PREMIA BOHEMICA
Alessandro Catalano
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Kubíček, Tomáš, 1966Alessandro Catalano / autoři textů Tomáš Kubíček, Jiří Pelán,
Alessandro Catalano ; překlad Laura Angeloni, Alice Flemrová. -Brno : Moravská zemská knihovna, 2022. -- 146 stran. -(Premia Bohemica)
Česky se souběžným italským překladem
Chronologický přehled. -- Obsahuje bibliografie, bibliografické
odkazy a rejstřík
ISBN 978-80-7051-324-8 (brožováno)
Premia Bohemica
Moravská zemská knihovna v Brně na základě pověření ministra kultury České republiky uděluje od
roku 2017 cenu Premia Bohemica. Cena je určena
zahraničnímu bohemistovi nebo překladateli, který
se ve své zemi zasloužil ve výrazné míře o propagaci
české literatury.
* 06.05 * [80(=162.3)+908(437.3)]-051 * 81‘25-051 * 821.162.3 *
82.07 * 811.131.1‘25 * (450) * (048.8) * (082) * 012
– Catalano, Alessandro, 1970– Premia Bohemica (ocenění)
– bohemisté -- Itálie -- 20.-21. století
– překladatelé -- Itálie -- 20.-21. století
– česká literatura
– interpretace a přijetí literárního díla
– překlady do italštiny
– studie
– sborníky
– personální bibliografie
Do roku 2001 cenu udělovala Nadace Český literární
80 - Filologie [11]
ner Kunze (2004), István Vörös (2005), Edgar de Bruin
fond, v letech 2002–2011 Obec spisovatelů (za podpory NČLF). S podporou Obce spisovatelů ji nyní uděluje Moravská zemská knihovna.
O udělení ceny rozhoduje komise složená z předních literárních vědců z univerzitních i akademických
pracovišť v České republice a z dřívějších laureátů ceny.
V minulosti cenu získali například Susanna Roth (1993),
Oleg Malevič (1998), Christa Rothmeier (1999), Rei(2008), Urs Heftrich (2017), Robert Burton Pynsent
(2018), Annalisa Cosentino (2019), Xavier Galmiche
(2020) a naposledy Dorota Dobrew (2021).
V roce 2022 se laureátem ceny Premia Bohemica
stal překladatel Alessandro Catalano.
Obnovením udílení ceny Premia Bohemica vyjadřuje
© Moravská zemská knihovna v Brně, 2022
Ministerstvo kultury úctu k práci zahraničních bohe-
© Fotografie: archiv Alessandra Catalana
mistů a překladatelů, kteří pomáhají šířit prostřednictvím české literatury povědomí o české kultuře a spo-
ISBN 978-80-7051-324-8
lečnosti, a upevňují tak pozici České republiky ve světě.
5
6
Premia Bohemica
Nel 2022 vince il Premio Bohemica il traduttore
Alessandro Catalano.
Dal 2017 la Moravská zemská knihovna (Biblioteca
Con l’assegnazione annua del Premia Bohemica il
provinciale morava) di Brno assegna, su incarico del
Ministero della Cultura esprime la sua considerazione
Ministero della Cultura della Repubblica Ceca, il pre-
per il lavoro dei boemisti e dei traduttori stranieri che
mio Premia Bohemica. Il premio è dedicato a boemi-
contribuiscono a diffondere la conoscenza della cul-
sti o traduttori stranieri che si sono particolarmente
tura e della società ceca attraverso la letteratura ceca,
distinti per il loro impegno nella diffusione della let-
consolidando così la posizione della Repubblica Ceca
teratura ceca nel proprio paese.
nel mondo.
Fino al 2001 il premio era assegnato dalla fondazione Nadace Český literární fond (Fondazione per l’Ar
chivio della Letteratura Ceca), tra il 2002 e il 2011
dall’organizzazione Obec spisovatelů (Comunità degli
Scrittori), con il sostegno della Nadace Český literární
fond, e attualmente dalla Moravská zemská knihovna,
con il sostegno dell’associazione Obec spisovatelů.
La commissione incaricata all’assegnazione del
premio è composta dai principali esperti di letteratura delle università e delle istituzioni accademiche
della Repubblica Ceca e dai precedenti detentori del
premio. In passato il premio è stato conferito, tra gli
altri, a Susanna Roth (1993), a Oleg Malevič (1998),
a Christa Rothmeier (1999), a Reiner Kunze (2004),
a István Vörös (2005), a Edgar de Bruin (2008), a Urs
Heftrich (2017), a Robert Burton Pynsent (2018), ad
Annalisa Cosentino (2019), a Xavier Galmiche (2020)
e, lo scorso anno, a Dorota Dobrew (2021).
7
8
Alessandro Catalano (*1970)
Ocenění
2022
Zaměstnání
2003
v Padově
2005–2007
2002–2005
Nejlepší italská doktorská práce v oboru
slavistika
Odborný asistent české literatury
na univerzitě v Padově
Členství v oborových radách
Řešitel projektu Die Tagebücher und
2018–dosud Oborová rada mezinárodního
Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert
doktorského programu univerzity
von Harrach (1598–1667): Edition und
La Sapienza v Římě a Karlovy
Kommentar na univerzitě ve Vídni
univerzity v Praze
Smluvní profesor české literatury
2016–2022
na univerzitě v Pise
2001–2003
Premia Bohemica za mimořádný přínos
pro českou literaturu v zahraničí
2015–dosud Profesor české literatury na univerzitě
2007–2015
9
Smluvní profesor české literatury
bibliografie
2007–2018
na univerzitě ve Florencii
Vzdělání
Vědecká rada České literární
Oborová rada doktorského programu
na univerzitě v Padově
Členství v redakcích časopisů
2014
Italská habilitace
2021–dosud Redakční rada Soudobé dějiny
2003–2005
Postgraduální stipendium Lise Meitner,
2020–dosud Redakční rada Česká literatura
Vídeň
2019–dosud Redakční rada eSamizdat
Ph.D. v oboru slavistika na univerzitě
2011–dosud Mezinárodní redakční rada Folia
2002
La Sapienza v Římě
1996
Historica bohemica
Mgr. v oboru slavistika na univerzitě
2008–dosud Redakční rada Svět literatury
La Sapienza v Římě
2004–dosud Redakční rada Souvislosti
2004–2018
Mezinárodní projekty
2009–2011
Tra memoria e utopia: il samizdat
come simbolo della cultura europea.
Storia, confini, prospettive
Mezinárodní rada Český časopis
historický
2003–2019
Ředitel slavistického časopisu
eSamizdat
10
Alessandro Catalano (*1970)
Progetti internazionali
2009–2011
Tra memoria e utopia: il samizdat
Esperienza professionale
come simbolo della cultura europea.
Dal 2015
Storia, confini, prospettive
ad oggi Professore associato
di letteratura ceca presso
2007–2015
2005–2007
l’Università di Padova
Premi
Ricercatore universitario di letteratura
2022
Premia Bohemica per l’eccezionale
ceca presso l’Università di Padova
contributo in favore della letteratura
Coordinatore del progetto di ricerca
ceca all’estero
Die Tagebücher und Tagzettel des
2003
Migliore tesi di dottorato nel campo
della slavistica
Kardinals Ernst Adalbert von Harrach
(1598–1667). Edition und Kommentar
2002–2005
2001–2003
presso l’Università di Vienna
Comitati scientifici
Professore a contratto di letteratura
2018 ad oggi Collegio dei docenti del dottorato
ceca presso l’Università di Pisa
internazionale dell’Università
Professore a contratto di letteratura
La Sapienza di Roma
ceca presso l’Università di Firenze
e dell’Università di Praga
2016–2022
Formazione
Comitato scientifico del progetto
Česká literární bibliografie
2014
Abilitazione Scientifica Nazionale
2003–2005
Borsa di studio post laurea Lise
2007–2018
Collegio dei docenti del dottorato
dell’università di Padova
Meitner, Vienna
2002
Dottorato di slavistica presso
l’Università La Sapienza di Roma
Collaborazioni nella redazione
di riviste specializzate
1996
Laurea in Lingue e Letterature
2021 ad oggi Comitato editoriale di Soudobé dějiny
Straniere, dipartimento di slavistica,
2020 ad oggi Comitato editoriale di Česká literatura
presso l’Università La Sapienza
2019 ad oggi Comitato editoriale di eSamizdat
di Roma
2011 ad oggi Comitato editoriale internazionale
di Folia Historica bohemika
11
12
2008 ad oggi Comitato editoriale di Svět literatury
Laudatio pro Alessandra Catalana
2004 ad oggi Comitato editoriale di Souvislosti
2004–2018
2003–2019
Comitato editoriale internazionale
Alessandro Catalano (1970) vystudoval cizí jazyky
di Český časopis historický
a cizí literatury na římské univerzitě La Sapienza. Zá-
Direttore della rivista di slavistica
jem o českou literaturu v něm probudila prof. Alena
eSamizdat
Wildová, která převzala římskou katedru slavistiky po
Angelu Mariu Ripellinovi a jedinečným způsobem zde
propagovala právě českou kulturu. Studijní léta strávil
Catalano převážně v Čechách: od počátku devadesátých let žil v Praze. Navštěvoval přednášky na pražské
bohemistice, studoval v knihovnách a v archivech,
navazoval četné kontakty. Podle jeho vlastních slov to
bylo velmi plodné období.
Zásadním výstupem této periody byla Catalanova diplomová práce, obhájená na římské univerzitě
v roce 1996. Stala se posléze východiskem monografie, jež je zevrubným výkladem českého literárního
života od konce druhé světové války do konce padesátých let, Sole rosso su Praga: La letteratura ceca
tra socialismo e underground (1945–1959), kterou
vydal v roce 2004 prestižní římský nakladatel Bulzoni.
Česká verze této publikace vyšla o šest let později
(Rudá záře nad literaturou: Česká literatura mezi
socialismem a undergroundem, Brno, Host 2010).
Knize se právem dostalo velmi příznivého přijetí:
autor v ní prokázal mimořádný nadhled a jedinečné
syntetické schopnosti, a navíc i dar jasného a živého
výkladového stylu.
13
14
Kniha ovšem především nabízela řadu interpre-
někdejší avantgardní umělci – zpravidla souputníci
tačních perspektiv, jež vesměs znamenaly korekturu
komunismu starého data – čtverou možnost: přizpů-
či revizi dosud převažujících interpretačních schémat.
sobit se nové objednávce, přijmout pozici na okraji
Catalano nepodrobil produkci zvoleného období žád-
literárního dění, emigrovat nebo uniknout z dilemat
né ideologické preselekci, ale přijal ji en bloc. Nevedl
sebevraždou. Jako specifický vytkl případ Nezvalův,
ostrou čáru mezi literaturou oficiální, exilovou či in-
který promptně přizpůsobil svou poezii novému kon-
editní, a v důsledku toho se mu literatura padesátých
textu, zároveň však ve svých nyní už značně rutinních
let objevila v nečekaně rozsáhlé amplitudě.
básních dokázal uchovat disiecta membra někdejšího
Záměrně přitom ponechal stranou otázku kompli-
poetismu a surrealismu. Také Biebl či Závada hledali
kované recepce jednotlivých textů a vrátil je do jejich
kompromis s novými požadavky a Seifert se uchýlil do
historických souřadnic. Nešlo mu totiž pouze a pri-
melodických kadencí, nesoucích vzpomínky na dětství.
márně o nápravu ideologicky motivovaného hodnoce-
Jako specifický interpretoval Catalano případ Holanův,
ní literární produkce prvního komunistického desetiletí
jehož hlas – oficiálně umlčený – v průběhu padesátých
a o přepsání tehdy závazného kánonu. Nezačal ostat-
let v klauzuře bytu na Kampě pozoruhodně dozrál
ně svůj výklad teprve rokem 1948, neboť odmítl tezi,
a pro něhož poezie zůstala nadále „jediným způso-
podle níž byl „socialistický realismus“ do české kultury
bem, jak filtrovat život“.
implantován jako zcela cizorodá struktura; zdůraznil
Velice pronikavě charakterizoval Catalano napří-
naopak, že jeho přijetí připravila už levicová kultura
klad přínos Skupiny 42. Učinil tak polemicky k Ripelli-
dvacátých a třicátých let. Popsal, jak v návaznosti na
novi, jenž ji přiřadil k avantgardě. Catalano v jejím
tuto starší tradici začala komunistická kritika těsně
„neorealismu“ zahlédl spíše nesouhlasnou odpověď
po válce vytvářet nový soubor autorit a jak nejen na
na avantgardní snahy, pouze vágně zabarvenou sur-
publiku, ale především na tvůrcích byla požadována
realismem a kubismem. U Koláře a Hanče ocenil
změna vkusu. Co ho zajímalo nejvíce, bylo postižení
především nekompromisní návrat etického vztahu
symbolického kódu, který měl vizualizovat kolektivní
ke skutečnosti, jenž z jejich děl učinil pevný bod pro
sen o novém světě a novém člověku.
jakékoli příští hledače „alternativní“ kultury. Kritickou
Zvláštní pozornost věnoval Catalano ve své kni-
revizí u něho prošlo i hodnocení katolických básníků.
ze vztahu nové „socialistické“ kultury k příslušníkům
Catalano odmítl odvozovat kvalitu jejich děl z míry
někdejší avantgardy. Konstatoval, že v zásadě měli
osobního utrpení, jež většina z nich v těchto letech
15
16
musela snášet, a nezastřel ani své rozpaky před celkem
díla Zahradníčkova.
Minimonografie první fáze tvorby Hrabalovy
a Škvoreckého, jež výklad uzavírají, jsou nesporně nej-
Pokud šlo o tvorbu poúnorové emigrace, Catalano
souvislejšími a nejpronikavějšími analýzami, jakých se
se zastavil zejména u osobností Ivana Blatného a Ego-
italskému čtenáři dostalo, a neztrácejí svou zajímavost
na Hostovského. A také zde zazněly polemické tóny.
ani v českém kontextu. Řada pohledů, jež Catalano
Catalano právem varoval před příliš radikální četbou
nabídl – zrušení bariéry mezi vydanou a ineditní litera-
těchto textů v politickém klíči a konstatoval, že napří-
turou, důraz na formální výboje na úkor obsahů, nepo-
klad Hostovského romány jsou spíše projekcí subjek-
litická četba Hostovského, hodnotový soud nad katolic-
tivního zoufalství nad skutečností, jež se stává stále
kými básníky apod. –, byla ostatně jasně koncipována
méně srozumitelnou, a že při jejich výkladu bylo až
jako výzva k diskusi, adresovaná českým bohemistům.
příliš často pomíjeno to, nač sám Hostovský naléhavě
Doktorát ze slovanských studií Catalano obhájil na
upozorňoval: že není ani filozof, ani sociolog, ale vy-
římské Sapienze v roce 2001 na základě disertační prá-
pravěč příběhů.
ce o české protireformaci a osobnosti kardinála Harra-
Zevrubně se Catalano ve své knize věnoval rovněž
cha La Boemia e la riconquista delle coscienze: Ernst
poválečnému surrealismu, v němž spatřoval jeden
Adalbert von Harrach (1598–1667) e la controriforma
z nejvýznamnějších důkazů životnosti avantgardního
tra Roma, Vienna e Praga. Po redukci pramenného
dědictví a jeden z katalyzátorů dalších generačních
materiálu vyšla tato práce knižně v roce 2005 pod leh-
uskupení. Za nejoriginálnější osobnosti prohlásil dva
ce pozměněným titulem – La Boemia e la riconquista
značně neortodoxní hledače vlastní cesty – Zbyňka
delle coscienze: Ernst Adalbert von Harrach e la Cont
Havlíčka, který v básních z počátku padesátých let na-
roriforma in Europa centrale (1620–1667) – v římském
pojil surrealistickou imaginaci perverzí doby, a důmy-
nakladatelství Storia e Letteratura v roce 2005. Český
slného ironika Karla Hynka. Připomněl, že k surrealis-
překlad vydalo Nakladatelství Lidové noviny o tři roky
mu se zpočátku hlásili i Egon Bondy a Ivo Vodseďálek,
později ve své prestižní edici Česká historie pod ná-
v jejichž „totálním realismu“ a „trapné poezii“ shledal
zvem Zápas o svědomí: Kardinál Arnošt Vojtěch z Har
dvojí produkt téhož odporu k literárním kánonům: jed-
rachu (1598–1667) a protireformace v Čechách.
nou ve směru deestetizace, podruhé ve směru dadais-
Kniha byla sumou léta trvajících rešerší, Catala-
tické hry – a v obou případech konstatoval opozici vůči
nův zájem o fascinující osobnost kardinála Harracha
principiálně morální a moralizující poezii Kolářově.
se jí nicméně nevyčerpal. V rámci postdoktorálního
17
18
stipendia na vídeňském Institut für Geschichte se
Catalano se pokusil o důkladnou revizi této tradi-
k jeho odkazu znovu vrátil jako jeden z koordinátorů
ce a na základě studia v Rakouském státním archivu
projektu Die Tagebucher und Tagzettel des Kardinals
ve Vídni a rozsáhlého doplňujícího studia v římských
Ernst Adalbert von Harrach. Výstupem tohoto ob-
a vatikánských archivech a knihovnách, v pražském
noveného zájmu byl monumentální ediční počin: ve
Národním archivu a v řadě šlechtických pozůstalostí
spolupráci s Katrin Kellerovou připravil Catalano sedm
rozesetých po zemských a regionálních archivech Čes-
svazků komentované edice Harrachových německo-
ké a Rakouské republiky zrekonstruoval nejen životní
-italských deníků, majících charakter „psaných novin“.
příběh Harrachův, ale podal burckhardtovské pano-
Jeho výše zmíněná harrachovská monografie byla
rama jeho doby.
přijata jako naprosto zásadní příspěvek k lepšímu po-
Výsledkem byl pozoruhodně odstíněný obraz
znání nejen českých, ale středoevropských dějin. Cata-
půlstoletí, jež bylo dosud uvězněno v deformujícím
lano se v ní projevil jako excelentní historik se širokým
narativu nadvlády cizáckých Habsburků, neblahé his-
rozhledem a smyslem pro detail.
torické peripetii vedoucí k nucené rekatolizaci pod
Kniha byla sice zjevně adresována internacionál-
taktovkou jezuitů a k masivní emigraci nekatolických
nímu – a zejména středoevropskému – publiku, byla
obyvatel a mající na svědomí hospodářskou stagnaci
však především odpovědí na tendenční pohled na toto
a jazykový úpadek. Catalano odmítl takto zjednoduše-
období, jaký dlouhodobě nabízela česká historiogra-
ný pohled a poukázal na vnitřní dramatičnost tohoto
fie. I tato práce tak v sobě nesla řadu polemických mo-
období, na neustálé konflikty uvnitř katolického tábo-
mentů a byla znovu výzvou k diskusi.
ra a neutuchající mocenský zápas, jehož aktéry byly
Catalano byl především motivován skutečností, že
římská kurie, vídeňský dvůr, české místodržitelství,
osobnosti pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta
pražské arcibiskupství, jezuitský řád či česká katolická
Vojtěcha z Harrachu, jedné z klíčových postav prvních
šlechta. Jak napsal ve své recenzi historik Petr Maťa,
dvou třetin 17. století, a muži, který po sobě zanechal
Catalanova kniha zbourala celou řadu stereotypů a kli-
obrovské množství písemných stop, dosud nebyla vě-
šé o pobělohorské rekatolizaci a svým zaměřením na
nována žádná seriózní pozornost. Bylo to tristní zjiš-
otázku světského kléru a jeho reformy vyvážila bada-
tění, ale nikoli překvapivé: tento nezájem byl pouze
telskou pozornost, která byla v posledních desetiletích
projekcí převážně odmítavého pohledu na pobělohor-
věnována církevním řádům v českých zemích, zejména
skou periodu.
řádu jezuitskému.
19
20
Od roku 2001 působil Catalano na florentské uni-
Nepominutelná je rovněž jeho překladatelská role.
verzitě, později pak na univerzitě v Pise a v roce 2006
Přeložil například řadu textů Čapkových, Hrabalových,
zvítězil v konkursu vyhlášeném padovskou slavistikou.
Ouředníkových a také rané knihy Michala Viewegha,
Zde působí jako profesor české literatury dodnes.
v jehož případě oceňoval – i tentokrát polemicky k pře-
K aktivitám badatele tak Catalano přiřadil aktivity
vážné části české kritiky – narativní bravuru a smysl pro
pedagoga, velmi oceňované jeho studenty. Intenzitu
humor. Ani tím však jeho aktivity nekončí. Je členem re-
jeho vědecké práce to nikterak nepoznamenalo: v po-
dakčních rad časopisů Souvislosti, Svět literatury, Čes
sledních desetiletích publikoval překvapivě dlouhou
kého časopisu historického a periodika Folia Historica
řadu studií, v nichž jednak rozvíjel svůj průzkum české
Bohemica. Spolu se Simonem Guagnellim realizoval
barokní kultury, ale v nichž také otevřel řadu nových
elektronický vědecký časopis eSamizdat, věnovaný
témat. Opakovaně se v nich vracel k fenoménu české
slovanským literaturám.
avantgardy, věnoval se početným českým autorům –
Z uvedených faktů je zřejmé, že Alessandro Cata-
Bohumilu Hrabalovi, Karlu Čapkovi, Ladislavu Fuksovi
lano je jedním z nejplodnějších badatelů na poli české
a mnoha dalším – a s nevšedním nasazením obracel
literatury a že jeho záběr je mimořádně široký. Je jed-
pozornost k tradici své vlastní disciplíny, tj. k vlastním
ním z oné hrstky, která svým pedagogickým působe-
předchůdcům v oblasti italské slavistiky: Angelu Ma-
ním zajišťuje české literatuře v Itálii budoucnost. A sluší
riovi Ripellinovi, Ettorovi Lo Gattovi, Arturovi Croniovi,
se ještě dodat, že je to člověk vzácných osobních kva-
Riccardu Selvimu, Taulera Zulbertimu a dalším. Mimo-
lit: srdečný, otevřený, spolehlivý, mimořádně vzdělaný
řádně ho zajímala přítomnost Italů v Čechách, tak jak
a vždy nakloněný smysluplné spolupráci.
se objevovali na historické scéně. Jako první například
zjistil skutečný životní příběh Domenika Bartoloniho
z Empoli, historiografa a autora dithyrambu k oslavě
mělnického vína, a vrátil do kulturního povědomí dalšího historika českých zemí Gualda Priorata. Pravidelně
volil závažná a dosud nedostatečně zpracovaná témata a poskytoval tak českým bohemistům nejen nový
materiál k přemýšlení, ale poukazoval také na mezery
v dosavadním průzkumu české kultury.
Cena, jíž se mu dnes dostává, mu nesporně náleží
plným právem.
prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D.
21
22
Laudatio per Alessandro Catalano
acume e un’eccezionale capacità di sintesi, oltre ad
essere dotato di uno stile vivido e chiaro.
Alessandro Catalano (1970) ha studiato lingue e let-
Il testo offre però soprattutto una serie di prospet-
terature straniere presso l’Università La Sapienza di
tive che comportano in genere una correzione o ri-
Roma. Il suo interesse per la letteratura ceca nasce
valutazione degli schemi interpretativi in gran misu-
grazie alla professoressa Alena Wildová che, dopo
ra adottati fino ad allora. Catalano non sottopone la
aver ereditato da Angelo Maria Ripellino la cattedra di
produzione del periodo analizzato a una preselezione
slavistica di Roma, si è dedicata con grande impegno
ideologica, ma la abbraccia en bloc. Evitando di trac-
alla divulgazione della cultura ceca in Italia. Catalano
ciare una linea netta tra letteratura ufficiale, d’esilio,
ha trascorso i suoi anni di studio prevalentemente in
o inedita, guadagna una visione d’insieme inaspetta-
Repubblica Ceca: dagli inizi degli anni Novanta ha vis-
tamente vasta sulla letteratura degli anni Cinquanta.
suto a Praga, dove frequentava le lezioni di boemistica
Allo stesso tempo lascia deliberatamente da parte
e studiava in biblioteche e archivi, allacciando nel frat-
la questione della complicata ricezione dei singoli testi
tempo numerosi contatti. Lui stesso lo riconosce come
e li ricolloca all’interno delle loro coordinate storiche.
un periodo molto fruttuoso.
La sua intenzione infatti non è semplicemente quella
Importante risultato di questo periodo è la sua tesi
di riformulare un giudizio, finora fortemente condi-
di laurea, discussa all’Università di Roma nel 1996,
zionato dall’ideologia, della produzione letteraria del
e primo nucleo di un’esaustiva monografia sulla vita
primo decennio comunista e riscrivere il canone allora
letteraria ceca nel periodo compreso tra la fine della
vincolante. Non inizia la sua disamina dall’anno 1948,
seconda guerra mondiale e gli ultimi anni Cinquanta.
perché rifiuta la tesi che il “realismo socialista” sia stato
Sole rosso su Praga: La letteratura ceca tra sociali
impiantato nella cultura ceca di colpo, come una strut-
smo e underground (1945–1959) viene pubblicato,
tura del tutto estranea; sottolinea al contrario che il
nel 2004, dalla prestigiosa casa editrice romana Bul-
terreno era stato già preparato dalla cultura di sinistra
zoni, per poi essere tradotto in ceco sei anni più tar-
degli anni Venti e Trenta. Descrive il modo in cui, in
di (Rudá záře nad literaturou: Česká literatura mezi
continuità con la tradizione consolidata, la critica co-
socialismem a undergroundem, Brno, Host 2010).
munista aveva già cominciato, subito dopo la guerra,
Il libro riceve giustamente un’accoglienza molto fa-
a creare un nuovo universo di autorità, che rendeva
vorevole: l’autore dimostra infatti uno straordinario
necessario un cambiamento di sensibilità da parte non
23
24
solo del pubblico, ma soprattutto degli artisti. Ciò che
il gruppo all’avanguardia del tempo. Nel loro “neore-
maggiormente lo interessa è cogliere il codice simbo-
alismo” Catalano vede piuttosto una disapprovazio-
lico che avrebbe dovuto rappresentare il sogno collet-
ne delle tendenze dell’avanguardia, il cui surrealismo
tivo di un mondo nuovo e di un uomo nuovo.
e cubismo erano solo marginali. Di Kolář e Hanč ap-
Nella sua opera Catalano presta particolare atten-
prezza soprattutto il recupero, senza compromessi, di
zione al rapporto della nuova cultura “socialista” con
un rapporto etico con la realtà, che rese le loro opere
i membri della precedente avanguardia. Osserva che in
un punto fermo per chiunque in futuro fosse alla ri-
linea di principio gli artisti che al tempo erano d’avan-
cerca di una cultura “alternativa”. Catalano guarda in
guardia – di solito seguaci del comunismo di vecchia
modo critico anche ai parametri di valutazione dei po-
data – avevano quattro opzioni: adattarsi al nuovo or-
eti cattolici. Si rifiuta infatti di attribuire la qualità del-
dine, accettare una posizione ai margini della scena let-
le loro opere al grado di sofferenza personale che la
teraria, emigrare o trovare una via di fuga nel suicidio.
maggior parte di loro ha dovuto sopportare in quegli
Individua come caratteristico il caso di Nezval, che ha
anni, né nasconde il suo imbarazzo di fronte all’opera
prontamente adattato la sua poesia al nuovo contesto,
complessiva di Zahradníček.
riuscendo allo stesso tempo a conservare, nelle sue po-
Per quanto riguarda l’opera degli autori emigrati
esie ormai in gran parte di routine, i disiecta membra
dopo la presa di potere dei comunisti, nel febbraio del
del precedente poetismo e surrealismo. Anche Biebl
1948, Catalano si sofferma in particolare sulle perso-
e Závada hanno cercato un compromesso con i nuovi
nalità di Ivan Blatný ed Egon Hostovský. Anche qui non
requisiti, mentre Seifert ha fatto ricorso a cadenze me-
mancano i toni polemici. Catalano mette giustamente
lodiche, riportando alla mente i ricordi della sua infan-
in guardia da una lettura politica troppo radicale di
zia. Catalano riporta anche lo specifico caso di Holan,
questi testi, affermando che i romanzi di Hostovský,
la cui voce – ufficialmente messa a tacere – è maturata
ad esempio, erano più che altro una proiezione del
notevolmente negli anni Cinquanta, durante la clausu-
suo personale sconforto nei confronti di una realtà
ra nel suo appartamento di Kampa, e la poesia è rima-
sempre meno comprensibile, e che il modo in cui ve-
sta il suo “unico modo per filtrare la vita”.
nivano interpretati trascurava troppo spesso ciò che lo
Molto perspicace è ad esempio l’analisi di Catalano
stesso Hostovský aveva insistentemente sottolineato:
sul gruppo Skupina 42, un’analisi che si trova in po-
che lui non era né un filosofo né un sociologo, ma un
lemico disaccordo con Ripellino, che aveva accostato
narratore.
25
26
Nel suo libro Catalano analizza a fondo anche il
surrealismo del dopoguerra, in cui vede una delle te-
cattolici, eccetera – rappresentano del resto un invito
al dibattito indirizzato ai boemisti cechi.
stimonianze più significative della vitalità degli eredi
Nel 2001 Catalano ha conseguito il dottorato in sla-
dell’avanguardia, e uno dei catalizzatori più importanti
vistica all’Università La Sapienza di Roma discutendo
dei gruppi generazionali che seguirono. Tra le perso-
una tesi sulla Controriforma ceca e sulla personalità
nalità più originali del movimento individua due au-
del cardinale Harrach: La Boemia e la riconquista del
tori molto poco ortodossi fortemente impegnati nella
le coscienze: Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667)
ricerca di una propria via: Zbyněk Havlíček, che nelle
e la controriforma tra Roma, Vienna e Praga. Dopo
sue poesie dei primi anni Cinquanta unì l’immagina-
una rielaborazione del materiale di partenza, l’opera
zione surrealista alle perversioni del tempo, e Karel
è stata pubblicata nel 2005 dalla casa editrice romana
Hynek, geniale ironista. Ricorda che il surrealismo era
Storia e Letteratura, con un titolo leggermente mo-
stato inizialmente abbracciato anche da Egon Bondy
dificato: La Boemia e la riconquista delle coscienze:
e Ivo Vodseďálek, identificando il loro “realismo totale”
Ernst Adalbert von Harrach e la Controriforma in Eu
e la loro “poesia imbarazzante” come un duplice pro-
ropa centrale (1620–1667). Tre anni dopo è arrivata la
dotto della stessa ribellione nei confronti dei canoni
traduzione ceca – Zápas o svědomí: Kardinál Arnošt
letterari: indirizzata da una parte verso la de-estetizza-
Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace
zione, dall’altra verso il gioco dadaista – e in entrambi
v Čechách – pubblicata dalla Lidové noviny nella sua
i casi individua una contrapposizione rispetto alla poe-
prestigiosa collana dedicata alla storia ceca.
sia fondamentalmente morale e moralizzante di Kolář.
Il libro è il risultato di anni di ricerche, ma l’interesse
Le mini-monografie della prima fase dell’opera di
di Catalano per l’affascinante personalità del cardinale
Hrabal e Škvorecký, che concludono la panoramica di
Harrach non si esaurisce. Nell’ambito di una borsa di
Catalano, sono innegabilmente le analisi più coerenti
studio post-dottorato presso l’Institut für Geschichte
e acute mai pervenute al lettore italiano, e suscitano
di Vienna, torna ad occuparsi di lui in qualità di coor-
enorme interesse anche nel contesto ceco. Molti dei
dinatore del progetto di ricerca Die Tagebucher und
punti di vista offerti da Catalano – l’abolizione della
Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach.
barriera tra letteratura edita e inedita, l’accento sugli
Questo rinnovato interesse sfocia in una monumenta-
impulsi formali piuttosto che sui contenuti, la lettura
le impresa editoriale: in collaborazione con Katrin Kel-
non politica di Hostovský, il giudizio di valore sui poeti
ler, Catalano prepara un’edizione commentata in sette
27
28
volumi dei diari italo-tedeschi di Harrach, che hanno
archivi provinciali e regionali della Repubblica Ceca
le caratteristiche di un “giornale scritto”.
e dell’Austria, ricostruisce non solo la storia della vita
La già citata monografia su Harrach viene accolta
come contributo fondamentale per la comprensione
di Harrach, ma anche un panorama burckhardtiano
del tempo in cui visse.
della storia non solo ceca ma anche mitteleuropea. In
Ne emerge un quadro notevolmente oscuro di un
essa Catalano dimostra di essere uno storico eccellen-
mezzo secolo che è ancora intrappolato nella narra-
te, con un’ampia visione d’insieme unita a un partico-
zione distorta della dominazione degli stranieri Asbur-
lare occhio per i dettagli.
go, un’infausta peripezia storica che portò alla ricat-
Il libro, sebbene chiaramente indirizzato a un pub-
tolicizzazione forzata sotto la guida dei Gesuiti e alla
blico internazionale – e soprattutto mitteleuropeo –
massiccia emigrazione degli abitanti non cattolici,
sembra voler soprattutto rispondere all’interpreta-
causando immobilità economica e declino linguistico.
zione tendenziosa che la storiografia ceca ha a lungo
Catalano rifiuta una visione così semplicistica e sot-
offerto su quel periodo. Anche in quest’opera risuona
tolinea il dramma interno di quel periodo, i continui
dunque una certa vena polemica che invita al dibattito.
conflitti all’interno del fronte cattolico e l’incessante
A motivare Catalano è soprattutto la scarsa atten-
lotta per il potere tra la Curia romana, la corte vienne-
zione dedicata finora alla personalità del cardinale
se, il governatorato boemo, l’arcivescovado di Praga,
Ernst Adalbert von Harrach, arcivescovo di Praga, una
l’ordine dei gesuiti e la nobiltà cattolica boema. Come
delle figure chiave dei primi due terzi del XVII secolo,
scrive lo storico Petr Maťa nella sua recensione, il li-
che ha lasciato dietro di sé un gran numero di tracce
bro di Catalano demolisce tutta una serie di stereotipi
scritte. Un disinteresse sconfortante che comunque
e luoghi comuni riguardo alla ricattolicizzazione che
non sorprende, riflettendo la prospettiva sostanzial-
seguì alla battaglia della Montagna Bianca e, concen-
mente di rifiuto che è stata prevalente nei confronti
trandosi sulla questione del clero secolare e della sua
del periodo successivo alla battaglia della Montagna
riforma, bilancia l’attenzione che negli ultimi decenni
Bianca.
era stata dedicata agli ordini religiosi nelle terre boe-
Catalano tenta un’accurata rivisitazione di questa
me, in primo luogo all’ordine dei gesuiti.
tradizione e, dopo una ricerca nell’Archivio di Stato
Dal 2001 Catalano lavora prima all’Università di Fi-
di Vienna, negli archivi e nelle biblioteche romane
renze, poi all’Università di Pisa, finché nel 2006 vince
e vaticane, nell’Archivio Nazionale di Praga e in vari
il concorso bandito dal dipartimento di Studi Slavi di
29
30
Padova, dove insegna ancora oggi come professore
Ouředník, e anche i primi libri di Michal Viewegh,
associato di letteratura ceca.
di cui apprezza – anche stavolta in contrasto con la
All’attività di ricercatore Catalano affianca così
maggior parte della critica ceca – l’abilità narrativa e il
quella di docente, con grande apprezzamento dei
senso dell’umorismo. Ma le sue attività non finisco-
suoi studenti. L’intensità del suo lavoro di ricerca non
no qui. È membro del comitato editoriale delle riviste
ne risente: negli ultimi decenni ha pubblicato una se-
Souvislosti, Svět literatury, Český časopis historický
rie sorprendentemente lunga di studi sviluppando le
e del periodico Folia Historica Bohemica. Insieme a Si-
sue ricerche nell’ambito della cultura barocca boema
mone Guagnelli ha realizzato la rivista scientifica in
e aprendosi a una gran quantità di nuove tematiche.
forma elettronica eSamizdat, dedicata alle letteratura
Numerosi i suoi saggi sul fenomeno dell’avanguardia
dei paesi slavi.
ceca e su numerosi autori cechi – Bohumil Hrabal, Ka-
Da quanto analizzato emerge chiaramente che
rel Čapek, Ladislav Fuks e molti altri – cui si dedica con
Alessandro Catalano è uno degli studiosi di letteratu-
straordinario coinvolgimento senza mai dimenticare
ra ceca attualmente più prolifici e che il suo ambito di
quella che è la tradizione della sua disciplina, ovvero
ricerca è estremamente ampio. È tra i pochi che, con
Angelo Mario Ripellino, Ettore Lo Gatto, Arturo Cronio,
il loro insegnamento, assicurano il futuro della lettera-
Riccardo Selvi, Tauler Zulberti e altri. Grande interesse
tura ceca in Italia. E non si può mancare di aggiungere
suscita in lui la massiccia presenza, nel corso dei secoli,
che è un uomo dalle rare qualità personali: cordiale,
degli italiani in Boemia. È il primo per esempio a sco-
aperto, affidabile, estremamente preparato e sempre
prire la vera storia di Domenico Bartoloni di Empoli,
disposto a collaborare con ragionevolezza.
storiografo e autore di un ditirambo in celebrazione del
vino di Mělník, e a riportare culturalmente alla ribalta
un altro storico delle terre boeme, Gualdo Priorato.
Il premio che gli viene oggi conferito gli spetta
a pieno diritto.
prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D.
Occupandosi sempre di temi molto importanti, mai
studiati a sufficienza, ha offerto ai boemisti cechi ricchi
spunti di riflessione, evidenziando al contempo le lacune che gli studi sulla cultura ceca tuttora presentano.
Notevole è anche il suo ruolo di traduttore. Ha
tradotto, ad esempio, alcuni testi di Čapek, Hrabal,
Přeložila Mgr. Laura Angeloni
31
32
Otesánek, Bumbrlíček a další žrouti
v české literatuře 19. století
otesaný dřevěný pařez a ten se záhy promění v nenasytného tvora, který sežere všechno, na co přijde,
dokud nenarazí na stařenku, která mu prokopne bři-
Alessandro Catalano
cho motyčkou, čím umožní všem sežraným, aby z něj
v opačném pořadí vylezli ven. V průběhu desetiletí jej
ilustrovala řada více či méně známých umělců (Artuš
Otesánka, strašidelnou českou pohádku o dítěti, které
Scheiner, Cyril Bouda, Jiří Trnka, Eva Švankmajerová,
sežere vlastní rodiče, interpretoval v roce 2000 režisér
Pavel Šrut atd.)4 a v nespočtu variant ho znovu využila
Jan Švankmajer jako metaforu přítomnosti světa, ve
lidová kultura.5 Jen abychom namátkou uvedli několik
kterém „televize, komerční film, reklama mu [člověku]
příkladů: jeden z příběhů slavných protagonistů dět-
neustále vtloukají do hlavy, jak má žít, a hlavně jak má
ského časopisu Čtyřlístek se jmenuje Otesánek,6 v roce
konzumovat“.1 Diváci filmu, v zahraničí známého též
1909 vydal František Jaroš divadelní adaptaci pohádky7
pod názvem Little Otik, měli tudíž zhlédnout „drama
a roku 1940 bylo dokonce jedno české vydání Pinoc-
střetu iracionální imaginace staré pohádky na jedné
chia, doprovázené ilustracemi Josefa Lady, překřtěno
straně a utilitarismem a pragmatismem ‚zdravého
na Otesánek. Pinocchiova dobrodružství.8 Navzdory
rozumu‘ dnešních trendů“.2 Jakkoli byla aktualizace
nepochybnému Otesánkovu úspěchu je třeba historii
Otesánka českým surrealistickým režisérem silná, nebyla první ani poslední verzí české pohádky, kterou
v 19. století proslavil Karel Jaromír Erben a která byla
záhy přeložena do několika dalších jazyků.3
Otesánek, obsažený téměř ve všech souborech klasických českých pohádek, představuje velice známý příběh. Manželský pár nemůže mít děti, a tak „adoptuje“
1 „Otesánek – doplnění explikace“, J. Švankmajer, Síla imaginace. Režisér
o své filmové tvorbě, Praha: Dauphin, Mladá Fronta, 2001, s. 200.
2 Tamtéž, s. 201.
3 Anglický překlad je obsažen ve svazku J. T. Naaké, Slavonic Fairy Tales.
Callected and transformed from the Russian, Polish, Servian and Bohe
mian, London: Henry S. King & Co., 1974, s. 226–231.
4 Scheinerovy ilustrace viz K. J. Erben, České pohádky, Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1925–1926; Boudovy viz
K. J. Erben, České pohádky a báje, Praha: Ladislav Kuncíř, 1926; Trnkovy ilustrace, doprovázené přebásněním pohádky od Františka Hrubína, se objevily roku 1960 v antologii Špalíček veršů a pohádek, jež byla
znovu vydána i nedávno (Praha: Studio Trnka, 2013, s. 94–96); ilustrace
Evy Švankmajerové viz Otesánek, Praha: Arbor Vitae, 2004; a konečně
Šrutovy viz Velká kniha českých pohádek, Praha: Pikola, 2017, s. 30–35.
5 Jedna nepříliš známá reprodukce je obsažena in Malý čtenář, 1906–
–1907, 16, s. 24.
6 Čtyřlístek, 1993, 203, s. 3–11 (pohádka jako taková se objevila už dříve).
7 Viz druhé vydání, F. Jaroš, Otesánek. Žertovná pohádka o 4 obrazech,
Praha: Vaněk & Votava, 1914.
8 C. Collodi, Otesánek. Pinocchiova dobrodružství, překlad T. Kuška, ilustrace J. Lada, Praha: Dědictví Komenského, 1940.
33
34
tohoto velice běžného motivu v české literatuře 19. sto-
V českém kulturním kontextu zůstalo studium
letí zrekonstruovat, a to ne tak proto, abychom mohli
evropských pohádek omezeno ponejvíc na vědecké
určit, zda příběh kanonizovaný Erbenem skutečně
publikace a skutečná moderní katalogizace dědictví
představuje národním specifikum, jako spíš za účelem
nashromážděného během 19. století se po dlouhou
vymezení geneze a obliby tohoto tématu.
dobu zdála pouhou chimérou.11 Teprve v posledních
Odborníci rekonstruovali zrod a původ hlavních
letech, počínaje pracemi Jaroslava Otčenáška, byla
pohádek předávaných v Evropě už před desetiletí-
započato katalogizování českého folklorního dědic-
mi, to ale přirozeně nezabránilo tomu, aby mnohé
tví na základě mezinárodního systému ATU, jejž po-
z nich byly i nadále předkládány čtenáři s nálepkou
stupně vyvinuli badatelé Antti Aarne, Stith Thompson
„národních pohádek“. Ostatně stačí prolistovat někte-
a Hans-Jörg Uther (The Types of the International
ré nedávné pohádkové sbírky určené italskému pub-
Folktales).12 Jak dobře vědí ti, co se tímto tématem za-
liku, abychom si uvědomili, nakolik je dosud plodný
bývali, systém navzdory jistým nejednoznačnostem, na
korpus, jejž svého času vytvořili Karel Jaromír Erben
něž náležitě upozornil už Vladimir Jakovlevič Propp,
a Božena Němcová. Pohádky dnes tvoří nedílnou
umožňuje rychlou identifikaci každé pohádky na zákla-
součást zlatého fondu literatury pro děti a často jsou
dě kódu a čísla. Známá Erbenova pohádka Živá voda
dosud představovány jako výraz starobylých bájí a ná-
například spadá do kategorie ATU 551, a lze ji tudíž
rodních tradic, zato méně známé je pouto folklórní
okamžitě porovnat s analogickými variantami sebra-
tradice s literárními prameny (počínaje velkými vzory,
nými po celé Evropě. Thompson kromě toho vyvinul
jež představují Giovanni Francesco Straparola, Charles
tzv. MotifIndex of Folk Literature, který umožňuje
Perrault a bratři Jakob a Wilhelm Grimmové).
zachytit flexibilnějším způsobem migraci jednotlivých
9
10
motivů z jedné pohádky do druhé. Jakým způsobem
9 Otesánek je například obsažen v komiksovém vydání nejkrásnějších
českých pohádek, viz L. Lomová, Le più belle favole ceche, Praha: Práh,
2008.
10 Nejlepší vědeckou prezentaci českého fondu lidové slovesnosti pravděpodobně představuje svazek v němčině, uspořádaný Jaromírem
Jechem, který vyšel ve dvou různých vydáních. To druhé, Tschechisce
Volksmärchen, Berlin: Akademie, 1984, neobsahuje žádný z textů, jimiž se budeme v tomto rozboru zabývat, zato v prvním vydání najdeme text Boženy Němcové „Von Nimmersatt“ (Berlin: Verlag: Rütten
& Loening, 1961, s. 110–120).
nám tento katalogizační systém může pomoci uchopit
11 Pro český kontext zůstává zásadní práce K. Horálka: Folklór a světová
literatura, Praha: Academia, 1979.
12 Viz J. Otčenášek Antropologie narativity. Problematika české pohádky,
Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2012 (s adaptováním systému ATU na
český kontext na s. 187–288). Z rozsáhlého edičního projektu České
lidové pohádky, zahájeného před pár lety, zatím vyšly svazky Zvířecí
pohádky a bajky (Praha 2019) a Kouzelné pohádky I (Praha 2019).
35
36
strukturu zdánlivě tak typicky české pohádky, jako je
že – poté co vyčerpá všechny zásoby – bude požírat
Otesánek?
sám sebe: „ukájel tělo své tím, ten nešťastník, sám že
Motiv uměle stvořené bytosti, která ožije, má v zá-
je trávil“. Obě epizody, které prostřednictvím stromu
padní kultuře přirozeně velice dávné kořeny, ať už po-
propojují téma zázračného zrození z dřeva s tématem
kud jde o výtvor boží (kromě Adama a Evy vzpomeň-
neukojitelného hladu, byly později v následujících kul-
me osoby stvořené Prométheem), nebo o ten lidský
turách znovu zpracovány mnoha umělci, mimo jiné
(Pygmalionova socha Galatea). Také hrdina ze dřeva,
například Dantem Alighierim a Tizianem.
ještě mnohem dříve, než se v literatuře pro děti natr-
Po pravdě řečeno, ani z folkloristického hlediska
valo zabydlel v postavě Pinocchia, byl znázorněn již
Otesánek nepředstavuje žádné zvláštní novum,14 je to
v éře klasiky, zvlášť v desáté knize Ovidiových Proměn.
typický „kumulativní příběh“ či „řetězová pohádka“, čili
Jde to příběh incestní hrdinky Myrhy, proměněné ve
jeden z těch příběhů, ve kterých se jednotlivé prvky
strom i s obtěžkaným lůnem, které se nakonec podaří
opakují, dokud nějaká událost nezpůsobí přerušení
porodit skrz otvor v kůře: narodí se tak živé dítě, které
vzniklého řetězu, který se v té chvíli v opačném sledu
pláče, Adonis („nešťastně počatý syn, když k zrození
zase rozpadne.15 Po začátku, který se pojí k nějaké ba-
dosáhl času / nadarmo hledal si cestu, jak z matčina
nální situaci, se protagonistovy činy obvykle rozvíjejí
těla by vyšel“). Zajímavá je paralela s příběhem Ery-
v obludném crescendu, prostřednictvím opakování
sichthóna, jenž se vypráví v knize osmé: za znesvěcení
některých neměnných syntaktických jednotek, a tíhnou
dubu stihne hříšníka „tak hrozný trest, že srdce by do-
přitom k veršované a rýmované formě. Pohádky s kou-
jal, / kdyby za svoje skutky byl býval soustrasti hoden“
zelnými formulemi jsou v ATU očíslovány od 2000 do
a sice „chce ho umořit Hladem“. Jakmile se znesvětitel
2199 a řetězové pohádky jsou tradičně katalogizovány
vzbudí, „hned touha ho po jídle schvátí“ a „co mohlo
jako ATU 2027 a 2028 (a motivy v nich obsažené jako
by postačit městům, / celému národu stačit, to jediné-
Z20–Z59). Hlavní téma Otesánka odpovídá motivu
13
mu je málo, / neboť tím větší má hlad, čím více pokrmů snědl“. Pokud v nešťastném Erysichtónovi „každý
snědený pokrm / nový zas vyvolá hlad, neb jídlo mu
žaludek prázdní“, příběh nemůže skončit jinak, než
13 Tato i následující citace z Ovidia jsou převzaty z překladu Ivana Bureše.
Ovidius: Proměny, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974.
14 Viz také zběžné poznámky J. Jecha „Poznání prvotní formy či výsledné
formy? (Dvě metody historického přístupu k lidové próze)“, Český lid,
1966, r. 53, č. 5, s. 259–270.
15 V. J. Propp, „La fiaba cumulativa russa“, Ricerche semiotiche. Nuove ten
denze delle scienze umane nell’Urss, (eds.) J. M. Lotman e B. A. Uspenskij, italský překlad C. Strada Janovič, Torino: Einaudi, 1973, s. 87–106.
Česky in Týž, Morfologie pohádky a jiné studie, Jinočany: H & H, 1999.
37
38
Z31.3.2, Tlustá kočka, a tomu bezprostředně násle-
k zamyšlení nad otázkou, jaký je vztah mezi tím, co
dujícímu, Z31.3.4., Obr/vlk, kterého rozřízli. V pohád-
Tille tvrdí ohledně Bumbrlíčka, a textem o Otesánkovi,
ce O tlusté kočce zvíře v nepřítomnosti své paničky
který proslavil Erben?
zhltne nejdřív ovesnou kaši, pak misku a vařečku, pak
pokračuje a spolkne paničku a další zvířata a přitom
stále opakuje frázi „I ate the porridge […] I will eat
Erbenova metoda
you“, až z té přemíry jídla nakonec praskne. Motivic-
Pozorný čtenář si nemohl nevšimnout, že Erbenova
ká blízkost s Otesánkem je zjevná, ostatně stejně jako
verze Otesánka jako kdyby obsahovala rozličné „mo-
když se přeneseme na druhý konec Evropy s ruskou
tivy“, víceméně nezávislé jednotky volně kladené vedle
pohádkou Glinjanyj pareněk [Hliněný chlapeček].
sebe:17 nalezení dítěte bezdětným párem,18 oživlé dře-
V té si dva bezdětní staroušci uplácají z hlíny dítě a to
vo,19 tvor, co sežere, na co přijde,20 a konečně rozříz-
pak schramstne rodiče i celou dlouhou řadu dalších
nutí břicha, ze kterého vyjdou ven v opačném pořadí
osob, než je nabere na rohy kozel, který hlínu rozbije
všechny oběti.21 Nejznámější je zřejmě ten poslední,
a umožní všem, aby vylezli ven živí a zdraví.
obsažený i ve slavných pohádkách jako O červené Kar
V českém prostředí vytvořil schematizaci řetězo-
kulce nebo O sedmi kůzlátkách a rozvedený v mnoha
vých pohádek jako první Václav Tille, který k tématu,
dalších verzích, založený i na jiných zvířatech: kocou-
jímž se zabýváme, poskytl následující definici: „Bum-
rovi, medvědovi, nebo dokonce i rybě.22 Německá
brlíček narodí se bezdětným manželům (z pařezu,
hrachu a p.), hltá chleby, jídlo, rodiče, pak cestou vůz,
stádo, sekáče atd., až mu chytrá babka rozřízne břicho a vše z něho zas po řadě vyjde.“16 Český badatel
pak popisuje značné rozšíření tohoto tématu a dokládá jeho různé varianty, což nás přirozeně přivádí
16 Václav Tille, „Polívkovy studie ze srovnávací literatury“, Sborník prací
věnovaných Prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společnos
tí národopisného musea českoslovanského v Praze. Uspořádal Dr. Jiří
Horák. Praha: Společnost Národopisného musea českoslovanského,
1918, s. 1–216, cit. s. 146. Nyní také viz J. Otčenášek, Antropologie
narativity, cit. dílo, s. 65–67.
17 Pokud jde o motivy rozšířené v literatuře pro děti, velký počet dokladů
v pohádkovém fondu z celého světa sebrala, třebaže vycházela z ne
vždy důvěryhodných překladů, Margaret Read MacDonald, The Story
teller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif. Index to Folklore Col
lections for Children, Detroit: Gale Group, 1982; Táž – Brian W. Sturm,
The Storyteller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif Index to Folk
lore Collections for Children 1983–1999, Farmington Hills (MI) 2001.
18 Je to motiv T676 Bezdětný pár adoptuje zvíře jako náhradu za dítě.
19 Viz motiv A1252 Stvoření člověka ze dřeva.
20 Motiv je označen zkratkou Z33.9 Vyřezávaná dřevěná hračka sní…
21 Viz motiv F913 Oběti zachráněné z polykačova břicha.
22 Viz komentář k pohádce Der Wolf und die sieben jungen Geißlein in
Anmerkungen zu den Kinder und Hausmärchen der Brüder Grimm I.,
eds. J. Bolte – G. Polívka, Leipzig: Dieterich’sche Verlagsbuchhandlung
Theodor Weicher, 1913, s. 40.
39
40
encyklopedie pohádek, jedno z nejucelenějších kom-
pěkný doklad solární teorie mytologické, jež zdůraz-
pendií na dané téma, zařazuje Otesánka pod katalo-
ňovala uctívání zimního slunovratu u Slovanů, kdyby
gové číslo ATU 406 Lidožrout a ATU 2028 Řetězová
nebyla skrz naskrz umělým výtvorem básníkovým, kte-
pohádka, či přesněji podkategorii Pohádka o jídle.
rý se tentokráte opíral o široké znalosti slovanských
Také téma bezdětných rodičů je doloženo ve značném
i neslovanských látek.“27
23
počtu textů, v českém prostředí velice často ve skupi-
Ohledně Otesánka Grund napsal, že „pohádku,
ně příběhů, jež spadají pod kategorii ATU 650A Silný
v druhé půli shodnou s báchorkou O Bumbrlíčkovi
Honza.
v Košínových Národních pohádkách, složil Erben také
24
Erben se na základě dobové mytologické teorie
podle školní úlohy z r. 1854“.28 Ten odkaz se samo-
snažil překonat zmatek ve variantách jednotlivých tex-
zřejmě vztahuje ke sbírce folklorních materiálů, kte-
25
tů tím, že rekonstruoval původního ducha pohádek.
rou připravili žáci profesora Františka Čupra v letech
Princip, na němž stavěl Erben své „umělecké pohád-
1850–1854, k níž měl Erben přístup.29 V textu uchova-
ky, vycházející z lidového ducha“, popsal velice jasně
ném v Erbenově archivu, pokud je nám známo dosud
Antonín Grund. Při rozboru jednoho z nejslavnějších
nevydaném, a který proto přepisujeme zde v příloze,
textů Tři zlaté vlasy děda Vševěda z roku 1860 Grund
neobživne pařízek, ale muž nalezne dítě v zavinovačce
rekonstruoval autorovu „kombinatorní techniku“
poté, co pařez vytáhne ze země.30
26
a jeho hlavní zdroje a dospěl přitom k následujícímu
Tyto úvahy nám dovolují dospět k závěru, že ve
souhrnnému soudu: „Skutečně pohádka by podávala
chvíli, kdy se Erben rozhodne přepracovat text, z něhož se stane jedna z jeho nejznámějších pohádek,
23 Kromě hesla J. R. Klímy, „Erben“, Enzyklopädie des Märchens. Hand
wörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung, ed.
K. Ranke, IV, Berlin: Walter de Gruyter, 1984, s. 120–122, viz také heslo M. Rumpfa, „Fressenmärchen“, tamtéž, V, 1987, s. 258–266 a heslo
S. Wienker-Piephové, „Kettenmärchen“, tamtéž, VII, s. 1194–1202.
24 V. Tille, Soupis českých pohádek, díl II., sv. II., Praha: Česká akademie
věd a umění, 1937, s. 56–62.
25 J. Jech, „Pohádky Karla Jaromíra Erbena v ústním podání“, Český lid,
1971, r. 57, č. 2, s. 65–75.
26 Text, který by měl odhalovat „jednu stránku našeho dávného života
se solární teorií mytologickou“, je přeložen do italštiny ve studii Emilia
Tezy: I tre capelli d’oro del Nonno Satutto. Novellina boema, Bologna:
Fava e Garagnani, 1866, cit. na s. 12.
téma už bylo doloženo v různých variantách a Otesánek rozhodně nepředstavuje prvního ze „žroutů“
v české literatuře 19. století.
27 A. Grund, Karel Jaromír Erben, Praha: Melantrich, 1935, p. 164.
28 Tamtéž, s. 167.
29 Větší část tohoto významného korpusu byla vydána teprve nedávno:
Černá nevěsta. Pohádky a pověsti spolupracovníků a studentů K. J. Er
bena, ed. J. Otčenášek, Praha: Plot, 2015.
30 Památník národního písemnictví, Literární archiv (LA PNP), K. J. Erben,
Otesánek. Holič duch. Pohádky, rkp. cizí s poznámkami K. J. Erbena.
41
42
Nesyta
Božena Němcová v šestém svazku svých Národ
Je známo, že tatáž témata kolovala u mnoha českých
ních báchorek a pověstí publikovala roku 1847 už slo-
autorů první poloviny 19. století a že metafora velké-
žitější text nazvaný O Nesytovi.35 Je to příběh, který byl
ho jedlíka je jednou z těch, které v rozličných formách
často analyzován kvůli svému výraznému sociálnímu
nalézáme ve více dílech. Jeden z prvních dokladů to-
podtextu a ve skutečnosti rozvíjí zápletku dvou rozdíl-
hoto tématu znázorňuje nenasytnou manželku. Druhý
ných pohádek Silný Honza (AUT 650A) a Muž, který
svazek sbírky slovenských lidových písní uspořádané
přikládá pod kotlem v pekle (ATU 475). Venkovan
a vydané Jánem Kollárem roku 1835 pod názvem Ná
marně čeká na dědice, ale Všemohoucí vyslyší jeho
rodnie zpiewanky obsahuje v oddílu „zábavné písně“
prosby a manželka konečně porodí syna tak žravého,
skladbu Nenasyta, převzatou pak (pod názvem Ne
že už po třech dnech je nucená ho krmit krupicovou
syta) ve dvou různých verzích doprovázených noto-
kaší, pak krajíci chleba atd. Chlapec je díky rychlému
vým záznamem v Sušilově sbírce Moravské národní
růstu ve dvanácti letech už stejně silný jako jeho otec
písně z roku 1859. Obě rozvíjejí téma „našeho Ada-
a kvůli své nezřízené žravosti je poslán pryč z domu.36
ma“, který se oženil a přivedl si domů nenasytnou
V přepracování Němcové pak příběh sleduje, jak už
ženu, a postupné pokusy utišit ženin hlad a žízeň jsou
bylo řečeno, jinou narativní linku, takže Tille ho kvůli
prokládány opakováním vět „že by eště papala/bum-
dohodě, kterou hrdina uzavře s čertem a díky níž na-
bala“. Jméno „Nesyta“ nebo „Nesýta“ uvádějí dobové
hromadí jmění a ožení se s princeznou, zařadil do od-
slovníky jako zkrácený tvar substantiva „nenasyta“, jež
dílu Čertův švagr (zde již citovaný ATU 475).37 Případ
odpovídá německému výrazu „Nimmersatt“ čili „nikdy
Němcové není ostatně ani trochu nezvyklý, jelikož mo-
sytý“, jak dokládá už v roce 1836 slavný slovník Josefa
tiv neukojitelného hladu se v jiném kontextu objevuje
Jungmanna.
například v příběhu Mladý obr bratří Grimmů, kde se
31 J. Kollár, Národnie zpiewanky čili písně swětské Slowakůw w Uhrách,
2, Budin: Král. univ. tisk, 1835, s. 118.
32 F. Sušil, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, Brno:
Karel Winiker, 1859, s. 710.
33 J. Gebauer, Slovník staročeský, 2, Praha: Česká grafická společnost
„Unie“, 1916, s. 628.
34 Slovník českoněmecký Josefa Jungmanna, 2, Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, 1836, s. 701.
35 B. Němcová, Národní báchorky a pověsti, 6, Praha: Tisk a náklad Jaroslava Pospíšila, 1847, s. 100–115.
36 Do němčiny byla pohádka záhy přeložena jako „Nesyta, der Nimmersatte“, A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, Prag: J. Gerzabek, 1860,
s. 288–302.
37 V. Tille, Soupis českých pohádek, Praha: Česká akademie věd a umění,
1929, s. 201–206; Týž, České pohádky do roku 1848, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909, s. 150.
31
32
33
34
43
44
znovu váže na hrdinovu nadpřirozenou sílu, nebo ve
k lidem nízké postavy, zatímco ve významu „bumbr-
slovenské historce Prípovedka o Žrutovi, uchované
lík“, s jasnou asonancí se slovesem bumbat, označuje
v jednom rukopise z poloviny 19. století. I to potvr-
spíš pupkáče, co rádi jedí.40 První pohádka, ve které se
zuje, že v pohádkářské tradici můžou být tytéž motivy
objeví jako protagonista, je obsažena v pátém svazku
využity v odlišných kontextech jako zahájení vzájemně
sbírky Josefa Košína z Radostova Národní pohádky
odlišných příběhů. Další verze pochází z odkazu Fran-
z roku 1856,41 ve skutečnosti však byla publikována
tišky Stránecké a má strukturu podobnější té Erbeno-
už o rok dříve ve třetím svazku časopisu Diblík, ale
vě, i když ve skutečnosti byla vydána v odstupu desí-
bez uvedení autora.42 Bez jakékoli zmínky ohledně
tek let. Vypráví příběh dítěte nalezeného při kopání
jeho narození se tuctové dítě postupně promění v ne-
v zemi: nejdřív se najde čapka, pak hlava, pak ruka…
únavného jedlíka. Bumbrlíček sežere, v následujícím
až nakonec vyskočí kluk jako buk s neukojitelnou chutí
pořadí, matku, otce, dva pastýře, jednoho i s jeho vep-
k jídlu. Za stálého opakování věty „rajdáte, rajdáte, já
ři, dalšího i s ovčáckým psem a kůzlátky, venkovana
bych jedl“ spolkne celou řadu postav, dokud nepotká
s povozem naloženým senem atd., až mu nakonec
stařenku se srpem, která mu nakonec rozpáře břicho
jedna stařenka rozřízne břicho nožíkem a pak chodí
a zachrání všechny oběti.
od vsi ke vsi a všude ten podivný příběh vypráví. Za
38
39
zmínku stojí některé podobnosti s Erbenovým textem,
Bumbrlíček
například pes, co doprovází pastýře, nebo opakování
věty: „Byl jsem tam, / sněd jsem tam: […] a tebe taky
Grund však Erbenův inspirační zdroj neidentifikoval
sním,“ která je zjevnou předlohou obdobné struktury
s Nesytou, nýbrž s jiným z velkých jedlíků českého li-
(rytmicky důraznější) v Erbenově textu: „Jed jsem, /
terárního 19. století, Bumbrlíčkem. Podle etymologic-
sněd jsem: […] a tebe taky ještě sním!“ 43
kého slovníku je české substantivum „pimprle“ nebo
„pumperle“ odvozeno z německého „Pumpernickel“,
kašpara z loutkových představení, a přiřazuje ho
38 J. Polívka, Súpis slovenských rozprávok, V, Turčiansky Sv. Martin: Matica Slovenská, 1931, s. 129–131.
39 F. Stránecká, Pohádky, I., z rukopisné pozůstalosti k tisku upravil
Dr. M. Remeš, s poznámkami Prof. Dr. J. Polívky, ilustroval Jar. Nejedlý,
Olomouc: nákladem R. Prombergra, 1927, s. 60–61.
40 Etymologický slovník jazyka českého, Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952, s. 273.
41 Existuje ještě druhé vydání sbírky z roku 1872 a třetí z roku 1883, zde
viz „O Bumbrlíčkovi“, Josef Košín z Radostova, Národní pohádky, V,
Praha: Tisk a náklad Jaroslava Pospíšila, 1856, s. 63–72.
42 „O Bumbrlíčkovi (Národní pohádka)“, Diblík, 3, Praha 1855, s. 50–56.
43 Viz nedávné vydání K. J. Erben, Kytice / České pohádky, ed. M. Otruba,
Brno: Host, 2013, s. 202–205.
45
46
Jde o postavu, která se v průběhu 19. století těšila
angličtiny,50 je pohádka O nevděčném kuřátku, v níž
dost obstojné oblibě, jak proto, že ji převzali různí spi-
nenasytné kuře postupně požírá osoby a věci, seže-
sovatelé, tak i díky tomu, jakým způsobem ji využil li-
re dokonce celý regiment vojáků, než spolkne kočku,
dový jazyk. Zejména časopis Humoristické listy otiskl
která mu drápy roztrhne vole a vysvobodí tak sebe
několik ilustrací, které si dělaly legraci z nenasytného
i všechny ostatní. Text vydal František Bartoš, ale s po-
apetitu Pruska, poprvé v roce 1865, podruhé roku
známkou, že pohádka je bohužel na Moravě málo
1870. V roce 1876 pak tento časopis znovu otiskl text
známá a zasloužila by si být více šířena, čímž ztížil
pohádky vydané Josefem Košínem a doprovodil ji řa-
její časové umístění vzhledem k dalším pramenům,
dou „maďarských obrázků“. Kromě jazykového využi-
o nichž jsme se zmínili.51
44
45
46
47
tí Bumbrlíčka, jež dokládají mnohá dobová periodika,
je třeba připomenout alespoň humoristickou povídku
Bohdana Kaminského z konce 19. století48 a zdařilou
Otesánek
divadelní adaptaci Václava Sedláčka.49
Tohle je tedy kontext, ve kterém Karel Jaromír Erben
(1811–1870) vydal roku 1865 svou slavnou sbírku stov-
Nevděčné kuřátko
ky slovanských pohádek a bájí, která obsahuje také
nejznámější z českých příběhů o jedlících.52 Sbírka ve
Další variantou, která však byla doložena až mnohem
později, ale je známá v zahraničí díky překladu do
44 Srov. také německý překlad in A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch,
cit. dílo, s. 494–501.
45 Humoristické listy, 1865, 7, 47, s. 373.
46 Tamtéž, 1870, 12, 37, s. 148.
47 „Pohádka o Bumbrlíčkovi. S maďarskými obrázky“, tamtéž, 1876, 18,
30, s. 235–237.
48 Existují i dřívější vydání, poslední nese dataci 1898, B. Kaminský, Bum
brlíček a jiné humoresky, Praha: Josef R. Vilímek, 1912, s. 13–76.
49 V. Sedláček, Bumbrlíček aneb Honza žrout: Veselá pohádka ve 4 jed
náních, Praha: Thalie, umělecký divadelní závod Václava Sedláčka,
1913 (a několik pozdějších reedic).
50 „Kuratko The Terrible. The story of an ungrateful Chick“, The Shoe
maker’s Apron. A Second Book of Czechoslovak Fairy Tales and Folk
Tales, ed. P. Fillmore, New York: Harcourt, Brace and Company, 1920,
s. 93–97.
51 Reprint druhého vydání sbírky, které vyšlo v roce 1898 (první vydání
je z roku 1888) se objevil před nedávnem: F. Bartoš, Naše děti. Jejich
život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesie, zábavy, hry i práce
společné, Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně 2005, s. 35–37 (text je obsažen
také in Týž, Domácí čítanka. Z lidu pro lid, Brno: Dědictví sv. Cyrilla
a Methoděje, 1900, s. 38–39). Srov. také V. Tille, Soupis českých pohá
dek, cit. dílo, s. 514–515.
52 Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích pů
vodních. Čítanka slovanská s vysvětlením slov, Praha: I. L. Kober, 1865,
s. 21–24.
47
48
skutečnosti, jak bylo tehdy zvykem, vycházela postup-
Jsme tedy schopni s oprávněnou jistotou identifi-
ně, po svazcích, a ten s Otesánkem musel být vydán
kovat pramen, odkud Erben převzal počáteční motiv
v létě roku 1862, protože právě v té době je inzero-
s dřevěným polenem, který v ostatních analyzovaných
ván v českém tisku, zatímco Erben kompletní sbírku
příbězích chybí. Původ je tedy v ruské pohádce Terjo
svých českých pohádek nikdy nevydal a první knižní
šečka, ve které stařík se stařenkou, kteří si tolik přáli
edice celého korpusu textů je mnohem pozdějšího
mít dítě, vezmou kus dřeva, zabalí ho do peřinky a vlo-
data.
ží do kolébky, čímž vyvolají proměnu polena v živého
53
54
Ohledně geneze textu nám nicméně poskytuje
tvora, kterého bude pronásledovat zlá čarodějnice
přesné údaje Erben osobně a v plánovaném slovní-
(pohádka proto spadá do kategorie ATU 327 Dítě
ku slovanské mytologie, který zůstal ve formě rukopi-
a lidožrout).57 Lehce spřízněný je s touhle pohádkou
su a byl publikován teprve nedávno, se pozastavuje
Kulihrášek, kde žena sní hrášek a otěhotní (ATU 312
u dvou motivů, jež jsou pro naše pojednání důležité:
Záchrana bratrem), kterého Erben převzal z jedné běloruské pohádky, vydané též Afanasjevem, a zařadil ho
1. „Dítě z polínka učiněné rostlo, lovilo ryby – vědma
do své sbírky slovanských textů.58 Za pozornost stojí
ho odnesla atd., jako při perníkové chaloupce (dítě
fakt, že slovo kulihrášek se poté uchytilo v češtině ve
= léto, vědma = zima)“ – s odkazem na první sešit
významu „tlusté dítě“.59
55
slavné sbírky ruských pohádek Alexandra Nikola-
Další zdroj, který Erben uvádí, Valjavcova sbírka,
jeviče Afanasjeva z roku 1855 a jednu slovinskou
obsahuje pouze jeden krátký text, v němž ďábel opra-
sbírku Matiji Kračmanova Valjavce z roku 1858;
covává dřevo a přivede tak k životu dítě, a má pravdě-
2. Otesánek – s odkazem na Josepha Haltricha: Deut
podobně za úkol dokázat rozšíření motivu na celou
sche Volksmärchen aus dem Sachsenlande in Sie
benbürgen (1856).56
53 Viz inzeráty in Lumír, 1862, 29, s. 695; Obecné listy, 1862, 29, s. 347.
54 K. J. Erben, České pohádky, ed. V. Tille, Praha: Jan Laichter, 1905.
55 K. J. Erben, Slovník slovanského bájesloví, in Týž, Slovanské bájesloví,
Praha: Etnologický ústav AV ČR, Slovanský ústav AV ČR, 2009, s. 330.
56 Tamtéž, s. 381.
slovanskou oblast.60
57 Česky byl text vydán in A. N. Afanasjev, Ruské lidové pohádky, ed.
K. Dvořák, Praha: Odeon, 1984, s. 101–103.
58 K. J. Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských,
Praha: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1869,
s. 131–136. Srov. také in A. N. Afanasjev, Ruské lidové pohádky, cit.
dílo, s. 126–138.
59 Viz V. Šmilauer, „Výklady slov“, Naše řeč, 1941, r. 25, č. 8, s. 242–247.
60 „Podvržek“, Narodne pripovjedke skupio u i oko Varaždina Matija
Kračmanov Valjavec, Varaždin: Josp. pl. Plazer, 1858, s. 235–236.
49
50
Odkaz na sbírku Josepha Haltricha se týká pohád-
jí skutečný dramatický rozměr. „Školní“ verze docho-
ky Der Eisenhans, příběhu staré manželské dvojice,
vaná v Erbenově archivu a datovaná 2. únorem 1854,
která nemá děti, a manželka proto navrhne kováři,
třebaže neobsahuje Otesánkovy věty tíhnoucí k verši,
aby jim ho vyrobil z oceli, a i z tohoto dítěte se brzy
se už vyznačuje hutnou strukturou, podobnějšími po-
vyklube nenasytný jedlík. Bohatá kartotéka uchova-
stavami a nabízí jasné vysvětlení protagonistova jmé-
ná v autorově archivu obsahuje též explicitní odkaz
na: „Že pak bylo [dítě] nalezeno, když muž pařízek
na kategorii O silném Jankovi, v rámci které jsou uve-
otesával, dali mu jméno ‚Otesánek‘.“
61
deny již zmíněný text Boženy Němcové O Nesytovi
Erbenem rekonstruovaná pohádka se ale hodně
a příběh O silném Honzovi publikovaný v různých
liší, počínaje odstraněním komického prvku a monu-
sbírkách té doby, čímž se potvrzuje vazba mezi vše-
mentalizací hrdinovy postavy. Rytmus textu je mno-
mi analyzovanými prameny.
Nemáme tedy co do
hem sevřenější a je přerušovaný řadou veršovaných
činění s tradiční pohádkou, jež si žila nezávislým ži-
intermezz, která fungují jako pravé a nefalšované „for-
votem, ale s jistým počtem motivů, které sebrali nebo
mule“ (maminčina ukolébavka a seznamy jeho obětí).
rekonstruovali různí autoři a stvořili tak jejich rozdílné
I v tomto případě si Erben počínal, jako by byl „res-
kombinace.
taurátorem, který vrací věkem zašlému šperku jeho
62
Erbenova nesporná dovednost vyjde jasně najevo,
lesk“,63 když rekonstruoval bájeslovný náboj, který
když jeho text podrobíme srovnání s verzemi, jimiž se
v sobě musí nést každá pohádka. I Otesánek tudíž
údajně inspiroval. Bumbrlíček, vydaný Josefem Koší-
ospravedlňuje názor Němcové, že Erben skutečně
nem z Radostova v roce 1855, je spíš než pohádka
představoval „našeho českého Grimma“.64
jakási vyprávěnka postrádající zvláštní rytmus, která
Na rozdíl od jiných autorových textů musel být
se dlouze pozastavuje u podružných detailů a schází
úspěch této pohádky rychlý, neboť v jednom textu věnovaném východočeským nářečím byl Erbenův Ote-
61 „Der Eisenhans“, J. Haltrich, Deutsche Volksmärchen aus dem Sach
senlande in Siebenbürgen, Berlin: J. Springer, 1856, s. 77–82.
62 LA PNP, K. J. Erben, Kartotéka. Obsahy jednotlivých pohádek podle
různých pramenů, řazeno abecedně podle námětů, odkazy na pramen
(rukopisný či tištěný). Srov. jednu verzi in Pohádky a pověsti našeho
lidu. Z národopisných sběrů akademického spolku Slavia, ed. K. Dvořák, Praha: Odeon 1984, s. 163–168.
sánek přeložen už v roce 1863 pod názvem Pohádka
63 D. Klímová, „Umělecká transformace folklórních vypravěčských postupů v Erbenových pohádkách“, Česká literatura, 1971, č. 5/6,
s. 428–451, cit. s. 434.
64 B. Němcová, Listy, II, Praha: Československý spisovatel 1952, s. 170–
–171. Dopis Pavlu Dobšinskému z prosince 1855.
51
52
o Votesánkoj.65 Na folkloristické úrovni je kolování tex-
Venkovan si přinesl z lesa domů borové poleno, které
tu doloženo teprve následně, například v roce 1906,66
díky teplu kamen obživlo a získalo vzhled nenasytného
a další varianta, mnohem pozdější, s názvem Vote
obra a ten pak sežral celou vesnici svých rodičů, až
sánek byla sebrána v roce 1958, s jediným zásadním
mu nakonec jedna mazaná stařenka rozřízla břicho
rozdílem, a sice, že v tomto případě vezme dlouhé
svým špičatým nosem. Autorův vzkaz v kontextu de-
67
nůžky a rozřízne mu břicho jedna mazaná Cikánka.
baty ohledně školského systému je zcela jasný: Čeká
Ale čím lze vysvětlit úspěch Otesánka v porovná-
Otesánkův osud i ty, co chtějí i nadále utlačovat českou
ní s ostatními traktovanými jedlíky? Můžeme pouze
kulturu?68
předložit několik hypotéz: pružnost pohádky vy-
Symbolické užití tématu Otesánka je pak doloženo
bízí k dlouhé řadě různých interpretací (například
k mnoha pozdějších textech, stačí z nich na tomhle
v psychoanalytickém klíči), Erbenův styl učinil po-
místě připomenout jeden, vydaný asi o deset let poz-
hádku nepochybně mnohem ironičtější a podobněj-
ději. Pohádka (ve které rozřízne Otesánkovi břicho
ší antické báji a konečně se můžeme i domnívat, že
nožem přítel Kašpar) se zde explicitně obrací proti
nejasnost hrdinova jména, inspirovaného osekává-
těm, kdo „mají národy v žaludku“, ale pak je nedo-
ním dřeva, jí dodala dramatičtější atmosféru než jeho
kážou strávit, protože „Čech zůstal Čechem, Rumun
komické varianty.
Rumunem, Slovinec Slovincem, Srb Srbem, Horvat
Možná i metaforické užití v protiněmeckém klíči,
Horvatem, Tyrolák Tyrolanem, Polák Polákem, Ru-
které jsme zaznamenali už u Bumbrlíčka, mohlo se-
sín Rusínem“. Takže poté, co autor v jistém smyslu
hrát nikoli podružnou roli. Je totiž zajímavé, že několik
předpoví to, co se pak stane na konci první světové
měsíců před vydáním Erbenova textu, v září 1861, po-
války, nevyhnutelná rétorická otázka na závěr zní:
užil pohádku anonymní autor, který tvrdil, že ji slyšel
„Co se asi stane, až nový Kašpar rozřízne Otesánkovi
jako dítě, v textu vztahujícím se k trvalým polemikám
břicho?“69
ohledně výuky němčiny v českém školském systému.
65 J. Jireček, „Podřečí východních Čech“, Časopis Musea království čes
kého, Praha: Nákladem Musea království českého, 1863, r. 37, č. 4,
s. 344–345.
66 Text byl publikován in J. Jech, „Pohádky Karla Jaromíra Erbena“, cit.
dílo, s. 70.
67 J. Jech, Lidová vyprávění z Kladska, Praha: SNKLHU, 1959, s. 400–401.
Pokud byla idea národních pohádek sbíraných
v 19. století coby výrazu skryté duše jednotlivých národů už zcela překonaná, Otesánek však mohl skutečně
68 „Naše školy a kulturonosci“, Pozor, 1861, 71, s. 286–287.
69 „O nenasytném Otesánkovi. Pohádka s mravným naučením“, Obrana,
1870, 4, s. 47.
53
54
fungovat jako metafora situace obyvatelstva jednotli-
jenž se žalostivě semo tam třepal a žádostivě ručičky
vých zemí rakousko-uherské monarchie, pohlceného
po muži vztahoval.
ve státním celku mnohem větším než jejich vlast, ale
Narychlo nechal tento své práce a vzav děťátko
stále čekajícím na to, až ho nějaká stařenka, kočka,
do náručí chvátal s ním domů. „Ženo,“ pravil doma,
Cikánka, nebo dokonce kuře osvobodí. Nebo tak as-
„vždyckys‘ si přála mít dítě – tu je máš; jistě je nám sám
poň mohla působit nová aktualizace metafory žrouta
pán bůh nadělil.“
učiněná Klementem Gottwaldem v předvečer druhé
A žena plesala radostí nad malým nemluvňátkem,
světové války: „Zkrátka: henleinovský bumbrlíček
děkujíc muži, že jí to malé divůče přinesl. Že pak bylo
je velký nenasyta. Nedostane-li zavčas náhubek, je
nalezeno, když muž pařízek otesával, dali mu jméno
schopen postupně spolykat všechno.“
„Otesánek“.
70
Nato přinesla žena rychle mléka, by dítě nakrmila.
Ale ono jedním douškem vypilo plný hrneček mléka,
Otesánek
Báchorka
a ještě chuť ukazovalo. I přinesla žena znovu plný hrneček, ale i ten byl hned vyprázdněn. Také však Otesánka přibývalo; vyrůstal před jich očima, vymotal se
O samotě u lesa ve skromné chaloupce byl živ muž se
ze zavití, skočil s postele a běhal po zemi. Muž i žena
ženou, požívajíce plodův svého malého hospodářství,
spínali ruce nad takovým divotvorným dítětem, ale pro
ježto pracně rukama vzdělávali. Byli chudí, ale přece si
nával první radosti nedali nelibosti žádného místa.
přáli, aby jim bůh nějakého potomka udělil, jemuž by
Mezi tím zadělala žena na chléb a uvařila oběd; po-
mohli někdy všecko jmění zanechati; přání jejich však
stavila pak na stůl dvě mísy polívky a bochník chleba.
zůstávalo nevyplněno.
Sotva že to Otesánek spatřil, přiskočil ke stolu, a než
Bylo to na podzim, když jednou muž šel dle svého
zvyku do lesa, by pařízky vykopával. I byl právě zabrán
horlivě do své práce a v duchu boha za dědice opět
se tatík s mámou nadáli, juž to snědl.
„Pán bůh s námi, to je žrout!“ zvolala žena, „cos mi
to přinesl za dítě?“
žádal; jaké ale podivení jeho, spatřiv po vykopání paře-
Bylo však už pozdě; Otesánka zase přibylo,
zu pod ním v plenkách zavinutého malého chlapečka,
a v rozdrážděné hltavosti snědl díži i s těstem, pak
se zamračil, rozpřáhl – a polknul muže i ženu, své
70 K. Gottwald, Spisy, 8. 1937–1938, Praha: SNPL, 1953, s. 238.
opatrovníky. Nato vyjedl všecku potravu, kde jaká
55
56
v chaloupce byla, a jsa s tím hotov, vydal se na cestu
hněvem, řkouc: „Otesánku, pročpak mi trháš hlávky
do jiné dědiny.
a kazíš pole?“
Na osamělé cestě potkal dvě panenky, které nesly
I rozhněval se Otesánek pro tu domluvu, a namířil
na zádech v putýnkách mnoho lahodných, v městě
si na bábu. Ta ale úmysl jeho uhodla, a chopivši se své
nakoupených věcí. Spatřivše Otesánka nemohly se
motyčky prorazila Otesánkovi břich; Otesánek se svalil
smíchu zdržeti a zvolaly obě najednou: „Otesánku,
mrtev k zemi a valem se vyřinuli z něho muž a žena –
ty jsi tlustý, copak jsi jedl?“ Ale Otesánek se zamračil,
jeho opatrovníci, panenky s putýnkama a pastýř se
rozpřáhl ruce, a hbitě obě panenky, jednu po druhé,
stádem ovcí. Všickni se radovali z obnoveného života,
do sebe shltil.
a oni manželé, kteří malého Otesánka ošetřovali, po-
A zase kráčel dále. Bylť už nesmírně vyrostl i ztloustl.
Z podálí spatřil pastýře, jenž bělorouné ovce na stráni
pásl. Otesánek jsa při chuti zaměřil si k němu.
znali v jeho vyskytnutí se boží trest pro svou nespokojenosť s vezdejším osudem.
2/2/1854
Užaslý pastýř chvíli na něj hleděl, pak se ale usmál,
řka: „Otesánku, kdepak jsi byl na hodech, žes tak vypasen?“
Otesánek se opět zamračil a hněvivě odpověděl:
„Když jsem toho už tolik snědl, také ty ještě s tvými
ovcemi místa ve mně najdeš.“ A v okamžení nebylo
po pastýři a jeho ovcích ani památky. Po té hostině zas
dále se ubíral.
Dlouho nepotkal nikoho, až došel k jednomu poli,
zastal tam stařici, ana tam zelné lávky okopávala.
Stařice jej pozorovala, neříkala však ničeho. Otesánek vida, že si ho stařice příliš nevšímá, nebyl hněvem rozpálen, jako když se mu někdo smál, a proto
také z počátku na bábu nešel. Vytrhl si několik hlávek,
chtě je schroupati; ty mu však nikterak nechutnaly.
Vidouc stařice, jak Otesánek jí kazí zelí, rozpálila se
Přeložila PhDr. Alice Flemrová, Ph.D.
57
58
Otesánek, Bumbrlíček e altri mangioni
nella letteratura ceca del XIX secolo
Contenuta in quasi tutte le raccolte di fiabe tradizionali ceche, Otesánek è una storia molto nota, illustrata nei decenni da vari artisti più o meno noti (Artuš
Alessandro Catalano
Scheiner, Cyril Bouda, Jiří Trnka, Eva Švankmajerová,
Pavel Šrut etc.)74 e riutilizzata in innumerevoli varianti
dalla cultura popolare.75 Una coppia che non può ave-
Otesánek, la terribile fiaba ceca sul bambino che divo-
re figli “adotta” un ceppo di legno levigato (tesat vale
ra i propri genitori, è stata interpretata nel 2000 dal re-
in ceco lavorare, cesellare il legno), che presto si tra-
gista Jan Švankmajer come una metafora del presente,
sforma in un insaziabile creatura che divora ogni cosa,
di un mondo in cui “la televisione, i film commerciali
fino a quando non incontra una vecchietta che le apre
e la pubblicità inculcano incessantemente nella testa
la pancia con una zappa, permettendo così l’uscita, in
[dell’uomo] come deve vivere e soprattutto come deve
ordine inverso, di tutti coloro che erano stati divorati.
consumare” . Gli spettatori del film, all’estero cono-
Solo per fare qualche esempio in ordine sparso, una
sciuto anche con il titolo Little Otik, si troverebbero
delle storie dei celebri protagonisti del giornalino per
dunque davanti “il dramma dello scontro tra l’immagi-
bambini Čtyřlístek [Quadrifoglio] è intitolata Otesá
nazione irrazionale dell’antica fiaba da un lato e l’utilita-
nek,76 nel 1909 František Jaroš ne ha pubblicato una
rismo e il pragmatismo del ‘buon senso’ delle tendenze
riduzione per il teatro77 e nel 1940 persino un’edizione
71
odierne dall’altro”72. Per quanto forte sia stato il processo di riattualizzazione di Otesánek da parte del regista
surrealista ceco, la sua rielaborazione cinematografica
non è stata né la prima né l’ultima delle versioni della
fiaba resa celebre nel XIX secolo da Karel Jaromír Erben e presto tradotta in varie altre lingue.73
71 “Otesánek – doplnění explikace”, J. Švankmajer, Síla imaginace. Reži
sér o své filmové tvorbě, Praha 2001, p. 200.
72 Ivi, p. 201.
73 La fiaba è stata tradotta in inglese nel volume di J.T. Naaké, Slavonic
Fairy Tales. Collected and translated from the Russian, Polish, Servian
and Bohemian, London 1874, pp. 226–231.
74 Per quanto riguarda le illustrazioni di Scheiner si veda K.J. Erben, Čes
ké pohádky, Praha 1925–1926; per Bouda K.J. Erben, České pohádky
a báje, Praha 1926; quelle di Trnka, accompagnate dalla riduzione in
versi del poeta František Hrubín, sono apparse nel 1960 in un’antologia ripubblicata anche in tempi recenti, Špalíček veršů a pohádek,
Praha 2013, pp. 94–96; per Švankmajerová si veda Otesánek, Praha
2004; per Šrut, infine, si veda Velká kniha českých pohádek, Praha:
Pikola, 2017, pp. 30–35.
75 Una riproduzione non molto nota è contenuta in Malý čtenář, 1906–
–1907, 16, p. 24.
76 Čtyřlístek, 1993, 203, pp. 3–11 (la fiaba in quanto tale era già apparsa
in precedenza).
77 Si veda la seconda edizione, F. Jaroš, Otesánek. Žertovná pohádka
o 4 obrazech, Praha 1914.
59
60
ceca di Pinocchio, accompagnata dalle illustrazioni di
Straparola, Charles Perrault e i fratelli Jakob e Wilhelm
Josef Lada, è stata ribattezzata in ceco Otesánek. Pi
Grimm).80
nocchiova dobrodružství [Otesánek. Le avventure di
Nel contesto culturale ceco lo studio della fiaba
Pinocchio]. Nonostante l’indubbio successo, resta da
europea è rimasto per lo più confinato nelle pubbli-
ricostruire la storia di un motivo molto comune nella
cazioni scientifiche e una vera catalogazione moder-
letteratura ceca dell’Ottocento, non tanto per stabilire
na del patrimonio raccolto nel corso del XIX secolo
se la storia canonizzata da Erben rappresenti davvero
è sembrata a lungo un miraggio.81 Solo negli ultimi anni,
una peculiarità nazionale, quanto per determinarne la
a partire dai lavori di Jaroslav Otčenášek, ha preso il
genesi e il successo del tema.
via un processo di catalogazione del patrimonio folclo-
78
Da decenni gli specialisti hanno ormai ricostruito la
rico ceco basata sul sistema internazionale sviluppato
genesi e la filiazione delle principali fiabe tramandate
nel tempo da Antti Aarne, Stith Thompson e Hans-
in Europa, ma ciò non ha naturalmente impedito che
-Jörg Uther (The Types of the International Folktale).82
molte di esse continuino a essere presentate al lettore
Com’è ben noto a chi si è occupato dell’argomento,
con l’etichetta di “fiabe nazionali”. Basta sfogliare del
nonostante certe ambiguità ben evidenziate da Vladi-
resto alcune raccolte recenti destinate al pubblico ita-
mir Jakovlevič Propp, il sistema permette di identificare
liano per rendersi conto di quanto ancora sia produt-
velocemente ogni fiaba sulla base di una sigla e un
tivo il corpus creato a suo tempo da Erben e Božena
numero. La nota fiaba di Erben Živá voda [L’acqua
Němcová. Le fiabe fanno ormai parte integrante del
79
patrimonio della letteratura per l’infanzia e vengono
spesso ancora presentate come espressione di antichi miti e tradizioni nazionali, mentre meno noto è il
legame della tradizione folclorica con le fonti letterarie
(a partire dai grandi modelli di Giovanni Francesco
78 C. Collodi, Otesánek. Pinocchiova dobrodružství, traduzione di T. Kuška, illustrazioni di J. Lada, Praha 1940.
79 Otesánek è ad esempio contenuto nell’edizione a fumetti di Lucie Lomová, Le più belle favole ceche, Praga 2008, pp. 79–88.
80 La migliore presentazione scientifica del patrimonio folclorico ceco
è probabilmente contenuta nel volume in tedesco curato da Jaromír
Jech, uscito in due differenti edizioni. La seconda non contiene nessuno dei testi di cui ci occuperemo in questa analisi Tschechische
Volksmärchen, Berlin 19842, la prima contiene invece il testo edito da
Božena Němcová, „Von Nimmersatt“, Idem, Berlin 1961, pp. 110–120.
81 Per il contesto ceco resta essenziale il lavoro di K. Horálek, Folklór
a světová literatura, Praha 1979.
82 Si veda J. Otčenášek, Antropologie narativity. Problematika české po
hádky, Praha 2012 (con l’adattamento del sistema ATU al contesto
ceco alle pp. 187–288). Del grande progetto editoriale České lidové
pohádky, inaugurato pochi anni fa, sono finora stati pubblicati i volumi Zvířecí pohádky a bajky (Praha 2019) e Kouzelné pohádky I (Praha 2019).
61
62
viva] ricade ad esempio nella categoria ATU 551 ed
dai morsi della fame”. Al risveglio, il sacrilego è colto
è quindi immediatamente confrontabile con varianti
da un’incontenibile “smania di mangiare” e “ciò che
analoghe raccolte in tutt’Europa. Thompson ha inoltre
a intere città, / a un popolo intero potrebbe bastare,
sviluppato un MotifIndex of Folk Literature, che per-
a lui, un uomo, non basta”: / quanto più ingurgita nel
mette di cogliere in modo più duttile la peregrinazione
ventre, tanto più lui brama”. Se per il povero Erisitto-
dei singoli motivi da una fiaba all’altra. In che modo
ne “il cibo chiama / cibo: mangia, mangia, ma in lui
questo sistema di catalogazione può aiutarci a coglie-
sempre un vuoto si forma”, la conclusione non può
re la struttura di una fiaba apparentemente così ceca
che essere, dopo aver bruciato ogni risorsa, quella
come Otesánek?
di divorare se stesso, di “nutrirsi rosicando il proprio
Il motivo dell’essere creato artificialmente che
corpo”. I due episodi, che attraverso l’albero legano il
prende vita ha naturalmente radici molto antiche nella
tema della nascita prodigiosa dal legno al tema della
cultura occidentale, sia per quanto riguarda l’azione
fame insaziabile, sono stati poi reinterpretati nella cul-
divina (oltre ad Adamo ed Eva si pensi agli uomini cre-
tura successiva da vari artisti, tra cui ad esempio Dante
ati da Prometeo), che quella umana (la statua di Pig-
Alighieri e Tiziano.
malione). Anche l’eroe di legno, ben prima di essere
In verità nemmeno dal punto di vista folclorico
codificato nella letteratura per l’infanzia nella figura di
Otesánek presenta particolari novità,83 si tratta di
Pinocchio, era stato ritratto in epoca classica, in par-
una tipica “storia cumulativa” o “fiaba a catena”, una
ticolare nel libro decimo delle Metamorfosi di Ovidio.
di quelle storie cioè in cui i singoli elementi vengono
L’episodio è quello della figura incestuosa di Mirra,
ripetuti finché un avvenimento non provoca lo spez-
trasformata in albero con tutto il suo ventre gravido,
zamento della catena, che a questo punto si scioglie
che riesce alla fine a partorire attraverso un’apertura
in senso inverso.84 Solitamente, dopo un inizio lega-
della corteccia: nasce così un bimbo vivo che piange,
to a una situazione banale, le azioni del protagonista
Adone (“sotto il legno la creatura mal concepita era
cresciuta / e cercava una via per districarsi e lasciare
la madre”). È interessante il parallelismo con la storia
di Erisittone, raccontata nel libro ottavo: la profanazione di una quercia gli ha procurato quel “genere di
pena che muoverebbe a pietà”, farlo cioè “divorare
83 Si vedano anche le veloci annotazioni di J. Jech, “Poznání prvotní formy
či výsledné formy? (Dvě metody historického přístupu k lidové próze)”,
Český lid, 1966, 5, pp. 259–270.
84 V. J. Propp, “La fiaba cumulativa russa”, Ricerche semiotiche. Nuo
ve tendenze delle scienze umane nell’Urss, a cura di J. M. Lotman
e B. A. Uspenskij, edizione italiana a cura di C. Strada Janovič, Torino
1973, pp. 87–106.
63
64
si sviluppano in un crescendo mostruoso, attraverso
un carro, una mandria, un falciatore etc., finché una
la ripetizione di alcune unità sintattiche fisse e mani-
vecchietta scaltra gli apre la pancia e tutto esce fuori
festando una tendenza al verso e alla rima. Le fiabe
in ordine inverso”85. Lo studioso ceco fotografa quindi
a formula occupano i numeri ATU da 2000 a 2199
una notevole diffusione del tema e ne attesta diverse
e le fiabe a catena sono tradizionalmente cataloga-
varianti, inducendo naturalmente la riflessione su qua-
te come ATU 2027 e 2028 (e i motivi in esse conte-
le sia la relazione tra quanto afferma Tille a proposito
nuti come Z20–Z59). Il tema principale di Otesánek
di Bumbrlíček, e il testo di Otesánek reso celebre da
corrisponde al motivo Z31.3.2, The fat cat, e a quello
Erben?
immediatamente successivo, Z31.3.4, The troll/wolf
who was cut open. Nel Gatto grasso, in assenza della
sua padrona, l’animale divora prima il porridge, poi
Il metodo di Erben
la scodella e il mestolo, poi prosegue inghiottendo la
Un lettore attento non può non aver notato che, per-
padrona e altri animali, ripetendo sempre la formula
fino a prima vista, la versione di Otesánek di Erben
“I ate the porridge […] I will eat you”, fino a scoppiare
sembra contenere diversi “motivi”, unità più o meno
per aver troppo mangiato. La vicinanza del motivo con
indipendenti giustapposte tra loro:86 il ritrovamento
Otesánek è evidente, così come del resto, per passare
dall’altra parte d’Europa, con la fiaba russa Glinjanyj
parenek [Il ragazzo d’argilla]. In questa fiaba due vecchi senza figli creano con l’argilla un bambino, che poi
inghiotte i genitori e una lunga serie di altre persone,
prima di essere incornato da un caprone che distrugge l’argilla e permette a tutti di uscire sani e salvi.
Nel contesto ceco uno dei primi a fornire una schematizzazione delle fiabe a catena è stato Václav Tille,
che a proposito del tema di nostro interesse ha fornito la seguente definizione: “Bumbrlíček nasce da una
coppia senza figli (da un ceppo, da un pisello, etc.),
divora il pane, il cibo, i genitori, poi lungo la strada
85 “Bumbrlíček narodí se bezdětným manželům (z pařezu, hrachu a p.),
hltá chleby, jídlo, rodiče, pak cestou vůz, stádo, sekáče atd., až mu chytrá babka rozřizne břicho a vše z něho zas po řadě vyjde”, Václav Tille,
“Polívkovy studie ze srovnávací literatury”, Sborník prací věnovaných
Prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společností národopis
ného musea českoslovanského v Praze. Uspořádal Dr. Jiří Horák. Praha
1918, pp. 1–216, qui p. 146. Si veda ora anche J. Otčenášek, Antropo
logie narativity, op.cit., pp. 65–67.
86 Rispetto ai motivi diffusi nella letteratura per l’infanzia, sia pure basandosi su traduzioni non sempre affidabili, un gran numero di attestazioni nel patrimonio favolistico di tutto il mondo è stato raccolto da
Margaret Read MacDonald, The Storyteller’s Sourcebook: A Subject,
Title, and Motif. Index to Folklore Collections for Children, Detroit
1982; Idem – Brian W. Sturm, The Storyteller’s Sourcebook: A Subject,
Title, and Motif Index to Folklore Collections for Children 1983–1999,
Farmington Hills (MI) 2001.
65
66
del bambino da parte di una coppia senza figli,87 il legno
Basandosi sulla teoria mitologica dell’epoca, Erben
che prende vita,88 l’essere che divora ogni cosa89 e, infi-
ha cercato di superare la confusione delle varianti dei
ne, il taglio della pancia e l’uscita nell’ordine inverso del-
singoli testi, ricostruendo lo spirito originario delle fia-
le vittime. Il più noto è ovviamente l’ultimo, contenuto
be.94 Antonín Grund ha descritto molto chiaramente
anche in fiabe celebri come Cappuccetto rosso o I sette
quale fosse il principio in base al quale Erben costru-
capretti e declinato in molte altre versioni, basate anche
iva le sue “fiabe d’artista, create a partire dallo spirito
su animali diversi, un gatto, un orso o addirittura un pe-
popolare”. Analizzando uno dei testi più celebri, Tři
sce . L’enciclopedia delle fiabe tedesca, uno dei com-
zlaté vlasy děda Vševěda [I tre capelli d’oro del Non-
pendi più completi sull’argomento, cataloga Otesánek
no Satutto],95 del 1860, Grund ha ricostruito la “tecni-
come unione di ATU 406 The Cannibal e ATU 2028
ca combinatoria” dell’autore e le sue fonti principali,
Kettenmärchen, o più precisamente la sottocategoria
giungendo al seguente giudizio complessivo: “E re-
Fressenmärchen. Anche il tema dei genitori senza figli
almente la fiaba fornirebbe un’ottima testimonianza
è attestato in un gran numero di testi, nel contesto ceco
della teoria mitologica solare, che enfatizzava il culto
molto spesso nell’insieme di storie che ricadono nella
del solstizio d’inverno da parte degli slavi, se non fosse
categoria ATU 650A Giovanni il forte .
in tutto e per tutto una creazione artificiale del poeta,
90
91
92
93
che nell’occasione si è avvalso della sua ampia conoscenza di testi slavi e non slavi“.96
87 Si tratta del motivo T676 Childless couple adopt animal as substitute
for child.
88 Si veda il motivo A1252 Creation of man from wood.
89 Il motivo in questione è indicato con la sigla Z33.9 Carved wooden doll
eats….
90 Si veda il motivo F913 Victims rescued from swallower’s belly.
91 Si veda il commento alla fiaba Der Wolf und die sieben jungen Geißlein
in Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm
I., ed. J. Bolte – G. Polívka, Leipzig 1913, p. 40.
92 Oltre alla voce J.R. Klíma, “Erben”, Enzyklopädie des Märchens. Hand
wörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung,
a cura di K. Ranke, IV, Berlin–New York 1984, pp. 120–122, si vedano anche M. Rumpf, “Fressenmärchen”, Ivi, 5, Berlin–New York 1987,
pp. 258–266; S. Wienker-Piepho, “Kettenmärchen”, Ivi, 7, Berlin–New
York 1993, pp. 1194–1202.
93 V. Tille, Soupis českých pohádek, Díl II. Svazek II., Praha 1937, pp. 56–62.
A proposito di Otesánek, Grund ha scritto che si
tratta di „una fiaba, nella seconda parte coincidente con il racconto contenuto nelle Fiabe nazionali
94 J. Jech, “Pohádky Karla Jaromíra Erbena v ústním podání”, Český lid,
1971, 2, pp. 65–75.
95 In italiano il testo, che rivelerebbe “una pagina della antica nostra vita coi
miti del sole”, è stato tradotto nello studio di Emilio Teza in I tre capelli
d’oro del Nonno Satutto. Novellina boema, Bologna 1866, cit. a p. 12.
96 “Skutečně pohádka by podávala pěkný doklad solární teorie mytologické, jež zdůrazňovala uctívání zimního slunovratu u Slovanů, kdyby
nebyla skrz naskrz umělým výtvorem básníkovým, který se tentokráte
opíral o široké znalosti slovanských i neslovanských látek”, A. Grund,
Karel Jaromír Erben, Praha 1935, p. 164.
67
68
di Košín, composta da Erben anche sulla base di un
del grande divoratore non è che una delle metafore
compito scolastico del 1854“.97 Il riferimento è ovvia-
che, in varie forme, incontriamo in più opere. Una
mente alla raccolta di materiale folclorico da parte
delle prime attestazioni del tema ritrae una moglie in-
degli allievi del professore František Čupr negli anni
saziabile. Nel secondo volume di Národnie zpiewanky
1850–1854, a cui Erben aveva avuto accesso. Nel
[Canzoni popolari], la raccolta di Ján Kollár di canzoni
testo conservato nell’archivio di Erben, a quanto sap-
popolari slovacche, del 1835, è contenuto, all’interno
piamo inedito e che pertanto riproduciamo in appen-
della sezione “canzoni divertenti”, un componimento
dice, non è il ceppo ad animarsi, ma l’uomo rinviene
dal titolo Nenasyta [L’insaziabile]100, ripreso poi (con
un bimbo avvolto in fasce solo dopo averlo estratto
il titolo Nesyta) anche in due diverse versioni, accom-
dalla terra.
pagnate dalle note musicali, nella raccolta Moravské
98
99
Queste considerazioni ci permettono di conclu-
národní písně [Canzoni popolari slovacche] di Sušil
dere che, nel momento in cui Erben decide di rielabo-
del 1859101. Entrambe sviluppano il tema del “nostro
rare quella che diventerà una delle sue fiabe più note,
Adamo” che si è sposato e ha portato a casa una don-
il tema era già attestato in diverse varianti e Otesánek
na insaziabile e i progressivi tentativi di placare fame
non rappresenta certo il primo dei “mangioni” della
e sete della donna sono scanditi dalla ripetizione delle
letteratura ceca del XIX secolo.
frasi “žeby eště papala/bumbala” [che ancora mangerebbe/berrebbe]. Il nome “Nesyta” o “nesýta” è ri-
Nesyta
portato nei dizionari dell’epoca come contrazione di
“nenasyta”, l’equivalente del tedesco “Nimmersatt”,
È cosa nota che gli stessi temi hanno circolato in molti
cioè “mai sazio”102, come attesta già nel 1836 il celebre
autori cechi della prima metà dell’Ottocento e quella
dizionario di Josef Jungmann103.
Božena Němcová, nel sesto volume del suo Národ
97 “Pohádku, v druhé půli shodnou s báchorkou O Bumbrlíčkovi v Košínových Národních pohádkách, složil Erben také podle školní úlohy
z r. 1854”, Ivi, p. 167.
98 Solo in tempi recenti è stata pubblicata la maggior parte di questo importante corpus, Černá nevěsta. Pohádky a pověsti spolupracovníků
a studentů K. J. Erbena, a cura di J. Otčenášek, Praha 2015.
99 Památník národního písemnictví, Literární archiv (LA PNP), K. J. Erben,
Otesánek. Holič duch. Pohádky, rkp. cizí s poznámkami K. J. Erbena.
ní báchorky a pověsti [Favole e racconti popolari], ha
100
101
102
103
J. Kollár, Národnie zpiewanky čili písně swětské Slowakůw w Uhrách,
2, Budin 1835, p. 118.
F. Sušil, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, Brno
1859, p. 710.
J. Gebauer, Slovník staročeský, 2, Praha 1916, p. 628.
Slovník českoněmecký Josefa Jungmanna, 2, Praha 1836, p. 701.
69
70
pubblicato nel 1847 un testo più complesso, intitolato
O Nesytovi104. Si tratta di una storia spesso analizzata per il suo spiccato sottotesto sociale, che segue in
realtà la trama di due fiabe diverse, Giovanni il forte
(ATU650A) e L’uomo che alimenta il fuoco del calde
rone dell’inferno (ATU475). Un contadino non riesce
ad avere eredi, ma il Signore esaudisce le sue preghiere e la moglie finalmente partorisce un figlio talmente
vorace che già dopo tre giorni è costretta a dargli il
semolino, poi delle fette di pane etc. La rapida crescita
del ragazzo lo porta a essere a dodici anni forte come
il padre e per l’eccessiva voracità viene mandato via
da casa.105 Nella rielaborazione della Němcová la storia segue poi, come detto, una linea narrativa diversa,
tant’è vero che Tille l’ha inserita nella sezione Čertův
švagr [Il cognato del diavolo], per il patto stretto dal
protagonista con quest’ultimo, che gli permette di
accumulare una fortuna e sposare una principessa
(oggi il già citato ATU475)106. Il caso della Němcová
è peraltro tutt’altro che anomalo, visto che il motivo
della fame insaziabile, in un contesto diverso, compare ad esempio nella storia Il giovane gigante dei
fratelli Grimm, dove è nuovamente legato alla forza soprannaturale del protagonista, o nella storia slovacca
104
105
106
B. Němcová, Národní báchorky a pověsti, 6, Praha 1847, pp. 100–
–115.
In tedesco è stata presto tradotta come “Nesyta, der Nimmersatte”,
A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, Prag 1860, pp. 288–302.
V. Tille, Soupis českých pohádek, Praha 1929, pp. 201–206; Idem,
České pohádky do roku 1848, Praha 1909, p. 150.
Prípovedka o Žrutovi [Novella del mangione], conservata in un manoscritto della metà dell’Ottocento.107
Anche questo conferma che, nella tradizione favolistica, gli stessi motivi possono in realtà essere utilizzati
in contesti diversi come apertura di storie molto differenti l’una dall’altra.
Un’altra versione, proveniente dal lascito di Františka Stránecká, ha una struttura più simile a quella
di Erben, anche se in verità è stata pubblicata solo
a decenni di distanza. Racconta la storia di un bambino trovato scavando sottoterra: viene prima rinvenuto un berretto, poi la testa, poi la mano… fino a che
non salta fuori un ragazzo robusto come una quercia,
dall’appetito insaziabile. Ripetendo la frase “rajdáte
rajdáte, já bych jedl” [voi perdete tempo, io ho fame],
ingoia una serie di personaggi, fino a che non incontra
una vecchietta con la falce, che alla fine gli squarcia la
pancia e salva tutte le vittime108.
Bumbrlíček
Grund non identificava però la fonte ispiratrice di
Erben con Nesyta, ma con un altro dei grandi mangioni dell’Ottocento ceco, Bumbrlíček. Il dizionario
etimologico fa derivare il sostantivo ceco “pimprle”
107
J. Polívka, Súpis slovenských rozprávok, V, Turčiansky Sv. Martin
1931, p. 129–131.
108 F. Stránecká, Pohádky, I. Z rukopisné pozůstalosti k tisku upravil
Dr. M. Remeš, s poznámkami Prof. Dr. J. Polívky, ilustroval Jar. Nejedlý, Olomouc 1927, pp. 60–61.
71
72
o “pumperle” dal tedesco “Pumper-nickel”, il pagliaccio degli spettacoli di marionette, e lo riferisce a persone di bassa statura, mentre nell’accezione “bumbrlík”,
con chiara assonanza con il verbo bumbat [bere nel
linguaggio dei bambini], indicherebbe invece pancioni
a cui piace mangiare109. La prima fiaba che lo vede
protagonista è contenuta all’interno del quinto fascicolo della raccolta di Josef Košín z Radostova Národní
pohádky [Fiabe nazionali], del 1856,110 benché fosse
in realtà già apparsa sul terzo fascicolo dell’almanacco
Diblík l’anno precedente, priva di indicazione dell’autore.111 Senza alcun accenno alla sua nascita, un bambino insignificante si trasforma progressivamente in
un’instancabile mangione. Bumbrlíček divora in successione la madre, il padre, due pastori, uno con i suoi
maiali, l’altro con il cane lupo e i capretti, un contadino
con il carro di fieno etc., fino a che una vecchietta gli
taglia la pancia con un coltellino e poi va in giro da un
paesino all’altro per raccontare la strana storia vissuta.
Da segnalare alcuni evidenti parallelismi con il testo
di Erben, ad esempio il cane che accompagna il pastore e la ripetizione della frase “Byl jsem tam, / snědl
jsem tam: […] a tebe taky sním” [Sono stato là, / ho
mangiato là […] e ora mangio pure te], che anticipa in
109
110
111
Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, p. 273.
Ne esistono anche una seconda edizione del 1872 e una terza del
1883, qui si veda “O Bumbrlíčkovi”, Josef Košín z Radostova, Národní
pohádky, V, Praha 1856, pp. 63–72.
“O Bumbrlíčkovi (Národní pohádka)”, Diblík, 3, Praha 1855, pp. 50–56.
modo evidente l’equivalente struttura (ritmicamente
più efficace) nel testo di Erben: “Jed jsem, / sněd jsem:
[…] a tebe taky ještě sním!” [Ho mangiato, / ho divorato […] e ora mi mangio pure te].112
Si tratta di una figura che ha goduto nel corso
dell’Ottocento di una discreta fortuna, sia perché ripreso da vari scrittori sia per l’uso che ne ha fatto la
lingua popolare.113 In particolare la rivista Humoristické listy [Fogli umoristici] ha pubblicato diverse illustrazioni che prendevano in giro l’insaziabile appetito
della Prussia, una nel 1865114, l’altra nel 1870.115 Nel
1876, infine, la stessa rivista ha ripubblicato il testo
edito da Josef Košín, accompagnandolo con una serie
di “immagini ungheresi”.116 Oltre all’uso linguistico,
attestato in molti periodici dell’epoca, meritano di essere ricordati almeno il racconto umoristico di Bohdan
Kaminský alla fine dell’Ottocento117 e il fortunato riadattamento per il teatro di Václav Sedláček.118
112
Si veda la recente edizione K.J. Erben, Kytice / České pohádky, a cura
di M. Otruba, Brno 2013, pp. 202–205.
113 Se ne veda anche la traduzione tedesca in A. Waldau, Böhmisches
Märchenbuch, op. cit. pp. 494–501.
114 Humoristické listy, 1865, 47, p. 373.
115 Humoristické listy, 1870, 37, p. 148.
116 “Pohádka o Bumbrlíčkovi. S maďarskými obrázky”, Humoristické
listy, 1876, 30, pp. 235–237.
117 Ne esistono anche edizioni precedenti, nell’ultima edizione è datato 1898, B. Kaminský, Bumbrlíček a jiné humoresky, Praha 1912,
pp. 13–76.
118 V. Sedláček, Bumbrlíček aneb Honza žrout: Veselá pohádka ve 4 jed
náních, Praha 1913 (e più volte pubblicata anche in seguito).
73
74
Il pollo ingrato
originali, che contiene al suo interno anche il più cele-
Un’ulteriore variante, attestata però solo molto più
bre dei racconti cechi sui mangioni.121 In realtà la rac-
tardi, ma nota all’estero per la traduzione in ingle-
colta, come d’uso all’epoca, è uscita a fascicoli e quello
se,
è la fiaba O nevděčném kuřátku [Il pollo ingra-
che conteneva Otesánek dev’essere stato pubblicato
to], in cui è un pollo insaziabile a divorare progres-
nell’estate del 1862, perché risulta pubblicizzato in
sivamente uomini e cose, perfino un reggimento di
quel periodo sulla stampa ceca,122 mentre Erben non
soldati, prima di ingoiare un gatto, che dopo averne
ha mai pubblicato la raccolta completa delle sue fiabe
aperto a unghiate il gozzo, permette l’uscita di tutti
ceche e la prima edizione in volume dell’intero corpus
gli altri. Il testo è stato pubblicato da František Bar-
è di molto successiva.123
119
toš, ma con l’annotazione che la fiaba è purtroppo
Rispetto alla genesi del testo è comunque lo stes-
poco conosciuta in Moravia e meriterebbe di essere
so Erben a darci indicazioni precise e nel progettato
maggiormente diffusa, rendendo così di fatto difficile
dizionario della mitologia slava, rimasto allo stato
la sua collocazione temporale rispetto alle altre fonti
di manoscritto e pubblicato solo in tempi recenti,
a cui abbiamo fatto accenno.
si sofferma su due motivi per il nostro discorso im-
120
portanti:
Otesánek
1. “Bambino fatto dal legno”, cresce, cattura i pe-
È questo dunque il contesto in cui Karel Jaromír Erben
sci – la strega lo ha portato via etc., come nella
(1811–1870) ha pubblicato nel 1865 la sua celebre
casa di pan pepato (bambino = estate, strega = in-
raccolta di cento fiabe e leggende slave nelle lingue
verno)124 – con rimando al primo quaderno della
119
“Kuratko The Terrible. The story of an ungrateful Chick”, The Shoe
maker’s Apron. A Second Book of Czechoslovak Fairy Tales and Folk
Tales, a cura di P. Fillmore, New York 1920, pp. 93–97.
120 Un reprint della seconda edizione della raccolta, uscita nel 1898
(la prima era del 1888), è stato ripubblicato in tempi recenti, F. Bartoš, Naše děti. Jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesie,
zábavy, hry i práce společné, Zlín 2005, pp. 35–37 (il testo si trova
anche in Idem, Domácí čítanka. Z lidu pro lid, Brno 1900, pp. 38–39).
Si veda anche V. Tille, Soupis českých pohádek, Díl II. Svazek II., op.
cit., pp. 514–515.
121
122
123
124
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích pů
vodních. Čítanka slovanská s vysvětlením slov, Praha 1865, pp. 21–24.
Si vedano gli annunci su Lumír, 1862, 29, p. 695; Obecné listy, 1862,
29, p. 347.
K. J. Erben, České pohádky, a cura di V. Tille, Praha 1905.
“Dítě z polínka učiněné rostlo, lovilo ryby – vědma ho odnesla atd.,
jako při perníkové chaloupce (dítě = léto, vědma = zima)”, K. J. Erben,
Slovník slovanského bájesloví, in Idem, Slovanské bájesloví, Praha
2009, p. 330.
75
76
celebre raccolta di fiabe russe di Aleksandr Nikolaevič, Afanas’ev del 1855 e a una raccolta slovena di
Matija Kračmanov Valjavec del 1858;
2. Otesánek – con rimando a Joseph Haltrich: Deut
sche Volksmärchen aus dem Sachsenlande in Sie
benbürgen (1856).125
Siamo così in grado di identificare con ragionevole certezza la fonte da cui Erben ha preso il motivo
iniziale del ceppo di legno, assente nelle altre storie
analizzate. L’origine è quindi la fiaba russa Terjošečka
(in italiano tradotta anche come Briciolino), in cui due
vecchietti, che tanto desideravano un bambino, prendono un legno, lo avvolgono in fasce e lo pongono in
una culla, provocando la trasformazione del ceppo in
un essere vivente, che verrà poi perseguitato da una
strega cattiva (la fiaba rientra infatti nella categoria
ATU327 Il fanciullo e l’orco).126 Vagamente imparentata con questa fiaba è Kulihrášek, che Erben ha inserito
nella sua raccolta di testi slavi, prendendola da una fiaba bielorussa pubblicata dallo stesso Afanas’ev, in cui
è un pisello a essere mangiato da una donna che resta
così incinta (ATU312D Rescue by the Brother).127 Merita di essere segnalato il fatto che la parola kulihrášek
si è poi affermata in ceco nel significato di “bambino
grasso”.128
L’altro riferimento citato da Erben, la raccolta di
Valjavec, contiene invece solo un testo molto breve,
in cui è il diavolo, lavorando il legno, a dar vita a un
bambino e ha probabilmente la funzione di dimostrare
la diffusione del motivo in tutta l’area slava.129
Il rimando alla raccolta di Joseph Haltrich riguarda
invece Der Eisenhans, storia di una coppia di anziani
che non hanno figli e quindi la moglie propone al
fabbro di fabbricarne uno d’acciaio, che si rivelerà
presto a sua volta un insaziabile mangione.130 Nella
ricca cartoteca conservata nell’archivio dell’autore
è contenuto anche un esplicito rimando alla categoria O silném Jankovi [Janek il forte], all’interno della
quale vengono elencati il citato testo della Němcová
O Nesytovi e la storia O silném Honzovi [Honza il forte], pubblicata in varie raccolte dell’epoca, confermando quindi il legame tra tutte le fonti analizzate.131
Nei fatti non ci troviamo quindi di fronte a una fiaba
tradizionale che ha avuto un’esistenza indipendente,
128
129
130
125
126
127
Ivi, p. 381.
In ceco il testo è stato pubblicato in A. N. Afanasjev, Ruské lidové po
hádky, a cura di K. Dvořák, Praha 1984, pp. 101–103.
K. J. Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských,
Praha 1869, pp. 131–136. Si veda anche in A. N. Afanasjev, Ruské
lidové pohádky, op. cit., pp. 126–138.
131
Si veda V. Šmilauer, “Výklady slov”, Naše řeč, 1941, 8, pp. 242–247.
“Podvržek”, Narodne pripovjedke skupio u i oko Varaždina Matija
Kračmanov Valjavec, Varaždin 1858, pp. 235–236.
“Der Eisenhans”, J. Haltrich, Deutsche Volksmärchen aus dem Sach
senlande in Siebenbürgen, Berlin 1856, pp. 77–82.
LA PNP, K. J. Erben, Kartotéka. Obsahy jednotlivých pohádek podle různých pramenů, řazeno abecedně podle námětů, odkazy na
pramen (rukopisný či tištěný). Se ne veda una versione in Pohádky
a pověsti našeho lidu. Z národopisných sběrů akademického spolku
Slavia, a cura di K. Dvořák, Praha 1984, pp. 163–168.
77
78
ma a un certo numero di motivi, che autori diversi
hanno raccolto o ricostruito, dando vita a combinazioni differenti.
La grande abilità di Erben emerge in modo molto
chiaro sottoponendo il suo testo a un confronto con
le versioni che lo avrebbero ispirato. Bumbrlíček, pubblicato da Josef Košín z Radostova nel 1855, più che
una fiaba è una sorta di racconto privo di un particolare ritmo, che indugia a lungo su particolari secondari
e manca di una vera dimensione drammatica. La versione “scolastica”, conservata nell’archivio di Erben
e datata 2 febbraio 1854, pur mancando delle frasi di
Otesánek che tendono al verso, presenta una struttura concisa, personaggi più simili e offre una chiara
spiegazione del nome del protagonista: “Siccome era
stato ritrovato mentre l’uomo stava cesellando il ceppo di legno, gli hanno dato il nome Otesánek”.
La fiaba ricostruita da Erben è però molto diversa,
a partire dall’eliminazione dell’elemento comico e dalla monumentalizzazione della figura del protagonista.
Il ritmo del testo è molto più serrato ed è interrotto da
una serie di intermezzi in versi che funzionano come
vere e proprie “formule” (la ninna nanna della mamma e gli elenchi delle sue vittime). Anche in questo
caso Erben si è comportato come un “restauratore,
che riporta un gioiello allo splendore che col tempo
aveva perso”,132 ricostruendone la carica mitica che
ogni fiaba deve portare con sé. Anche Otesánek giustifica quindi il giudizio della Němcová, che Erben abbia
132
135
D. Klímová, “Umělecká transformace folklórních vypravěčských postupů v Erbenových pohádkách”, Česká literatura, 1971, 5/6, pp. 428–
–451, qui p. 434.
davvero rappresentato “il nostro Grimm ceco”133.
A differenza di altri testi dell’autore, il successo
della fiaba dev’essere stato rapido perché in un testo
dedicato ai dialetti della Boemia orientale la storia di
Erben è stata tradotta già nel 1863 con il titolo Pohád
ka o Votesánkoj 134. Solo successivamente la circolazione del testo è attestata anche a livello folclorico,
ad esempio nel 1906,135 e un’ulteriore variante, molto
più recente, con il titolo Votesánek è stata raccolta nel
1958, con l’unica differenza sostanziale che in questo
caso è una furba zingara a prendere delle lunghe forbici e tagliare la pancia136
Ma come si può spiegare il successo di Otesánek
rispetto agli altri mangioni analizzati? Non possiamo
che avanzare qualche ipotesi: la duttilità della fiaba si
presta a una lunga serie di interpretazioni diverse (in
chiave psicoanalitica ad esempio), lo stile che Erben
ha dato alla fiaba l’ha senz’altro resa molto più iconica
e simile a un mito antico e, infine, si può anche immaginare che l’opacità del nome, ispirato alla lavorazione
133
134
136
Lettera a Pavel Dobšinský del dicembre del 1855, B. Němcová, Listy,
II, Praha 1952, pp. 170–171.
J. Jireček, “Podřečí východních Čech”, Časopis Musea Království čes
kého, 1863, 4, pp. 344–345.
Il testo è stato pubblicato in J. Jech, “Pohádky Karla Jaromíra Erbena”,
op. cit., p. 70.
J. Jech, Lidová vyprávění z Kladska, Praha 1959, pp. 400–401.
79
80
del legno, abbia conferito un’aurea più drammatica
ma non riescono poi a digerirle perché “il ceco è ri-
rispetto alle varianti comiche.
masto ceco, il romeno romeno, lo sloveno sloveno,
Forse anche l’utilizzo metaforico in chiave antitede-
il serbo serbo, il croato croato, il tirolese tirolese, il
sca, pure già notato rispetto a Bumbrlíček, possa aver
polacco polacco, il rusino rusino”. Quindi l’inevitabile
giocato un ruolo non di secondo piano. È interessante
domanda retorica finale dell’autore, che in qualche
infatti notare che qualche mese prima della pubblica-
modo preannuncia quello che sarebbe accaduto al
zione del testo di Erben, nel settembre del 1861, la
termine della Prima guerra mondiale, è: “Che cosa
fiaba era stata utilizzata da un anonimo autore, che
succederà quando un nuovo Kašpar taglierà la pan-
diceva di averla ascoltata da bambino, in un testo rela-
cia di Otesánek?”138
tivo alle continue polemiche relative all’insegnamento
Se dovrebbe essere ormai del tutto superata l’idea
del tedesco nel sistema scolastico ceco. Un contadino
delle fiabe nazionali raccolte nell’Ottocento come
aveva portato a casa dal bosco un ceppo di pino che,
espressioni dell’anima profonda dei singoli popoli,
grazie al calore della stufa, si era rianimato e aveva as-
Otesánek potrebbe però davvero aver funzionato
sunto l’aspetto di un gigante insaziabile, che aveva poi
anche come metafora della situazione delle singole
divorato l’intero paesino dei genitori, fino a che una
popolazioni della monarchia austro-ungarica, inghiot-
furba vecchietta non gli aveva tagliato la pancia con il
tite in un insieme statale ben più grande di loro, ma
suo naso aguzzo. Il messaggio dell’autore nel contesto
sempre in attesa di essere liberate da una vecchietta,
della discussione sul sistema scolastico è chiarissimo:
da un gatto, da una zingara, se non persino da un
lo stesso destino di Otesánek colpirà anche coloro che
pollo. O almeno questo potrebbe far pensare la riat-
continuano a voler sminuire la cultura ceca?
tualizzazione della metafora del mangione da parte di
137
L’uso simbolico del tema è poi attestato in molti
Klement Gottwald alla vigilia della guerra: “In breve,
testi successivi, basterà ricordarne qui uno pubblica-
questo Bumbrlíček Henlein è insaziabile. Se non gli
to una decina di anni dopo. La fiaba (in cui è l’amico
verrà messa in tempo la museruola, è capace di in-
Kašpar [Buffone] a tagliare la pancia di Otesánek con
ghiottire piano piano tutto”.139
un coltello) è qui rivolta in modo molto esplicito con-
138
tro coloro che “inghiottono le nazioni che desiderano”,
139
137
“Naše školy a kulturonosci“, Pozor, 1861, 71, pp. 286–287.
“O nenasytném Otesánkovi. Pohádka s mravným naučením“, Obrana, 1870, 4, p. 47.
“Zkrátka: henleinovský bumbrlíček je velký nenasyta. Nedostane-li zavčas náhubek, je schopen postupně spolykat všechno”, K. Gottwald,
Spisy, 8. 1937–1938, Praha 1953, p. 238.
81
82
Bohemika v tvorbě Alessandra Catalana
– Edice děl českých spisovatelů
Knižní vydání
Bohemista a historik Alessandro Catalano vystudoval
Ukázky z tvorby v časopisech
na Univerzitě La Sapienza v Římě obory bohemistiku
– Studie o české literatuře
a rusistiku a poté působil jako vysokoškolský pedagog.
Knižní vydání
Je profesorem české literatury na univerzitě v Padově.
Práce v časopisech a sbornících
Od roku 2003 do roku 2019 vydával ve spolupráci
– Recenze
se Simonem Guagnellim internetový slavistický časo-
– Ankety a diskuse
pis eSamizdat, v němž články a recenzemi sledoval
– Rozhovory
českou literaturu. Na české straně je jeho kmenovým
časopisem pro literární a historické studie revue pro
literaturu a kulturu Souvislosti, publikuje ovšem také
v ústředních časopisech jako Česká literatura nebo
Český časopis historický. Z monografických knih vyšly některé také v překladu u českých nakladatelství.
Jako překladatel zprostředkoval italským čtenářům
knihy mj. Michala Viewegha, Patrika Ouředníka či
Karla Čapka.
Zdrojem bibliografie byly databáze Historického
ústavu AV ČR (http://biblio.hiu.cas.cz/), Literárněvědné retrospektivní bibliografie Ústavu pro českou
literaturu AV ČR (http://retrobi.ucl.cas.cz/), WorldCat
a OPAC katalogy Moravské zemské knihovny, Národní
knihovny ČR a italských národních knihoven ve Florencii a v Římě. Za doplnění záznamů vděčíme autorovi.
Následující přehled bohemikální tvorby Alessandra
Catalana třídí publikované práce v chronologickém
uspořádání do skupin:
83
84
La cultura ceca nell’opera
di Alessandro Catalano
sulla cultura ceca di Alessandro Catalano classifica
Boemista e storico, Alessandro Catalano ha studiato
– Edizioni di scrittori cechi
le opere pubblicate in ordine cronologico nei gruppi:
ceco e russo all’Università La Sapienza di Roma, lavo-
Libri
rando poi come docente universitario. È professore
Estratti pubblicati su rivista
associato di letteratura ceca all’Università di Pado-
– Studi sulla letteratura ceca
va. Dal 2003 al 2019, in collaborazione con Simone
Libri
Guagnelli, ha diretto la rivista slava online eSamizdat,
Articoli su riviste e antologie
in cui si è occupato di letteratura ceca con articoli
– Recensioni
e recensioni. In Repubblica ceca i suoi studi lette-
– Dibattiti
rari e storici sono soprattutto pubblicati dalla rivista
– Interviste
di letteratura e cultura Souvislosti, ma collabora anche con altre riviste importanti come Česká literatura
e Český časopis historický. Alcune delle sue monografie sono state pubblicate in traduzione da case
editrici ceche. Come traduttore, ha presentato ai lettori italiani i libri di Michal Viewegh, Patrik Ouředník
e Karel Čapek.
La bibliografia è stata tratta da: il database dell’
Historický ústav AV ČR (http://biblio.hiu.cas.cz/), la bibliografia retrospettiva di studi letterari dell’Ústav pro
českou literaturu AV ČR (http://retrobi.ucl.cas.cz/),
i cataloghi WorldCat e OPAC della Moravská zemská
knihovna, della Národní knihovna della Repubblica
Ceca e delle Biblioteche nazionali italiane di Firenze
e Roma. Ringraziamo l’autore per aver integrato la documentazione. La seguente panoramica degli studi
85
86
Edice děl českých spisovatelů
Edizioni di scrittori cechi
VIEWEGH, Michal
Il caso dell’infedele Klára [Případ nevěrné Kláry,
2003]. Traduzione dal ceco Alessandro Catalano.
Knižní vydání
Libri
Torino: Instar Libri, 2005. 183 s. (I Dirigibili, 15)
ISBN 88-461-0072-7.
Ref.: CIKADA, Marzia a Massimo TRIA. eSamizdat.
Tra immaginazione e memoria: quattro percorsi
2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 485–486.
poetici: Nezval, Havlíček, Kolář, Skácel (con testi
originali a fronte). A cura di Annalisa Cosentino,
VIEWEGH, Michal
Alessandro Catalano e Alena Wildová Tosi.
Romanzo per donne [Román pro ženy, 2001].
Roma: Bulzoni, 1998. 227 s. (Collana di letteratura
Traduzione dal ceco Alessandro Catalano.
ceca, 2) ISBN 88-8319-227-3.
Torino: Instar Libri, 2006. 226 s. (I Dirigibili, 18)
ISBN 88-461-0081-6.
VIEWEGH, Michal
L’educazione delle ragazze in Boemia: romanzo
[François Rabelais]
[Výchova dívek v Čechách, 1994]. Traduzione dal
Trattato sul buon uso del vino. Edizione critica
ceco di Alessandro Catalano.
e note di Patrik Ourednik. Traduzione di Alessandro
Milano: Mondadori, 1999. 215 s. (Strade blu)
Catalano.
ISBN 88-04-46046-6.
Palermo: Duepunti, 2009. 187 s. (Terrain vague, 17)
Ref.: LAUDANI, Daniela. Plav. 2007, roč. 3, č. 2,
ISBN 978-88-8998-726-1.
s. 47–50.
VIEWEGH, Michal
VIEWEGH, Michal
La biomoglie [Biomanželka, 2010]. Traduzione
Quei favolosi anni da cani: romanzo [Báječná léta
di Alessandro Catalano.
pod psa, 1997]. Traduzione dal ceco di Alessandro
Roma: Atmosphere, 2011. 174 s. (Biblioteca
Catalano.
dell’acqua) ISBN 978-88-6564-017-3.
Milano: Mondadori, 2001. 236 s. (Strade blu)
ISBN 88-04-46047-4.
87
88
VIEWEGH, Michal
OUŘEDNÍK, Patrik
Fuori gioco: romanzo [Vybíjená, 2004]. Traduzione
Caso irrisolto [Ad acta, 2006]. Traduzione
di Alessandro Catalano.
di Alessandro Catalano.
Roma: Atmosphere, 2012. 189 s.
Rovereto: Keller, 2016. 213 s. (Vie / Keller, 47)
(Biblioteca dell’acqua) ISBN 978-88-6564-038-8.
ISBN 978-88-99911-01-0.
HOJDA, Zdeněk et al., eds.
ZMEŠKAL, Tomáš
Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje:
Lettera d’amore in scrittura cuneiforme [Milostný
cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z let
dopis klínovým písmem, 2008]. Traduzione di Laura
1678–1682.
Angeloni, prefazione di Alessandro Catalano.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 2 sv.
Pordenone: Safarà Editore, 2016. 383 s.
ISBN 978-80-7422-281-8.
ISBN 978-88-97561-32-3.
Pozn.: A. Catalano uveden jako spolupracovník při
vydání knihy.
DENEMARKOVÁ, Radka
Contributo alla storia della gioia [Příspěvek
ItaliaUrss (1956–1991): un’amicizia non ufficiale.
k dějinám radosti, 2014]. Traduzione dal ceco
Václav Havel: uscire di scena. A cura di Alessandro
di Angela Zavettieri, postfazione di Alessandro
Catalano e Annalisa Cosentino.
Catalano.
Roma: Aracne, 2014. 242 s. ISBN 978-88-5487-072-7.
Roma: Sovera, 2018. 299 s. ISBN 978-88-6652-414-4.
ČAPEK, Karel
FUKS, Ladislav
R.U.R. Rossum’s Universal Robots [R.U.R., 1920].
Il bruciacadaveri [Spalovač mrtvol, 1967].
A cura di Alessandro Catalano.
Traduzione dal ceco di Alessandro De Vito,
Venezia: Marsilio, 2015. 169 s.
postfazione di Alessandro Catalano.
ISBN 978-88-317-2094-6.
Torino: Miraggi, 2019. 220 s. (Nová vlna, 5)
ISBN 978-88-3386-023-7.
89
90
ČAPEK, Karel
Krakatite [Krakatit, 1924]. Traduzione dal ceco
Ukázky z tvorby v časopisech
Estratti pubblicati su rivista
di Angela Alessandri, postfazione di Alessandro
Catalano.
[Antologie poezie s překlady autorů Michal Viewegh,
Torino: Miraggi, 2020. 413 s. (Nová vlna, 10)
Ewald Murrer, Milada Součková, Zbyněk Havlíček,
ISBN 978-88-3386-066-4.
Jiří Kolář, Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiřina Hauková,
Jan Hanč a Jan Zahradníček.] A cura di Alessandro
HRABAL, Bohumil
Catalano.
La perlina sul fondo [Perlička na dně, 1963].
L’immaginazione. 2001, roč. 18, č. 179.
Traduzione dal ceco di Laura Angeloni, a cura
di Alessandro Catalano.
Studentská píseň proti kardinálu Harrachovi.
Torino: Miraggi, 2020. 253 s. (Nová vlna, 8)
Přel. Alessandro Catalano, Eva Krátká, Petr Maťa
ISBN 978-88-3386-111-1.
a Anna Ohlídalová.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 47–51.
ČAPEK, Karel a Kateřina ČUPOVÁ
RUR: Rossum’s universal robots [RUR, 2020].
L’emigrazione come eterna risorsa della slavistica
Traduzione e postfazione di Alessandro Catalano.
italiana: Wolf Giusti scrive a Václav Černý [Dopis
Torino: Miraggi, 2022. 277 s. (MiraggINK)
Wolfa Giustiho Václavu Černému ze dne 3. 6. 1933].
ISBN 978-88-3386-207-1.
A cura di Alessandro Catalano.
Pozn.: komiksová adaptace.
eSamizdat. 2003, roč. 1, sv. 1, s. 215.
NEZVAL, Vítězslav
Appello agli amici [Skleněný havelok, 1932].
Traduzione di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 149–150.
91
92
[Antologie prózy s překlady autorů Patrik Ouředník,
BONDY, Egon
Emil Hakl, Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig, Michal
I miei primi dieci anni. Traduzione di Alessandro
Viewegh, Miloš Urban, Petr Šabach, Sylvie
Catalano.
Richterová, Daniela Fischerová, Lenka Hašková,
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 37–53.
Halina Pawlovská.] A cura di Alessandro Catalano.
L’immaginazione. 2004, roč. 21, č. 208.
BOUDNÍK, Vladimír
La notte. Traduzione di Alessandro Catalano.
OUŘEDNÍK, Patrik
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 75–78.
Una poesia per Pavlínka Kalivodová [Báseň pro
Pavlínku Kalivodovou (Host 19, 2003, č. 8, s. 19–21)].
HERDA, Milan
Traduzione dal ceco di Alessandro Catalano.
Confessione sui trockisti. Traduzione di Alessandro
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 395–398.
Catalano.
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 91–97.
HAVEL, Václav
Due note su Charta 77. Traduzione di Alessandro
OUŘEDNÍK, Patrik
Catalano.
La verità dell’epoca? Traduzione dal francese
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 109–111.
di Paolo Nori e dal ceco di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 235–237.
PATOČKA, Jan
Cos’è e cosa non è Charta 77. Traduzione
HAVEL, Václav
di Alessandro Catalano.
A proposito di opposizione. Traduzione
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 71–72.
di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 361–367.
PATOČKA, Jan
Perché Charta 77 non può essere pubblicata
HAVEL, Václav
e quali sono i logici strumenti della sua deformazione
Le primavere e gli autunni cecoslovacchi.
e occultamento? [Češi, 2006]. Traduzione di
Dialogo con Václav Havel. A cura di Martin Vidlák
Alessandro Catalano.
e Petr Janáček. Traduzione di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 83–87.
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 539–547.
93
94
HAVEL, Václav
č. 1, s. 316–319; PELÁN, Jiří. Souvislosti. 2005,
Una puntualizzazione sul samizdat. Qualche
roč. 16, č. 3, s. 22–30; TRIA, Massimo. eSamizdat.
commento al telefono (1987). Traduzione
2005, roč. 3, sv. 1, s. 264–265.
di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 331–334.
CATALANO, Alessandro
La Boemia e la riconquista delle coscienze: Ernst
OUŘEDNÍK, Patrik
Adalbert von Harrach e la Controriforma in Europa
Anno ventiquattro. Progymnasma 1965–1989 [Rok
centrale (1620–1667). Premessa di Adriano Prosperi.
čtyřiadvacet: progymnasma 1965–1989, 1995].
Roma: Edizioni di storia e letteratura, 2005. XXVI,
Traduzione di Alessandro Catalano.
547 s. (Temi e testi. Tribunali della Fede, 55) ISBN
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. I–XL.
88-8498-255-3; Dotisk 2008. ISBN 978-88-8498-255-1.
Ref.: MAŤA, Petr. Dějinyteoriekritika. 2009, roč. 6,
č. 1, s. 164–178; VÁLKA, Josef. Bolletinno dell’Instituto
Storico Ceco di Roma. 2010, roč. 7, s. 126–132.
Studie o české literatuře
Studi sulla letteratura ceca
CATALANO, Alessandro
Rudá záře nad literaturou: česká literatura mezi
Knižní díla
socialismem a undergroundem (1945–1959).
Libri
[Z italského originálu Sole rosso su Praga
přel. Jana Vicencová.]
CATALANO, Alessandro
Brno: Host, 2008. 471 s. (Studium, 30)
Sole rosso su Praga: la letteratura ceca tra
ISBN 978-80-7294-342-5.
socialismo e underground (1945–1959):
Ref.: KOSATÍK, Pavel. Hospodářské noviny. 2011,
un’interpretazione.
roč. 55, č. 48, 9. 3., s. 12; KŘESŤAN, Jiří. Časopis
Roma: Bulzoni, 2004. 333 s. (Collana di letteratura
Matice moravské. 2011, roč. 130, č. 1, s. 208–209;
ceca, 5) ISBN 88-8319-899-9.
MAŘAN, Jakub. Dobrá adresa [online]. 2011,
Ref.: HOSTOVSKÁ, Olga. A2. 2005, roč. 1, č. 7, s. 31;
roč. 11, č. 11, s. 26–27; OLŠÁKOVÁ, Doubravka.
KOLÁŘ, Pavel. Bohemia: Zeitschrift für Geschichte
Dějiny a současnost. 2011, roč. 33, č. 2, s. 45;
und Kultur der Böhmischen Länder. 2008, roč. 48,
SCHMARC, Vít. A2. 2011, roč. 7, č. 8, 13. 4., s. 7.
95
96
CATALANO, Alessandro
Matice moravské. 2008, roč. 127, č. 2, s. 526–531;
Zápas o svědomí: kardinál Arnošt Vojtěch
ZAHRADNÍK, Pavel. HOP. HistorieOtázkyProblémy.
z Harrachu (1598–1667) a protireformace
2009, roč. 1, č. 1, s. 170–174.
v Čechách. [Z italského originálu La Boemia
e la riconquista delle coscienze přeložil Petr Maťa.]
KELLER, Katrin a Alessandro CATALANO, Marion
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s.
ROMBERG
(Česká historie, 18) ISBN 978-80-7106-942-3.
Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst
Ref.: BALCÁREK, Pavel. Vlastivědný věstník
Adalbert von Harrach (1598–1667).
moravský. 2009, roč. 61, č. 2, s. 204–208;
Wien; Köln; Weimar: Böhlau Verlag, 2010. 7 sv.
BARTŮŠEK, Václav. Malovaný kraj. 2009, roč. 45,
(Veröffentlichungen der Kommision für neuere
č. 3, s. 31; BRADÁČOVÁ, Michaela. Z Českého
Geschichte Österreichs, 104/1–7)
ráje a Podkrkonoší. 2009, roč. 22, s. 317–318;
ISBN 978-3-205-78461-6.
ČORNEJOVÁ, Ivana. Český časopis historický. 2009,
Pozn.: Band 1. Kommentar und Register. 644 s.; Band 2.
roč. 107, č. 2, s. 402–406; ĎURČANSKÝ, Marek.
Diarium 1629–1646. 891 s.; Band 3. Diarium 1647–1654.
Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis
867 s.; Band 4. Diarium 1655–1667. 857 s.; Band 5.
Carolinae Pragensis. 2011, roč. 51, č. 2, s. 138–139;
Tagzettel 1644–1654. 792 s.; Band 6. Tagzettel
HAVLÍK, Jiří M. Studia Comeniana et Historica. 2008,
1655–1660. 889 s.; Band 7. Tagzettel 1661–1667. 914 s.
roč. 38, č. 80, s. 179–180; HRBEK, Jiří. Člověk.
Ref.: GREYERZ, Kaspar von. Mitteilungen des
2009, č. 16, s. 1. KAŠPÁRKOVÁ, Jarmila. Czech and
Instituts für Österreichische Geschichtsforschung.
Slovak journal of Humanities. 2011, č. 1, s. 126–128;
2012, roč. 120, č. 1, s. 171–172; KARSTEN, Arne.
KUBEŠ, Jiří. Theatrum historiae. 2008, roč. 3,
Historische Zeitschrift. 2012, sv. 294, č. 3, s. 721–732;
s. 349–351; MAŤA, Petr. Dějinyteoriekritika. 2009,
PEČAR, Andreas. Zeitschrift für historische Forschung.
roč. 6. č. 1, s. 164–178; MIKULEC, Jiří. Folia Historica
2011, roč. 38, č. 2, s. 259–275; SMÍŠEK, Rostislav.
Bohemica. 2009, roč. 24, č. 1, s. 271–275; PRCHAL
Český časopis historický. 2013, roč. 111, č. 1, s. 161–165.
PAVLÍČKOVÁ, Radmila. Dějiny a současnost.
2008, roč. 30, č. 11, s. 44; SLÁDEK, Miloš. Česká
KELLER, Katrin a Alessandro CATALANO
literatura. 2009, roč. 57, č. 1, s. 108–110; VÁLKA,
Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst
Josef. Bolletino dell’Instituto Storico Ceco di Roma.
Adalbert von Harrach (1598–1667).
2010, roč. 7, s. 126–132; VÁLKA, Josef. Časopis
Köln; Wien: Böhlau Verlag, 2010. 1 online resource
97
98
(5872 s.). (Veröffentlichungen der Kommision für
Práce v časopisech a sbornících
neuere Geschichte Österreichs, 104/1–7)
Articoli su riviste e antologie
ISBN 978-3-205-79008-2.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro a Simone GUAGNELLI
Milan Kundera: The Author or His Books?: His Work,
Il samizdat tra memoria e utopia: l’editoria
Literary Criticism, Official and Unofficial Culture, the
clandestina in Cecoslovacchia e Unione Societica
Bestseller and Hypocricy. Z italštiny přeložili Elisa
nella seconda metà del 20. secolo.
Penazzi-Russel, Jason Penazzi-Russel.
Roma: Aracne, 2012. VII, 334 s. (eSamizdat, 8)
Jáma Revue. 1995, léto, s. 41–54.
ISBN 978-88-5484-759-0.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro, Massimo MAURIZIO
La letteratura ceca degli anni 1945–1959: note sullo
a Roberto MERLO, eds.
sviluppo del sisteme letterario.
ManifestAzioni: i manifesti avanguardisti tra
Europa Orientalis. 1996, roč. 15, č. 2, s. 221–252.
performance e performatività.
Milano: Mimesis, 2014. 171 s. ISBN 978-88-5752-703-1.
CATALANO, Alessandro
Note sullo sviluppo del romanzo: alcune tendenze
CATALANO, Alessandro
della narrativa europea ed italiana.
Dějiny jako dobrodružství, dobrodružství jako dějiny
In: Il romanzo: autori e stili. Saggi sulla narrativa
v životě a díle Galeazza Gualda Priorata. Přeložila
contemporanea. A cura di Alessandro Catalano
a k vydání připravila Eva Klímová; poznámkami
e Katia Renna. Rome: Grafikarte, 1997, s. 9–27.
opatřil Zdeněk Hojda.
Praha; Podlesí: Dauphin, 2016. 271 s.
CATALANO, Alessandro
ISBN 978-80-7272-836-7.
La concezione del romanzo in Milan Kundera: analisi
Pozn.: Obálkový název: Historie života Albrechta
di alcune parole-chiave di una poetica di frontiera.
z Valdštejna, vévody frýdlantského, od hraběte Gualda
In: Il romanzo: autori e stili. Saggi sulla narrativa
Priorata doplněná studií Alessandra Catalana Dějiny jako
contemporanea. A cura di Alessandro Catalano
dobrodružství, dobrodružství jako dějiny v životě a díle
e Katia Renna. Rome: Grafikarte, 1997, s. 125–155.
Galeazza Gualda Priorata.
99
100
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Bohumil Hrabal: From „The Pearls on the Bottom“
Pietro Domenico Bartoloni da Empoli e le sue Istorie
to „Total Fears“.
de’ Duchi, e Re di Boemia = Pietro Domenico Bartoloni
The Prague Revue. 1998, č. 5, winter/spring, s. 75–91.
z Empoli a jeho Dějiny českých vévodů a králů.
La Nuova rivista italiana di Praga = Nový italský
CATALANO, Alessandro
časopis v Praze. 2000/2–2001/1, s. 92–99.
La letteratura italiana nell’archivio di Václav Černý.
Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 319–332.
CATALANO, Alessandro
Invisibile suo malgrado: qualche nota sulla letteratura
CATALANO, Alessandro
ceca.
Hledání vzdáleného času. Několik poznámek
L’immaginazione. 2001, roč. 18, č. 179, s. 1–2.
k rekonstrukci dějin české poválečné literatury.
In: Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy
CATALANO, Alessandro
v Praze: [1348–1998]: sborník příspěvků
Kardinál Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667)
přednesených zahraničními bohemisty na
und sein Tagebuch.
mezinárodním sympoziu v Praze 20.–26. srpna
FrühneuzeitInfo. 2001, roč. 12, č. 2, s. 71–77.
1998. 2. díl. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická
fakulta; DeskTop, 1999, s. 15–23. ISBN 80-85899-50-7.
CATALANO, Alessandro
Mýtus magické Prahy (Praha černá a zlatá
CATALANO, Alessandro
Petra Demetze a Magická Praha A. M. Ripellina).
Václav Černý, italská literatura a Francesco De Sanctis.
Přel. Václav Marek.
Svět literatury. 1999, roč. 10, č. 18, s. 89–91.
Souvislosti. 2001, roč. 12, č. 1 (47), s. 144–156.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Některé sondy do české prózy 90. let aneb struna
Některé sondy do české prózy devadesátých let aneb
napjatá mezi literární kritikou a českými spisovateli.
pokus o pohled zvenčí.
Slovenská literatúra. 2000, roč. 47, č. 4/5, s. 347–351.
In: Česká literatura na konci tisíciletí. 2, Příspěvky
z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky,
101
102
Praha 3.–8. července 2000. Praha: Ústav pro českou
riconquista delle coscienze in Boemia.
literaturu AV ČR, 2001, s. 777–783.
Römische historische Mitteilungen. 2002, roč. 44,
ISBN 80-85778-29-7.
s. 339–392.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
L’arrivo di Francesco Sbarra in Europa centrale e la
K nevydané antologii Italská renesance Václava
mediazione del cardinale Ernst Adalbert von Harrach.
Černého.
Maske und Kothurn. 2002, roč. 48, č. 1/4, s. 203–214.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 135–140.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
L’educazione del romanzo in Boemia: problemi
„Rademus barbas Italis“: Italové a Češi nejen
e tendenze nella prosa ceca degli anni Novanta.
po Bílé hoře.
In: Cinque letterature oggi: atti del convegno
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 9–14.
internazionale: Udine, novembre–dicembre 2001:
letteratura russa, polacca, serba, ceca, ungherese.
CATALANO, Alessandro
Udine: Forum, 2002, s. 311–321. ISBN 88-8420-084-9.
Viewegh, Urban a politika. Přeložila Helena
Mahlerová Giordana.
CATALANO, Alessandro
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 2, s. 256–261.
Heřman Jakub Černín: Deník z cesty po Itálii.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 113–123.
CATALANO, Alessandro
Výchova románu v Čechách: problémy a tendence
CATALANO, Alessandro a Helena MAHLEROVÁ
české prózy devadesátých let. Přeložila Alice
Italský deník kardinála Arnošta z Harrachu a bouřlivý
Flemrová.
rok 1638.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 1, s. 178–188.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 29–45.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
L’Educazione del Principe: Ferdinand August
Juan Caramuel Lobkowicz (1606–1682) e la
Leopold von Lobkowitz e il suo primo viaggio in Italia.
103
104
In: Porta Bohemica: sborník historických prací.
CATALANO, Alessandro
Litoměřice: Albis international; Státní oblastní archiv
Italský deník Arnošta Vojtěcha Harracha (1598–1667).
v Litoměřicích, 2003, sv. 2, s. 104–127.
Přel. Helena Giordanová.
In: Baroko v Itálii – baroko v Čechách = Barocco in
CATALANO, Alessandro
Italia, Barocco in Boemia: setkávání osobností, idejí
Ernst Adalbert von Harrach tra Roma e Vienna.
a uměleckých forem: sborník příspěvků z italsko
In: Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr
českého sympozia, Praha 19.–21. dubna 1999.
(1526–1740). České Budějovice: Historický ústav
Praha: Filosofia, 2003, s. 333–353. ISBN 80-7007-176-1.
Jihočeské univerzity, 2003, s. 305–330.
ISBN 80-7040-627-5.
CATALANO, Alessandro
Rakouské osmnácté století.
CATALANO, Alessandro
Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 4, s. 353–356.
Hledání ideální minulosti: česká kultura pohledem
italského bohemisty.
CATALANO, Alessandro
Týden. 2003, roč. 10, č. 9, 24. 2., příl. Panská, č. 1,
Valeriano Magni, il cardinale e il teatro del mondo.
s. 1–3.
eSamizdat. 2003, roč. 1, č. 1, s. 217–224.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Il diario italiano di Ernst Adalbert von Harrach
E. A. von Harrach (1598–1667), la controriforma in
(1598–1667).
Europa centrale e la riconquista dello spazio boemo.
In: Barocco in Italia, Barocco in Boemia: uomini,
In: Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma.
idee e forme d’arte a confronto. Roma: Il Calamo,
Praha: Commissione dell’Istituto Storico Ceco di
2003, s. 269–290. ISBN 88-88039-66-X.
Roma, 2004, roč. 4, s. 115–124. ISBN 80-86675-05-X.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
„Una parola magica e ammaliante“: Il surrealismo
Un episodio che non ha cambiato il corso
ceco nei primi anni del dopoguerra.
della storia: l’assedio di Praga del 1648 in due
eSamizdat. 2003, roč. 1, č. 1, s. 73–85.
testimonianze inedite.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 151–173.
105
106
CATALANO, Alessandro a Martin VALÁŠEK
In: Quellenkunde der Habsburgermonarchie
Itálie a česká barokní literatura = L’Italia e la
(16.–18. Jahrhundert): ein exemplarisches
letteratura del barocco ceco.
Handbuch. Ed. Josef Pauser, Martin Scheutz,
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 3, s. 211–233.
Thomas Winkelbauer. Wien: Oldenbourg, 2004,
s. 781–789. ISBN 978-3-205-16019-9.
CATALANO, Alessandro
„The Making of the Habsburg Monarchy“ venticinque
CATALANO, Alessandro
anni dopo.
La Cecoslovacchia nella guerra fredda:
Studi Storici. 2004, roč. 45, č. 3, s. 885–893.
da centro dell’Europa a frontiera
dell’Europa dell’est (1945–1959).
CATALANO, Alessandro
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 309–331.
„Moltissimi sono i verseggiatori, pochi i Poeti“:
l’italiano e la letteratura italiana nell’Europa centrale
CATALANO, Alessandro
del XVII e XVIII secolo.
Kult zábavy [v Římě].
eSamizdat. 2004, roč. 2, č. 2, s. 35–50.
Země Světa. 2005, roč. 4, č. 12, s. 48–50.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Il pamphlet come arma politica: l’Arcangelo
Mnoho veršotepců, málo básníků…: italština a italská
di Boemia (1635).
literatura ve střední Evropě během 17. a 18. století.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 3, s. 207–210.
In: Italská renesance a baroko ve střední Evropě:
příspěvky z mezinárodní konference, Olomouc
CATALANO, Alessandro
17.–18. října 2003. = Renesans i barok włoski
La prosa ceca tra underground e postmodernismo.
w Europie Środkowej: materiały z międzynarodowej
L’immaginazione. 2004, roč. 21, č. 208, s. 1–4.
konferencji, Ołomuniec 17–18 października 2003.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005,
CATALANO, Alessandro
Die Tagebucher und Tagzettel des Kardinals Ernst
Adalbert von Harrach.
s. 149–166. ISBN 80-244-1152-0.
107
108
CATALANO, Alessandro
In: Kaiserhof – Papsthof (16.–18. Jahrhundert).
Valeriano Magni e i sassoni a Praga (1631–1632).
Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 469–474.
Wissenschaften, 2006, s. 105–121.
ISBN 3-7001-3671-4.
CATALANO, Alessandro
Zdeněk Kalista aneb Nekonečný boj proti obrovské
CATALANO, Alessandro
přesile.
Příběh jednoho mýtu: Bernard Ignác z Martinic –
Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 1, s. 98–110.
Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu – Jezuité.
In: Slánské rozhovory 2005: Itálie: Filosofie, hudba,
CATALANO, Alessandro
dějiny umění, literatura. Slaný: Město Slaný, 2006,
Zdeněk Kalista a svobodní zednáři: (Neznámá
s. 25–34. ISBN 80-239-7465-3.
epizoda ze života známého historika).
Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 1, s. 166–172.
CATALANO, Alessandro
„Das temporale wird schon so weith extendiret, dass
CATALANO, Alessandro
der Spiritualität nichts als die arme Seel überbleibet.“
Italská historiografie mezi machiavelismem
Kirche und Staat in Böhmen (1620–1740).
a oslavou habsburské monarchie: politická ideologie
In: Die Habsburgermonarchie 1620
a moralizující sebereflexe v dílech Raimonda
bis 1740: Leistungen und Grenzen des
Montecuccoliho, Galeazza Gualda Priorata
Absolutismusparadigmas. Stuttgart: Franz Steiner
a Giovanniho Battisty Comazziho.
Verlag, 2006, s. 317–343. ISBN 3-515-08766-4.
In: Společnost v zemích habsburské monarchie a její
obraz v pramenech (1526–1740). České Budějovice:
CATALANO, Alessandro
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická
„Úloha Koláře se trochu přeceňuje“: totální realismus
fakulta, 2006, s. 265–282. ISBN 80-7040-882-0.
a moralizující literatura.
Host. 2006, roč. 22, č. 1, s. 36–37.
CATALANO, Alessandro
La politica della curia romana in Boemia dalla
strategia del nunzio Carlo Carafa a quella del
cappuccino Valeriano Magni.
Pozn.: součást cyklu Jeho Veličenstvo Bondy.
109
110
CATALANO, Alessandro
„Chameleon mnoha tváří“: poslední roky Albrechta
z Valdštejna.
In: Valdštejn: Albrecht z Valdštejna Inter arma silent
musae? Praha: Academia, 2007, s. 304–311.
ISBN 978-80-200-1565-5.
CATALANO, Alessandro
„Charta 77: il problema politico dei falliti e degli
usurpatori“.
eSamizdat. 2007, roč. 5, č. 3, s. 15–30.
CATALANO, Alessandro
L’italiano lingua di cultura dell’Europa centrale
nell’età moderna.
In: Humanitas Latina in Bohemis: convegno
internazionale = mezinárodní konference: castello
di Brandýs nad Labem, Repubblica Ceca, 3 giugno
2006. Kolín; Treviso: Albis-Giorgio Cadorini, 2007,
s. 117–143. ISBN 978-80-903770-0-4.
CATALANO, Alessandro
Italština v novodobých dějinách středoevropských
kultur.
In: Humanitas Latina in Bohemis: convegno
internazionale = mezinárodní konference: castello
di Brandýs nad Labem, Repubblica Ceca, 3 giugno
2006. Kolín; Treviso: Albis-Giorgio Cadorini, 2007,
s. 145–168. ISBN 978-80-903770-0-4.
Pozn.: česká verze předchozí studie.
CATALANO, Alessandro
Die Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von
Harrach.
FrühneuzeitInfo. 2007, roč. 18, č. 1/2, s. 9–23.
CATALANO, Alessandro
A. M. Ripellino e la Primavera di Praga: cronaca
di una morte annunciata.
In: RIPELLINO, A. M. L’ora di Praga: scritti sul
dissenso e sulla repressione in Cecoslovacchia
e nell’Europa dell’Est (1963–1974). A cura di
Antonio Pane. Firenze: Le lettere, 2008, s. 289–313.
ISBN 88-6087-137-9.
CATALANO, Alessandro
Angelo Maria Ripellino a Pražské jaro.
Souvislosti. 2008, roč. 19, č. 2, s. 103–105.
CATALANO, Alessandro
Dai fasti musicali alla „benedetta podagra“:
la corrispondenza tra Alessandro Orologio e Georg
Sigmund von Lamberg.
In: Alessandro Orologio (1551–1633): musico
friulano e il suo tempo. A cura di Franco Colussi.
Udine: Pizzicato Edizioni Musicali, 2008, s. 91–117.
ISBN 88-7736-329-0.
CATALANO, Alessandro
Dal surrealismo, attraversando il trockismo, fino
all’underground e ai fratelli invalidi: la straordinaria
111
112
parabola creativa di Egon Bondy.
řeholních kleriků Matky boží zbožných škol v rámci
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 9–16.
pobělohorského zápasu o svědomí.
In: Slánské rozhovory 2008: Piaristé: historie,
CATALANO, Alessandro
osobnosti, literatura, umění. Slaný: Vlastivědné
Dopis z Japonska [Martinu Valáškovi].
muzeum Slaný, 2009, s. 19–23.
Přel. Alice Flemrová.
ISBN 978-80-254-5274-5.
Souvislosti. 2009, roč. 20, č. 3, s. 222–230.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Bernard Ignác z Martinic a jesuité: proměny vztahů
Le esperienze della Primavera di Praga: un progetto
mezi Tovaryšstvem Ježíšovým a politickou mocí
ingiustamente dimenticato.
v Čechách v druhé polovině 17. století.
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 181–183.
In: Bohemia Jesuitica 1556–2006. Sv. 1. Praha:
Univerzita Karlova v Praze; Karolinum, 2010,
CATALANO, Alessandro
s. 247–258. ISBN 978-80-246-1755-8.
Kauza Kundera? Problém je (možná) jinde...
Souvislosti. 2009, roč. 20, č. 4, s. 174–180.
CATALANO, Alessandro
Boemia.
CATALANO, Alessandro
In: Dizionario storico dell’Inquisizione. Diretto da
“Metamorfosi di un mito: Julius Fučík e Milan
Adriano Prosperi con la collaborazione di Vincenzo
Kundera tra stalinismo e normalizzazione”.
Lavenia e John A. Tedeschi. Pisa: Edizioni della
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 15–27.
Normale, 2010, sv. 1, s. 205–206.
ISBN 978-88-7642-323-9.
CATALANO, Alessandro
Quella maledetta Primavera del 1968 a Praga.
CATALANO, Alessandro
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 173–180.
Il samizdat tra dialogo e monologo: le attività
editoriali di Zdeněk Mlynář e la scelta degli
CATALANO, Alessandro
interlocutori.
Vztah Arnošta Vojtěcha z Harrachu a kongregace
eSamizdat. 2010/2011, roč. 8, s. 261–280.
113
114
CATALANO, Alessandro
In: La Dinastía de los Austria: las relaciones entre
All’ombra della Primavera: la letteratura ceca nel
la Monarquía Católica y el Imperio. A cura di José
1968 tra congressi e tribune politiche.
Martínez Millán e Rubén Gonzáles Cuerva. Madrid:
In: Primavera di Praga, risveglio europeo. A cura
Polifemo, 2011, sv. 1, s. 249–268.
di Francesco Caccamo, Pavel Helan e Massimo Tria.
ISBN 978-84-9681-352-6.
Firenze: Firenze University Press, 2011, s. 37–50.
ISBN 978-88-6453-269-1.
CATALANO, Alessandro
Vos ecclesiastici sempre diversum (occlamandi
CATALANO, Alessandro
desiderio) ab aliis vultis Le rôle de ľordre des prélats
Dal servizio di principi e granduchi alla ricerca
à la diète de Bohême après 1627.
storica: Pietro Domenico Bartoloni da Empoli
Dixseptième siècle. 2011, roč. 250, č. 1, s. 19.
e le Istorie de’ duchi e re di Boemia.
Studi slavistici. 2011, roč. 8, s. 281–298.
CATALANO, Alessandro
Un’altra guerra durata trent’anni: la Compagnia
CATALANO, Alessandro
di Gesù e l’università di Praga (1622–1654).
Strategie politiche e trame occulte nell’Europa del
In: Los jesuitas: religión, política y educación (siglos
Seicento: le „relazioni del cappuccino“, Valeriano
XVI–XVIII). A cura di José Martínez Millán, Henar
Magni e Albrecht von Wallenstein.
Pizarro Llorente, Esther Jiménez Pablo. Madrid:
In: L’Europa divisa e i muovi mondi: per Adriano
Universitas Pontificia Comillas, 2012, s. 231–254.
Prosperi. Vol. II. A cura di Massimo Donattini,
ISBN 978-84-8468-428-2.
Giuseppe Marcocci e Stefania Pastore. Pisa:
Edizioni della Normale, 2011, s. 357–365.
CATALANO, Alessandro
ISBN 978-88-7642-424-3.
Die Funktion der italienischen Sprache während des
Episkopats des Prager Erzbischofs Ernst Adalbert von
CATALANO, Alessandro
Harrach (1623–1667) und die Rolle des Kapuziners
Tra benefici mancati e conclavi riusciti: i rapporti del
Basilius von Aire (1591–1665) = The Italian Language
cardinale Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667)
under the Episcopate of the Prague Arch-bishop
con la corona spagnola.
Arnošt Vojtěch of Harrach (1623–1667) and the Role
115
116
of Capuchin Basilius von Aire (1591–1665).
CATALANO, Alessandro
In: Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav,
Zdeněk Mlynář a hledání socialistické opozice: od
2012, roč. 27, č. 1, s. 99–134.
aktivní politiky přes disent k ediční činnosti v exilu.
Soudobé dějiny. 2013, roč. 20, č. 3, s. 277–344.
CATALANO, Alessandro
La strategia del cappuccino: le controversie dottrinali
CATALANO, Alessandro
e politiche alla corte die Viena nell’opera di Valeriano
Avanguardia/avanguardie: il lungo cammino dell’arte
Magni (1586–1661).
moderna ceca dal cubismo al poetismo attraverso
In: La corte en Europa: política y Religión (siglos
i manifesti letterari.
XVI–XVIII). A cura di José Martínez Millán, Manuel
In: ManifestAzioni: i manifesti avanguardisti tra
Rivero Rodríguez, Gijs Versteegen. Madrid: Polifemo,
performance e performatività. A cura di Alessandro
2012, s. 793–813. ISBN 978-84-96813-65-6.
Catalano, Massimo Mauruzio, Roberto Merlo.
Milano: Mimesis, 2014, s. 95–117.
CATALANO, Alessandro
ISBN 978-88-575-2703-1.
Dal potere dei senza potere al potere senza
il potere. La parabola di Václav Havel nel dissenso
CATALANO, Alessandro
cecoslovacco.
Falso storico o identità nazionale?: la rinascita
eSamizdat. 2012/2013, roč. 9, s. 155–176.
nazionale ceca e la querelle sui falsi manoscritti.
In: Ricerche in corso Scritti in ricordo di Alessandro
CATALANO, Alessandro
Zijno. Padova: CLEUP, 2014, s. 125–135.
Hledání nového umění před první světovou válkou.
ISBN 978-88-6129-951-1.
Souvislosti. 2013, roč. 24, č. 4, s. 112–145.
CATALANO, Alessandro
CATALANO, Alessandro
Neobvyklé cesty literárního úspěchu: italská recepce
Samizdat mezi pamětí a utopií. [Úvod
díla Karla Čapka ve dvacátých letech.
k samizdatovému bloku.]
Host. 2014, roč. 30, č. 5, s. 41–44.
Souvislosti. 2013, roč. 24, č. 3, s. 158–159.
CATALANO, Alessandro
Riforma cattolica e fragilità giuridica: i decreti del
117
118
Concilio di Trento e la Boemia.
CATALANO, Alessandro
In: Il papato e le chiese locali: studi = The Papacy
Italská recepce Švejka ve světle nového překladu.
and the local churches: studies. A cura di Péter
Česká literatura. 2016, roč. 64, č. 1, s. 125–130.
Tusor, Matteo Sanfilippo. Viterbo: Sette città, 2014,
s. 121–146. ISBN 978-88-7853-364-6.
CATALANO, Alessandro
„Zrovna teď je chvíle, kdy by bylo na místě udělat
CATALANO, Alessandro
prudký vítr“: nástup mladé umělecké generace
Karel Čapek e i robot: cronaca di un tradimento
a hledání nového umění v české předválečné kultuře.
annunciato.
In: GILK, Erik, ed. Almanach na rok 1914: mezi
In: ČAPEK, Karel. R.U.R. Rossum’s Universal Robots.
modernou a avantgardou. Praha: Akropolis, 2016,
Venezia: Marsilio, 2015. 169 s.
s. 11–25. ISBN 978-80-7470-083-5.
ISBN 978-88-3172-094-6. – Úvodní studie k překladu
(s. 9–42), medailonek Karla Čapka (s. 43–49)
CATALANO, Alessandro
s poznámkou k překladu (s. 51–53).
„Bella strada de confederarsi“: stati, finanze,
religione e lingua nella Dieta boema del 1615.
CATALANO, Alessandro
In: Adel und Religion in der frühneuzeitlichen
První světová válka jako začátek kulturního transferu:
Habsburgermonarchie. Wien: Böhlau Verlag, 2017,
poznámky o trnité cestě kultury k italskému čtenáři.
s. 63–83. ISBN 978-3-205-20390-2.
In: Obraz válek a konfliktů: V. kongres světové
literárněvědné bohemistiky Válka a konflikt v české
CATALANO, Alessandro
literatuře. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR,
Il Stato ecclesiastico è tanto deforme, che il
2015, s. 20–32. ISBN 978-80-88069-13-3.
reformarlo ha dei metamorfico: la riconquista
spirituale della Boemia a la situazione politico-
CATALANO, Alessandro
religiosa all’inizio della Guera dei Tret’anni.
Zdeněk Mlynář and the Search for Socialist
In: La Corte de Felipe IV (1621–1665):
Opposition: from an Active Politician to a Dissident
Reconfiguración de la Monarquía católica. Tomo IV,
to Editorial Work in Exile.
Los Reinos y la política internacional. Vol. 1,
Czech Journal of Contemporary History. 2015, roč. 3,
De la Monarquía Universal a la Monarquía Católica.
s. 90–156.
La Guerra de los Treinta Años. A cura di José
119
120
Martínes Millán, Rubén Gonzáles Cuerva. Madrid:
CATALANO, Alessandro
Ediciones Polifemo, 2018, s. 173–210.
„Duchovní válka slov“ na začátku 17. století
ISBN 978-84-16335-52-7.
a Vavřinec z Brindisi (1559–1619).
In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě
CATALANO, Alessandro
v raném novověku: publikace k výstavě Pax et
„Čeští bardi pěli přesladké verše milostných
Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
a válečných písní...“: rukopisy královédvorský
(1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 53–60.
a zelenohorský v italské kultuře 19. století.
ISBN 978-80-7649-004-8.
In: Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře
a umění. Praha: Academia, 2019, s. 1355–1393.
CATALANO, Alessandro
ISBN 978-80-200-2918-8.
Pražský mariánský sloup a pobělohorská restaurace
katolicismu v Čechách.
CATALANO, Alessandro
In: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
„Talvolta però si è scesi a temi particolari e ad autori
v Praze: počátky rekatolizace v Čechách v 17. století.
modesti“: Arturo Cronia e la letteratura ceca.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2020, s. 38–63.
In: Arturo Cronia: l’eredità di un Maestro
ISBN 978-80-7422-706-6.
a cinquant’anni dalla scomparsa. A cura di Rosanna
Benacchio e Monica Fin. Padova: Esedra editrice,
CATALANO, Alessandro
2019, s. 61–78. ISBN 978-88-6058-119-8.
La ricezione italiana dei falsi manoscritti
di Dvůr Králové e Zelená Hora.
CATALANO, Alessandro
In: „Praga – Milano: andata e ritorno“: studi in
Basilius z Aire (1591–1665): šedá eminence
onore di Jitka Křesálková. A cura di Andrea Trovesi.
pražské rekatolizace.
Alessandria: Edizioni dell’Orso, 2020, s. 7–37.
In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě
(Slavica, 22) ISBN 978-88-361-3029-0.
v raném novověku: publikace k výstavě Pax et
Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
CATALANO, Alessandro
(1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 81–89.
I robot di Karel Čapek: 100 anni di metamorfosi.
ISBN 978-80-7649-004-8.
I testi dell’autore su R.U.R. e i documenti della
121
122
ricezione italiana negli anni Venti e Trenta.
eSamizdat. 2020, roč. 13, s. 195–218.
Recenze od A. Catalana
Recensioni di A. Catalano
CATALANO, Alessandro
Valerián Magni (1586–1661): duchovní otec
náboženské reformy českého království.
In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě
v raném novověku: publikace k výstavě Pax et
Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
(1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 63–77.
ISBN 978-80-7649-004-8.
JAKOBSON, Roman. Poetická funkce. Jinočany:
CATALANO, Alessandro
Vliv kapucínské diplomacie na prosazování katolické
reformy ve střední Evropě v první polovině 17. století.
In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě
v raném novověku: publikace k výstavě Pax et
Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
(1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 43–49.
ISBN 978-80-7649-004-8.
CATALANO, Alessandro
The Short Career of Riccardo Selvi as Translator
of Czech Poetry in the Early 1930s.
Slovo a smysl. 2021, roč. 18, č. 38, s. 13–30.
CATALANO, Alessandro
Taulero Zulberti and the Reception of Czech Culture
in 1920s Italy.
Romània orientale. 2021, č. 34, s. 59–92, 279–281.
H & H, 1995.
Europa Orientalis. 1996, roč. 15, č. 2, s. 397–401.
L’emigrazione russa a Praga. [Souhrnná recenze
prací: PUTNA, Martin C. a Miluše ZADRAŽILOVÁ.
Rusko mimo Rusko, 1–2. Brno: Petrov, 1993–1994;
PODANÝ, Václav a Hana BARVÍKOVÁ. Ruská
a ukrajinská emigrace v Československé
republice 1918–38. Praha: Archiv AVČR, 1995;
RACHŮNKOVÁ, Zdeňka a Michaela ŘEHÁKOVÁ.
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace
vydané v Československu 1918–1945. Praha:
Národní knihovna, 1996; BUBENÍKOVÁ, Miluša
a Lenka VACHALOVSKÁ. Alfréd Ljudvigović Bém
(1886–1945?). Praha: Národní knihovna, 1995;
MIKULÁŠEK, Miroslav, ed. Roman Jakobson. Brno:
Masarykova univerzita, 1996.]
Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 333–339.
Inter vepres rosae nascuntur aneb Česká slovesná
kultura 17. a 18. století v evropských souvislostech,
Hradec Králové, Muzeum východních Čech,
16.–18. října 1997. [Zpráva o konferenci s přehledem
nových prací o české literatuře z doby baroka
123
124
z bohemistických českých a italských pracovišť.]
VOCELKA, Karel. Glanz und Untergang der höfischen
Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 1, s. 330–334.
Welt. Wien: Überreiter, 2001.
Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 4, s. 353–356.
KYAS, Vladimír. Česká bible v dějinách národního
písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1997.
WERNISCH, Ivan a Jaroslav PÍŽL, eds. Lepě švihlí tlové.
Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 341–347.
Brno: Petrov, 2002.
Semicerchio. 2003, roč. 29, č. 2, s. 92.
RICHTEROVÁ, Sylvie. Ticho a smích. Praha:
Mladá fronta, 1997.
Barocco in Italia, Barocco in Boemia. Uomini,
Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 347–351.
idee e forme d’arte a confronto... = Baroko v Itálii –
baroko v Čechách. Setkávání osobností, idejí
VIEWEGH, Michal. Báječná léta s Klausem. Brno:
a uměleckých forem. Praha: Filosofia, 2003.
Petrov, 2002; URBAN, Miloš. Paměti poslance
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 333–334.
parlamentu. Praha: Argo, 2002.
Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 2, s. 256–261.
BECKER, Rotraud, ed. Nuntiaturberichte aus
Deutschland nebst ergänzenden Aktenstücken.
DEMETZ, Peter. Praga d’oro e nera: scene dalla
4. Abt. 17. Jahrhundert. 7. Band: Nuntiaturen
vita di una città europea. Palermo: Sellerio, 2001.
des Malatesta Baglioni, des Ciriaco Rocci und des
eSamizdat. 2003, roč. 1, sv. 1, s. 232–234.
Mario Filonardi. Sendung des P. Alessandro d’Ales
(1634–1635). Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 2004.
KOHOUT, Pavel. L’assassino delle vedove. Torino:
Český časopis historický. 2004, roč. 102, č. 3, s. 640–641.
L’indice dei libri del mese, 2003.
L’Indice. 2003, roč. 20, č. 2, s. 18.
HRABAL, Bohumil. Opere scelte. Milano:
Mondadori, 2003.
RIZZANTE, Massimo. Milan Kundera. Milano:
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 289–293.
Marcos y Marcos, 2002.
L’Indice. 2003, roč. 20, č. 2, s. 13.
KALISTA, Zdeněk. Valdštejn: historie odcizení a snu.
Praha: Vyšehrad, 2003.
eSamizdat. 2004, roč. 2 sv. 1, s. 212–213.
125
126
KOMENSKÝ, Jan Amos. Il labirinto del mondo e il
GIORGI, Lucia. Caserta e gli Acquaviva: storia
paradiso del cuore [Labyrint světa a ráj srdce, 1663].
di una corte dal 1509 al 1634. Caserta: Spring
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 308–310.
Edizioni, 2004.
Porta Bohemica: sborník historických prací. 2005,
LEHÁR, Jan. La letteratura ceca medievale. Udine:
roč. 3, s. 362–363.
Forum, 2003; ŠPIRIT, Michael. Bohumil Hrabal:
una sfida per storici ed editori. Udine: Forum,
KUNDERA, Ludvík a Eduard SCHREIBER. Adieu
2003; WIENDL, Jan. Cercatori di bellezza e ordine:
Musen: anthologie des Poetismus. München:
la letteratura ceca di orientamento cristiano nella
Deutsche Verlags-Anstalt, 2004.
prima metà del XX secolo. Udine: Forum, 2003.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 295–297.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 213–215.
MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700).
MANNI, Giovanni Battista. Věčný pekelný žalář.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
Brno: Atlantis, 2002.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 314–316.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 210–212.
OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana: breve storia del
WINKELBAUER, Thomas. Standefreiheit und
XX secolo. Palermo: Duepunti, 2005.
Fürstenmacht: Länder und Untertanen des Hauses
eSamizdat. 2005, roč. 3 sv. 2/3, s. 481–482.
Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Wien:
Überreuter, 2004.
Sembra che qui la chiamassero neve: poeti cechi
Studi storici. 2004, roč. 45, č. 3, s. 885–893; též in:
contemporanei. Milano: Mimesis, 2005.
Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 2, s. 234–238.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 530–531.
WAGNEROVÁ, Alena. Milena di Praga: lettere
VACULÍK, Ludvík. Con i cavalli in Moravia: viaggio
di Milena Jesenská 1912–1940. Troina (En): Città
al Praded. Treviso: Santi Quaranta, 2004.
Aperta Edizioni, 2002.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 505–506.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 330–331.
127
128
WAGNEROVÁ, Alena. Milena Jesenská: una
SANFILIPPO, Mateo, Alexander KOLLER a Giovanni
biografia. Milano: Archinto, 2004.
PIZZORUSSO, eds. Gli archivi della Santa Sede e il
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 308–309.
mondo asburgico nella prima età moderna. Viterbo:
Sette città, 2004.
WOLKER, Jiří. La ballata degli occhi del fochista.
Český časopis historický. 2006, roč. 104, č. 2,
Senago: La pulce, 2004. = La ballata del bambino
s. 392–394.
non nato. Senago: La pulce, 2004.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 566.
OUŘEDNÍK, Patrik. Instante propizio 1855. Palermo:
Duepunti, 2007.
ZÁBRANA, Jan. Toute une vie. Paris: Editions Allia,
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 352–353.
2005.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 565–566.
TROVESI, Andrea a Bruno FORNARA. Jan Svěrák.
Bergamo: Edizioni di Cineforum, 2007.
GIORDANO, Silvano, ed. Le istruzioni generali
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 513–514.
di Paolo V ai diplomatici pontifici 1605–1621.
Tübingen: Niemeyer, 2003.
WOLF, Veronika. Čeští a slovenští umělci na Bienále
In: Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav,
v Benátkách 1920–1970.
2006, sv. 22, s. 315–318.
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 513.
MAREK, Pavel, ed. Svědectví o ztrátě starého světa:
CACCAMO, Francesco. Jiří Pelikán: un lungo viaggio
manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela
nell’arcipelago socialista. Venezia: Marsilio, 2007.
z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna.
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 300–302.
České Budějovice: Historický ústav Jihočeské
univerzity, 2005.
Intorno, sopra e sotto Bohumil Hrabal. [Intorno
Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven
a Bohumil Hrabal: atti del Convegno internazionale
und Bibliotheken. 2006, roč. 86, s. 842–844.
di studi, Udine, 27–29 ottobre 2005. A cura di
A. Cosentino. Udine: Forum 2006; Hrabaliana
rediviva. A cura di A. Cosentino, M. Jankovic, J. Zumr.
129
130
Praha: Filosofia, 2006; Kaczorowski, A. Il gioco della
vita: la storia di Bohumil Hrabal. Traduzione dal
Ankety a diskuse
Dibattiti
polacco di R. Belletti. Roma: e/o, 2007.]
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 296–297.
CATALANO, Alessandro et al.
Bohemistický seminář. Referát a odpovědi na anketní
PELÁN, Jiří. Kapitoly z francouzské, italské a české
otázku Jaké jsou vaše nesplněné překladatelské sny?
literatury. Praha: Karolinum, 2007.
Dokořán. 1998, roč. 2, č. 8, s. 23–25.
Česká literatura. 2008, roč. 56, č. 5, s. 743–746.
CATALANO, Alessandro et al.
JANOUŠEK, Pavel et al. Dějiny české literatury. Díl 1.
Vzpomínky na Alexandra Sticha.
1945–1948. Díl 2. 1948–1958. Praha: Academia, 2007.
Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 1/2, s. 10.
Soudobé dějiny. 2009, roč. 16, č. 2/3, s. 456–465;
též in: Czech journal of contemporary history. 2013,
CATALANO, Alessandro. Vernakularisace –
roč. 1, s. 186–196.
alternativa ke konceptu národního obrození. Česká
literatura. 2008, roč. 56, č. 4, s. 534–536.
Socialistický realismus Československo 1948–1989 =
Pozn.: Anketa na studii: WÖGERBAUER, Michael.
= Socialist realism Czechoslovak 1948–1989 =
Vernakularisace: alternativa ke konceptu národního
= Realismo socialista Cecoslovacchia 1948–1989.
obrození. Česká literatura. 2008, roč. 56, č. 4, s. 461–490.
Praha: Fondazione Eleutheria, 2012.
eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 1, s. 400–401.
CATALANO, Alessandro et al.
Knihy, které tady scházejí.
HAŠEK, Jaroslav. Opere. Milano: Mondadori, 2014.
Lidové noviny. 2017, roč. 30, č. 12, 14. 1.,
Česká literatura. 2016, roč. 64, č. 1, s. 125–130.
příl. Orientace, s. V–VIII.
CATALANO, Alessandro et al.
Česko dává rány nad svou váhu. [O české literatuře
v Itálii.]
Host. 2019, roč. 35, č. 3, s. 32–39.
131
132
Rozhovory
Interviste
3 otázky pro Alessandra Catalana.
„Oggi i giovani dotati sono più dei posti
V Praze jsem se cítil od začátku jako doma… telegraficky
a disposizione“: dialogo con Giuseppe Dall’Agata
s Alessandrem Catalanem. Ptala se Petra Pichlová.
sulla slavistica, Praga, la Bulgaria e altro. A cura
Host. 2016, roč. 32, č. 4, s. 7–8.
Literka. 2016, roč. 10, č. 1.
di Alessandro Catalano e Simone Guagnellie.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 7–13.
„Psát každou knihu jako tu poslední“:
(S Radkou Denemarkovou o angažované literatuře,
„Uscire dallo spazio che il destino ci ha assegnato
vlaštovkách, kocouru Pomeranči, Tchaj-wanu a naději).
è la cosa più importante che ci possa capitare“:
Připravil Alessandro Catalano.
dialogo con Patrik Ouředník.
Souvislosti. 2020, roč. 31, č. 3, s. 43–49.
eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s.15–19.
„In Boemia l’umorismo e lo stile leggero non sono
considerati forme d’arte“. Dialogo con Michal
Viewegh. A cura di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 199–201.
„Lo spazio comunicativo del samizdat rappresenta
una specie di internet preistorico“: dialogo con
Jiří Gruntorád su libri proibiti, normalizzazione
e Charta 77. A cura di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 223–232.
„In Boemia non si potevano fare affari, quindi ci
dedicavamo tutti all’arte“. Dialogo con Jan Reich.
A cura di Alessandro Catalano.
eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 317–325.
133
134
Seznam citovaných periodik
Elenco dei periodici citati
A2. ISSN 1803-6635.
Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis
Carolinae Pragensis. ISSN 0323-0562.
Bollettino delľIstituto Storico Ceco di Roma.
ISSN 1214-9438.
Czech and Slovak journal of Humanities.
ISSN 1805-3742.
Czech journal of contemporary history.
ISSN 2336-3142.
Časopis Matice moravské. ISSN 0323-052X.
Česká literatura. ISSN 0009-0468.
Český časopis historický. ISSN 0863-6111.
Člověk. ISSN 1801-8785.
Dějiny a současnost. ISSN 0418-5129.
Dějiny-teorie-kritika. ISSN 1214-7249.
Dix-septième siècle. ISSN 0012-4273.
Dobrá adresa (http://www.dobraadresa.cz/).
Dokořán. ISSN 0416-2099.
eSamizdat: quadrimestrale di slavistica creativa.
ISSN 1723-4042.
Europa Orientalis. ISSN 2081-8742.
Folia Historica Bohemica. ISSN 0231-7494.
Frühneuzeit-Onfo. ISSN 0940-4007.
Historische Zeitschrift. ISSN 0018-2613.
HOP. Historie-Otázky-Problémy. ISSN 1804-1132.
Hospodářské noviny. ISSN 0862-9587.
Host. ISSN 1211-9938.
Jáma Revue. ISSN 1804-963X.
Kritická příloha Revolver-Revue. ISSN 1211-118X.
Lidové noviny. ISSN 0862-5921.
Literka (Rajhrad).
Malovaný kraj. ISSN 0323-1542.
Maske und Kothurn. ISSN 0025-4606.
Mitteilungen des Instituts für Österreichische
Geschichtsforschung. ISSN 0073-8484.
Nový italský časopis v Praze. ISSN 1996-2002.
Plav. ISSN 1802-4734.
Porta Bohemica. ISSN 1213-6557.
The Prague Revue. ISSN 1212-0030.
Römische historische Mitteilungen. ISSN 0080-3790.
Slovenská literatúra. ISSN 0037-6973.
Soudobé dějiny. ISSN 1210-7050.
Souvislosti. ISSN 0863-6928.
Studi slavistici. ISSN 1824-761X.
Studi Storici. ISSN 0039-3037.
Studia Comeniana et Historica. ISSN 0323-2220.
Svět literatury. ISSN 0862-8440.
Theatrum historiae. ISSN 1802-2502.
Týden. ISSN 1210-9940.
Vlastivědný věstník moravský. ISSN 0323-2581.
Z Českého ráje a Podkrkonoší. ISSN 1211-975X.
Zeitschrift für historische Forschung.
ISSN 0340-0017.
Země Světa. ISSN 1213-8193.
135
136
Jmenný rejstřík
Indice dei nomi
Cronia, Arturo (1896–1967) 120
Čapek, Karel (1890–1938) 20, 21, 30, 82, 84, 88, 90, 117,
118, 121
Černín, Heřman Jakub (1659–1710) 88, 102
Aarne, Antti (1867–1925) 35, 61
Černý, Václav (1905–1987) 91
Aire, Basilius von (1591–1665) 115, 116, 120
Čornejová, Ivana (1950–) 96
Afanasjev, Alexandr Nikolajevič (1826–1871) 48, 49, 76
Čupová, Kateřina (1992–) 90
Alessandri, Angela 90
Čupr, František (1821–1882) 41, 68
Angeloni, Laura (1970–) 89, 90
De Sanctis, Francesco (1817–1883) 100
Balcárek, Pavel (1940–2015) 96
Demetz, Peter (1922–) 101, 124
Bartoloni, Pietro Domenico z Empoli (1651–) 20, 30, 101, 114
Denemarková, Radka (1968–) 89, 133
Bartoš, František (1837–1906) 47, 74
Donattini, Massimo 114
Bartůšek, Václav (1951–) 96
Ďurčanský, Marek (1973–) 96
Barvíková, Hana (1946–) 123
Erben, Karel Jaromír (1811–1870) 32–35, 39–41, 44, 45,
Becker, Rotraud 125
47–52, 58–61, 65–68, 71, 73, 75–80
Bém, Alfréd Ljudvigović (1886–1945?) 123
Fischerová, Daniela (1948–) 92
Biebl, Konstantin (1898–1951) 15, 24
Flemrová, Alice (1970–) 103, 112
Blatný, Ivan (1919–1990) 16, 25, 91
Fornara, Bruno 129
Bondy, Egon (1930–2007) 16, 26, 93, 109, 112
Fučík, Julius (1903–1943) 112
Bouda, Cyril (1901–1984) 33, 59
Fuks, Ladislav (1923–1994) 20, 30, 89
Boudník, Vladimír (1924–1968) 93
Gilk, Erik (1973–) 119
Bradáčová, Michaela 96
Giordano, Silvano 128
z Brindisi, Vavřinec (1559–1619) 121
Giordanová, Helena (1950–) 105
Bubeníková, Miluša (1957–) 123
Giorgi, Lucia 127
Caccamo, Francesco (1968–) 114, 129
Giusti, Wolfango (1901–1980) 91
Carafa, Carlo (1584–1644) 108
Gonzáles Cuerva, Rubén (1983–) 115, 120
Catalano, Alessandro (1970–) 13–31, 82–123, 131–133
Gottwald, Klement (1896–1953)
Cikada, Marzia 87
Greyerz, Kaspar von (1947–) 97
Colussi, Franco 111
Grund, Antonín (1904–1952) 40, 41, 44, 67, 71
Comazzi, Giovanni Battista (1654–1711) 109
Gruntorád, Jiří (1952–) 132
Cosentino, Annalisa (1964–) 6, 86, 88, 129
Guagnelli, Simone (1970–) 21, 31, 82, 84, 98, 132
137
138
Gualdo Priorato, Galeazzo (1606–1678) 30
Kaczorowski, Aleksander (1969–) 130
Hakl, Emil (1958–) 92
Kainar, Josef (1917–1971) 91
Haltrich, Josef (1822–1886) 48, 50, 76, 77
Kalista, Zdeněk (1900–1982) 108, 125
Hanč, Jan (1916–1963) 15, 25, 91
Kalivodová, Pavlínka 92
Harrach, Ernst Adalbert Arnošt Vojtěch (1598–1667) 8, 10,
Kaminský, Bohdan (1859–1929) 46, 73
17–19, 27–29, 91, 95–97, 101, 102, 104–106, 109, 111,
Karsten, Arne (1969–) 138
112, 114, 115
Kašpárková, Jarmila 96
Hašek, Jaroslav (1883–1923) 130
Keller, Katrin (1962–) 18, 27, 89, 97
Hašková, Lenka (1923–) 92
Klímová, Eva (1955–) 51, 78, 98
Hauková, Jiřina (1919–2005) 91
Kohout, Pavel (1928–) 124
Havel, Václav (1936–2011) 92–94, 116
Kolář, Jiří (1914–2002) 16, 25, 26, 86, 91
Havlíček, Jaroslav (1896–1943) 86
Kolář, Pavel (1974–) 94
Havlíček, Zbyněk (1922–1969) 16, 26, 91
Kollár, Ján (1793–1852) 42, 69
Havlík, Jiří M. (1979–) 96
Koller, Alexander (1960–) 129
Helan, Pavel (1972–) 114
Komenský, Jan Amos (1592–1670) 126
Herda, Milan 93
Kosatík, Pavel (1962–) 95
Hojda, Zdeněk (1953–) 88, 98
Krátká, Eva (1977–) 91
Holan, Vladimír (1905–1980) 15, 24
Křesálková, Jitka (1924–2020) 121
Horálek, Karel (1908–1992) 35, 61
Křesťan, Jiří (1957–) 95
Hostovská, Olga (1936–) 94
Kubeš, Jiří (1975–) 96
Hostovský, Egon (1908–1973) 16, 17, 25, 26
Kundera, Ludvík (1920–2010) 126
Hrabal, Bohumil (1914–1997) 17, 21, 26, 30, 90, 92, 100,
Kundera, Milan (1929–) 99, 112, 124
125, 126, 129, 130
Kyas, Vladimír (1917–1990) 124
Hrbek, Jiří (1981–) 96
Lada, Josef (1887–1957) 33, 60
Hynek, Karel (1925–1953) 16, 26
Lamberg, Georg Sigmund von (1565–1632) 111
Jakobson, Roman Osipovič (1896–1982) 123
Lavenia, Vincenzo (1970–) 113
Jankovič, Milan (1929–2019) 129
Lehár, Jan (1949–2004) 126
Janoušek, Pavel (1956–) 130
z Lobkovic, Zdeněk Vojtěch Popel (1568–1628) 128
Jech, Jaromír (1918–1992) 40, 52, 61, 63, 67, 79
Lo Gatto, Ettore (1890–1983) 20, 30
Jesenská, Milena (1896–1944) 126, 128
Lobkowicz, Juan Caramuel (1606–1682) 102
Jungmann, Josef (1773–1847) 42, 69
Lomová, Lucie (1964–) 34, 60
139
140
Lustig, Arnošt (1926–2011) 92
Pauser, Josef 107
Magni, Valeriano (1586–1661) 105, 108, 114, 116, 122
Pawlovská, Halina (1955–) 92
Manni, Giovanni Battista (1606–1682) 126
Pečar, Andreas (1972–) 97
Marcocci, Giuseppe (1979–) 114
Pelán, Jiří (1950–) 95, 130, 145
Marek, Pavel (1977–) 128
Pelikán, Jiří (1923–1999) 129
Marek, Václav (1941–) 101
Penazzi-Russel, Elisa 99
Martínez Millán, José 115, 116
Penazzi-Russel, Jason 99
Martinic, Bernard Ignác (1603–1685) 109, 113
Perrault, Charles (1628–1703) 34, 61
Mařan, Jakub 95
z Pernštejna, Polyxena Lobkovická (1566–1642) 128
Maťa, Petr (1973–) 19, 29, 91, 95, 96, 127
Pichlová, Petra (1981–) 133
Maurizio, Massimo 98
Pizarro Llorente, Henar 115
Merlo, Roberto 98, 117
Pizzorusso, Giovanni (1958–) 129
Mikulášek, Miroslav (1930–) 123
Pížl, Jaroslav (1961–) 125
Mikulec, Jiří (1962–) 96
Podaný, Václav (1949–) 123
Mlynář, Zdeněk (1930–1997) 113, 117, 118
Prchal Pavlíčková, Radmila (1974–) 96
Montecuccoli, Raimondo (1609–1680) 108
Propp, Vladimir Jakovlevič (1895–1970) 35, 37, 61, 63
Murrer, Ewald (1964–) 91
Prosperi, Adriano (1939–) 95, 113, 114
Němcová, Božena (1820–1862) 34, 43, 50, 51, 60, 61, 69,
Putna, Martin C. (1968–) 123
70, 77, 79
Rabelais, François (1494–1553) 87
Nezval, Vítězslav (1900–1958) 15, 24, 86, 91
z Radostova, Josef Košín (1832–1911) 45, 50, 54, 72, 78
Nori, Paolo (1963–) 93
Rachůnková, Zdeňka (1951–2003) 123
Ohlídalová, Anna 91
Reich, Jan (1942–2009) 132
Olšáková, Doubravka (1977–) 95
Renna, Katia 99
Orologio, Alessandro (1551–1633) 111
Richterová, Sylvie (1945–) 92, 124
Otčenášek, Jaroslav (1974–) 35, 38, 41, 61, 65, 68
Ripellino, Angelo Maria (1923–1978) 22, 24, 30, 111
Ouředník, Patrik (1957–) 21, 31, 84, 87, 89, 92–94, 127,
Rivero Rodríguez, Manuel 116
129, 132
Rizzante, Massimo (1963–) 124
Pablo, Esther Jiménez 115
Romberg, Marion (1979–) 97
Pane, Antonio 111
Řeháková, Michaela (1951–) 123
Pastore, Stefania 114
Sanfilippo, Mateo (1956–) 118
Patočka, Jan (1907–1977) 92
Sbarra, Francesco (1611–1668) 102
141
142
Seifert, Jaroslav (1901–1986) 15, 24
z Valdštejna, Albrecht (1583–1634) 98, 110, 125
Selvi, Riccardo (1900–) 30, 122
Valjavec, Matija Kračmanov (1831–1897) 49, 76, 77
Scheiner, Artuš (1863–1938) 33, 59
Válka, Josef (1929–2017) 95, 96
Scheutz, Martin (1967–) 107
Versteegen, Gijs 116
Schmarc, Vít (1979–) 95
Vicencová, Jana 95
Skácel, Jan (1922–1989) 86
Vidlák, Martin 93
Sládek, Miloš (1964–) 96
Viewegh, Michal (1962–) 21, 31, 84, 86–88, 91, 92, 103,
Smíšek, Rostislav (1977–) 97
124, 132
Součková, Milada (1899–1983) 91
Vito, Alessandro de (1971–) 89
Stich, Alexandr (1934–2003) 131
Vocelka, Karl (1947–) 125
Straparola, Giovanni Francesco (1480–1557) 34, 61
Vodseďálek, Ivo (1931–2017) 16, 26
Sušil, František (1804–1868) 42, 69
Wagnerová, Alena (1936–) 126, 128
Svěrák, Jan (1965–) 129
Wernisch, Ivan (1942–) 125
Šabach, Petr (1951–2017) 92
Wiendl, Jan (1969–) 126, 145
Škvorecký, Josef (1924–2012) 17, 26
Wildová Tosi, Alena (1931–) 13, 22, 86
Špirit, Michael (1965–) 126
Winkelbauer, Thomas (1957–) 107, 126
Šrut, Pavel (1940–2018) 33, 59
Wögerbauer, Michael (1972–) 131
Švankmajer, Jan (1934–) 32, 58
Wolf, Veronika (1978–) 129
Švankmajerová, Eva (1940–2005) 33, 59
Wolker, Jiří (1900–1924) 128
Tedeschi, John A. (1931–) 113
Zábrana, Jan (1931–1984) 128
Thompson, Stith (1885–1976) 35, 61, 62
Zadražilová, Miluše (1937–2012) 123
Tille, Václav (1867–1937) 38–40, 43, 47, 48, 64–66, 70, 74, 75
Zahradníček, Jan (1905–1960) 16, 25, 91
Tria, Massimo (1974–) 87, 95, 114
Zahradník, Pavel (1951–) 97
Trovesi, Andrea (1971–) 121, 129
Závada, Vilém (1905–1982) 15, 24
Trnka, Jiří (1912–1969) 33, 59
Zavettieri, Angela 89
Tusor, Péter (1967–) 118
Zmeškal, Tomáš (1966–) 89
Urban, Miloš (1967–) 92, 103, 124
Zulberti, Taulero (1896–1980) 20, 30, 122
Uther, Hans-Jörg (1944–) 35, 61
Zumr, Josef (1928–) 129
Vaculík, Ludvík (1926–2015) 127
Vachalovská, Lenka (1961–) 123
Valášek, Martin (1972–) 106, 112
143
144
Laureáti
Premiati
1993
Susanna Roth
1994
Eva Anderson
1995
Karin Mossdal
1997
Vaťo Draganov Rakovskij
1998
Oleg Michajlovič Malevič
Viktoria Aleksandrovna Kamenskaja
Členové poroty ceny
Premia Bohemica v roce 2022
Membri della giuria del premio
Premia Bohemica nel 2022
prof. PhDr. Petr Bílek, CSc. (Ústav české literatury
a komparatistiky FF UK)
doc. PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D. (Ústav české literatury
1999
Christa Rothmeier
FF MU)
2000
Jean Grosu
PaedDr. Ivo Harák, Ph.D. (Obec spisovatelů)
2001
Ewald Osers
Mgr. Jiří Hrabal, Ph.D. (Katedra bohemistiky FF UP)
2002
Aero Balk
prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc. (Ústav bohemi-
2003
Leszek Engelking
2004
Reiner Kunze
2005
István Vörös
2006
Margarita Kyurchieva
Dr. Christa Rothmeier (Universität Wien)
2007
Eckhard Thiele
István Vörös, Ph.D. (Pázmány Péter KatolikusEgyetem)
2008
Edgar de Bruin
doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. (Ústav české literatury
2009
Tat Tu Duong
2010
Anželina Penčeva
2011
Andrzej Czcibor-Piotrowski
2017
Urs Heftrich
2018
Robert Burton Pynsent
2019
Annalisa Cosentino
2020
Xavier Galmiche
2021
Dorota Dobrew
2022
Alessandro Catalano
stiky FF JČU)
prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D. (Ústav románských studií
FF UK)
a komparatistiky FF UK)
145
146
V edici Premia Bohemica vyšlo
Nell’edizione Premia Bohemica
è stato pubblicato
Obsah
Contenuto
Premia Bohemica
5
Premia Bohemica
6
Annalisa Cosentino. Brno 2020. ISBN 978-80-7051-290-6.
Alessandro Catalano (profesní životopis)
8
Xavier Galmiche. Brno 2020. ISBN 978-80-7051-292-0.
Alessandro Catalano (curriculum professionale)
10
Laudatio pro Alessandra Catalana
13
Laudatio per Alessandro Catalano
22
Urs Heftrich. Brno 2018. ISBN 978-80-7051-244-9.
Dorota Dobrew. Brno 2021. ISBN 978-80-7051-308-8.
Alessandro Catalano. Brno 2022. ISBN 978-80-7051-324-8.
Otesánek, Bumbrlíček a další žrouti
v české literatuře 19. století
32
Otesánek, Bumbrlíček e altri mangioni nella
letteratura ceca del XIX secolo
58
Bohemika v tvorbě Alessandra Catalana
82
La cultura ceca nell’opera di Alessandro Catalano
84
Seznam citovaných periodik
134
Elenco dei periodici citati
134
Jmenný rejstřík
136
Indice dei nomi
136
Laureáti
144
Premiati
144
Členové poroty ceny
Premia Bohemica v roce 2022
145
Membri della giuria del premio
Premia Bohemica nel 2022
145
Alessandro Catalano
Autoři textů prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D.,
prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D., doc. Alessandro Catalano
Technická redakce Bc. Eva Čechová
Jazyková korektura Mgr. Tereza Vintrová
Překlad Mgr. Laura Angeloni, PhDr. Alice Flemrová, Ph.D.
Bibliografie doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc.,
za spolupráce s autorem
Obálka a grafická úprava Lucie a Ivan Mrázovi
Vydala Moravská zemská knihovna v Brně,
Kounicova 65a, 601 87 Brno, 2022
Tisk Tiskárna Brázda, Tyršova 4, 695 01 Hodonín
ISBN 978-80-7051-324-8