PREMIA BOHEMICA Alessandro Catalano KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kubíček, Tomáš, 1966Alessandro Catalano / autoři textů Tomáš Kubíček, Jiří Pelán, Alessandro Catalano ; překlad Laura Angeloni, Alice Flemrová. -Brno : Moravská zemská knihovna, 2022. -- 146 stran. -(Premia Bohemica) Česky se souběžným italským překladem Chronologický přehled. -- Obsahuje bibliografie, bibliografické odkazy a rejstřík ISBN 978-80-7051-324-8 (brožováno) Premia Bohemica Moravská zemská knihovna v Brně na základě pověření ministra kultury České republiky uděluje od roku 2017 cenu Premia Bohemica. Cena je určena zahraničnímu bohemistovi nebo překladateli, který se ve své zemi zasloužil ve výrazné míře o propagaci české literatury. * 06.05 * [80(=162.3)+908(437.3)]-051 * 81‘25-051 * 821.162.3 * 82.07 * 811.131.1‘25 * (450) * (048.8) * (082) * 012 – Catalano, Alessandro, 1970– Premia Bohemica (ocenění) – bohemisté -- Itálie -- 20.-21. století – překladatelé -- Itálie -- 20.-21. století – česká literatura – interpretace a přijetí literárního díla – překlady do italštiny – studie – sborníky – personální bibliografie Do roku 2001 cenu udělovala Nadace Český literární 80 - Filologie [11] ner Kunze (2004), István Vörös (2005), Edgar de Bruin fond, v letech 2002–2011 Obec spisovatelů (za podpory NČLF). S podporou Obce spisovatelů ji nyní uděluje Moravská zemská knihovna. O udělení ceny rozhoduje komise složená z předních literárních vědců z univerzitních i akademických pracovišť v České republice a z dřívějších laureátů ceny. V minulosti cenu získali například Susanna Roth (1993), Oleg Malevič (1998), Christa Rothmeier (1999), Rei(2008), Urs Heftrich (2017), Robert Burton Pynsent (2018), Annalisa Cosentino (2019), Xavier Galmiche (2020) a naposledy Dorota Dobrew (2021). V roce 2022 se laureátem ceny Premia Bohemica stal překladatel Alessandro Catalano. Obnovením udílení ceny Premia Bohemica vyjadřuje © Moravská zemská knihovna v Brně, 2022 Ministerstvo kultury úctu k práci zahraničních bohe- © Fotografie: archiv Alessandra Catalana mistů a překladatelů, kteří pomáhají šířit prostřednictvím české literatury povědomí o české kultuře a spo- ISBN 978-80-7051-324-8 lečnosti, a upevňují tak pozici České republiky ve světě. 5 6 Premia Bohemica Nel 2022 vince il Premio Bohemica il traduttore Alessandro Catalano. Dal 2017 la Moravská zemská knihovna (Biblioteca Con l’assegnazione annua del Premia Bohemica il provinciale morava) di Brno assegna, su incarico del Ministero della Cultura esprime la sua considerazione Ministero della Cultura della Repubblica Ceca, il pre- per il lavoro dei boemisti e dei traduttori stranieri che mio Premia Bohemica. Il premio è dedicato a boemi- contribuiscono a diffondere la conoscenza della cul- sti o traduttori stranieri che si sono particolarmente tura e della società ceca attraverso la letteratura ceca, distinti per il loro impegno nella diffusione della let- consolidando così la posizione della Repubblica Ceca teratura ceca nel proprio paese. nel mondo. Fino al 2001 il premio era assegnato dalla fondazione Nadace Český literární fond (Fondazione per l’Ar­ chivio della Letteratura Ceca), tra il 2002 e il 2011 dall’organizzazione Obec spisovatelů (Comunità degli Scrittori), con il sostegno della Nadace Český literární fond, e attualmente dalla Moravská zemská knihovna, con il sostegno dell’associazione Obec spisovatelů. La commissione incaricata all’assegnazione del premio è composta dai principali esperti di letteratura delle università e delle istituzioni accademiche della Repubblica Ceca e dai precedenti detentori del premio. In passato il premio è stato conferito, tra gli altri, a Susanna Roth (1993), a Oleg Malevič (1998), a Christa Rothmeier (1999), a Reiner Kunze (2004), a István Vörös (2005), a Edgar de Bruin (2008), a Urs Heftrich (2017), a Robert Burton Pynsent (2018), ad Annalisa Cosentino (2019), a Xavier Galmiche (2020) e, lo scorso anno, a Dorota Dobrew (2021). 7 8 Alessandro Catalano (*1970) Ocenění 2022 Zaměstnání 2003 v Padově 2005–2007 2002–2005 Nejlepší italská doktorská práce v oboru slavistika Odborný asistent české literatury na univerzitě v Padově Členství v oborových radách Řešitel projektu Die Tagebücher und 2018–dosud Oborová rada mezinárodního Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert doktorského programu univerzity von Harrach (1598–1667): Edition und La Sapienza v Římě a Karlovy Kommentar na univerzitě ve Vídni univerzity v Praze Smluvní profesor české literatury 2016–2022 na univerzitě v Pise 2001–2003 Premia Bohemica za mimořádný přínos pro českou literaturu v zahraničí 2015–dosud Profesor české literatury na univerzitě 2007–2015 9 Smluvní profesor české literatury bibliografie 2007–2018 na univerzitě ve Florencii Vzdělání Vědecká rada České literární Oborová rada doktorského programu na univerzitě v Padově Členství v redakcích časopisů 2014 Italská habilitace 2021–dosud Redakční rada Soudobé dějiny 2003–2005 Postgraduální stipendium Lise Meitner, 2020–dosud Redakční rada Česká literatura Vídeň 2019–dosud Redakční rada eSamizdat Ph.D. v oboru slavistika na univerzitě 2011–dosud Mezinárodní redakční rada Folia 2002 La Sapienza v Římě 1996 Historica bohemica Mgr. v oboru slavistika na univerzitě 2008–dosud Redakční rada Svět literatury La Sapienza v Římě 2004–dosud Redakční rada Souvislosti 2004–2018 Mezinárodní projekty 2009–2011 Tra memoria e utopia: il samizdat come simbolo della cultura europea. Storia, confini, prospettive Mezinárodní rada Český časopis historický 2003–2019 Ředitel slavistického časopisu eSamizdat 10 Alessandro Catalano (*1970) Progetti internazionali 2009–2011 Tra memoria e utopia: il samizdat Esperienza professionale come simbolo della cultura europea. Dal 2015 Storia, confini, prospettive ad oggi Professore associato di letteratura ceca presso 2007–2015 2005–2007 l’Università di Padova Premi Ricercatore universitario di letteratura 2022 Premia Bohemica per l’eccezionale ceca presso l’Università di Padova contributo in favore della letteratura Coordinatore del progetto di ricerca ceca all’estero Die Tagebücher und Tagzettel des 2003 Migliore tesi di dottorato nel campo della slavistica Kardinals Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667). Edition und Kommentar 2002–2005 2001–2003 presso l’Università di Vienna Comitati scientifici Professore a contratto di letteratura 2018 ad oggi Collegio dei docenti del dottorato ceca presso l’Università di Pisa internazionale dell’Università Professore a contratto di letteratura La Sapienza di Roma ceca presso l’Università di Firenze e dell’Università di Praga 2016–2022 Formazione Comitato scientifico del progetto Česká literární bibliografie 2014 Abilitazione Scientifica Nazionale 2003–2005 Borsa di studio post laurea Lise 2007–2018 Collegio dei docenti del dottorato dell’università di Padova Meitner, Vienna 2002 Dottorato di slavistica presso l’Università La Sapienza di Roma Collaborazioni nella redazione di riviste specializzate 1996 Laurea in Lingue e Letterature 2021 ad oggi Comitato editoriale di Soudobé dějiny Straniere, dipartimento di slavistica, 2020 ad oggi Comitato editoriale di Česká literatura presso l’Università La Sapienza 2019 ad oggi Comitato editoriale di eSamizdat di Roma 2011 ad oggi Comitato editoriale internazionale di Folia Historica bohemika 11 12 2008 ad oggi Comitato editoriale di Svět literatury Laudatio pro Alessandra Catalana 2004 ad oggi Comitato editoriale di Souvislosti 2004–2018 2003–2019 Comitato editoriale internazionale Alessandro Catalano (1970) vystudoval cizí jazyky di Český časopis historický a cizí literatury na římské univerzitě La Sapienza. Zá- Direttore della rivista di slavistica jem o českou literaturu v něm probudila prof. Alena eSamizdat Wildová, která převzala římskou katedru slavistiky po Angelu Mariu Ripellinovi a jedinečným způsobem zde propagovala právě českou kulturu. Studijní léta strávil Catalano převážně v Čechách: od počátku devadesátých let žil v Praze. Navštěvoval přednášky na pražské bohemistice, studoval v knihovnách a v archivech, navazoval četné kontakty. Podle jeho vlastních slov to bylo velmi plodné období. Zásadním výstupem této periody byla Catalanova diplomová práce, obhájená na římské univerzitě v roce 1996. Stala se posléze východiskem monografie, jež je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do konce padesátých let, Sole rosso su Praga: La letteratura ceca tra socialismo e underground (1945–1959), kterou vydal v roce 2004 prestižní římský nakladatel Bulzoni. Česká verze této publikace vyšla o šest let později (Rudá záře nad literaturou: Česká literatura mezi socialismem a undergroundem, Brno, Host 2010). Knize se právem dostalo velmi příznivého přijetí: autor v ní prokázal mimořádný nadhled a jedinečné syntetické schopnosti, a navíc i dar jasného a živého výkladového stylu. 13 14 Kniha ovšem především nabízela řadu interpre- někdejší avantgardní umělci – zpravidla souputníci tačních perspektiv, jež vesměs znamenaly korekturu komunismu starého data – čtverou možnost: přizpů- či revizi dosud převažujících interpretačních schémat. sobit se nové objednávce, přijmout pozici na okraji Catalano nepodrobil produkci zvoleného období žád- literárního dění, emigrovat nebo uniknout z dilemat né ideologické preselekci, ale přijal ji en bloc. Nevedl sebevraždou. Jako specifický vytkl případ Nezvalův, ostrou čáru mezi literaturou oficiální, exilovou či in- který promptně přizpůsobil svou poezii novému kon- editní, a v důsledku toho se mu literatura padesátých textu, zároveň však ve svých nyní už značně rutinních let objevila v nečekaně rozsáhlé amplitudě. básních dokázal uchovat disiecta membra někdejšího Záměrně přitom ponechal stranou otázku kompli- poetismu a surrealismu. Také Biebl či Závada hledali kované recepce jednotlivých textů a vrátil je do jejich kompromis s novými požadavky a Seifert se uchýlil do historických souřadnic. Nešlo mu totiž pouze a pri- melodických kadencí, nesoucích vzpomínky na dětství. márně o nápravu ideologicky motivovaného hodnoce- Jako specifický interpretoval Catalano případ Holanův, ní literární produkce prvního komunistického desetiletí jehož hlas – oficiálně umlčený – v průběhu padesátých a o přepsání tehdy závazného kánonu. Nezačal ostat- let v klauzuře bytu na Kampě pozoruhodně dozrál ně svůj výklad teprve rokem 1948, neboť odmítl tezi, a pro něhož poezie zůstala nadále „jediným způso- podle níž byl „socialistický realismus“ do české kultury bem, jak filtrovat život“. implantován jako zcela cizorodá struktura; zdůraznil Velice pronikavě charakterizoval Catalano napří- naopak, že jeho přijetí připravila už levicová kultura klad přínos Skupiny 42. Učinil tak polemicky k Ripelli- dvacátých a třicátých let. Popsal, jak v návaznosti na novi, jenž ji přiřadil k avantgardě. Catalano v jejím tuto starší tradici začala komunistická kritika těsně „neorealismu“ zahlédl spíše nesouhlasnou odpověď po válce vytvářet nový soubor autorit a jak nejen na na avantgardní snahy, pouze vágně zabarvenou sur- publiku, ale především na tvůrcích byla požadována realismem a kubismem. U Koláře a Hanče ocenil změna vkusu. Co ho zajímalo nejvíce, bylo postižení především nekompromisní návrat etického vztahu symbolického kódu, který měl vizualizovat kolektivní ke skutečnosti, jenž z jejich děl učinil pevný bod pro sen o novém světě a novém člověku. jakékoli příští hledače „alternativní“ kultury. Kritickou Zvláštní pozornost věnoval Catalano ve své kni- revizí u něho prošlo i hodnocení katolických básníků. ze vztahu nové „socialistické“ kultury k příslušníkům Catalano odmítl odvozovat kvalitu jejich děl z míry někdejší avantgardy. Konstatoval, že v zásadě měli osobního utrpení, jež většina z nich v těchto letech 15 16 musela snášet, a nezastřel ani své rozpaky před celkem díla Zahradníčkova. Minimonografie první fáze tvorby Hrabalovy a Škvoreckého, jež výklad uzavírají, jsou nesporně nej- Pokud šlo o tvorbu poúnorové emigrace, Catalano souvislejšími a nejpronikavějšími analýzami, jakých se se zastavil zejména u osobností Ivana Blatného a Ego- italskému čtenáři dostalo, a neztrácejí svou zajímavost na Hostovského. A také zde zazněly polemické tóny. ani v českém kontextu. Řada pohledů, jež Catalano Catalano právem varoval před příliš radikální četbou nabídl – zrušení bariéry mezi vydanou a ineditní litera- těchto textů v politickém klíči a konstatoval, že napří- turou, důraz na formální výboje na úkor obsahů, nepo- klad Hostovského romány jsou spíše projekcí subjek- litická četba Hostovského, hodnotový soud nad katolic- tivního zoufalství nad skutečností, jež se stává stále kými básníky apod. –, byla ostatně jasně koncipována méně srozumitelnou, a že při jejich výkladu bylo až jako výzva k diskusi, adresovaná českým bohemistům. příliš často pomíjeno to, nač sám Hostovský naléhavě Doktorát ze slovanských studií Catalano obhájil na upozorňoval: že není ani filozof, ani sociolog, ale vy- římské Sapienze v roce 2001 na základě disertační prá- pravěč příběhů. ce o české protireformaci a osobnosti kardinála Harra- Zevrubně se Catalano ve své knize věnoval rovněž cha La Boemia e la riconquista delle coscienze: Ernst poválečnému surrealismu, v němž spatřoval jeden Adalbert von Harrach (1598–1667) e la controriforma z nejvýznamnějších důkazů životnosti avantgardního tra Roma, Vienna e Praga. Po redukci pramenného dědictví a jeden z katalyzátorů dalších generačních materiálu vyšla tato práce knižně v roce 2005 pod leh- uskupení. Za nejoriginálnější osobnosti prohlásil dva ce pozměněným titulem – La Boemia e la riconquista značně neortodoxní hledače vlastní cesty – Zbyňka delle coscienze: Ernst Adalbert von Harrach e la Cont­ Havlíčka, který v básních z počátku padesátých let na- roriforma in Europa centrale (1620–1667) – v římském pojil surrealistickou imaginaci perverzí doby, a důmy- nakladatelství Storia e Letteratura v roce 2005. Český slného ironika Karla Hynka. Připomněl, že k surrealis- překlad vydalo Nakladatelství Lidové noviny o tři roky mu se zpočátku hlásili i Egon Bondy a Ivo Vodseďálek, později ve své prestižní edici Česká historie pod ná- v jejichž „totálním realismu“ a „trapné poezii“ shledal zvem Zápas o svědomí: Kardinál Arnošt Vojtěch z Har­ dvojí produkt téhož odporu k literárním kánonům: jed- rachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. nou ve směru deestetizace, podruhé ve směru dadais- Kniha byla sumou léta trvajících rešerší, Catala- tické hry – a v obou případech konstatoval opozici vůči nův zájem o fascinující osobnost kardinála Harracha principiálně morální a moralizující poezii Kolářově. se jí nicméně nevyčerpal. V rámci postdoktorálního 17 18 stipendia na vídeňském Institut für Geschichte se Catalano se pokusil o důkladnou revizi této tradi- k jeho odkazu znovu vrátil jako jeden z koordinátorů ce a na základě studia v Rakouském státním archivu projektu Die Tagebucher und Tagzettel des Kardinals ve Vídni a rozsáhlého doplňujícího studia v římských Ernst Adalbert von Harrach. Výstupem tohoto ob- a vatikánských archivech a knihovnách, v pražském noveného zájmu byl monumentální ediční počin: ve Národním archivu a v řadě šlechtických pozůstalostí spolupráci s Katrin Kellerovou připravil Catalano sedm rozesetých po zemských a regionálních archivech Čes- svazků komentované edice Harrachových německo- ké a Rakouské republiky zrekonstruoval nejen životní -italských deníků, majících charakter „psaných novin“. příběh Harrachův, ale podal burckhardtovské pano- Jeho výše zmíněná harrachovská monografie byla rama jeho doby. přijata jako naprosto zásadní příspěvek k lepšímu po- Výsledkem byl pozoruhodně odstíněný obraz znání nejen českých, ale středoevropských dějin. Cata- půlstoletí, jež bylo dosud uvězněno v deformujícím lano se v ní projevil jako excelentní historik se širokým narativu nadvlády cizáckých Habsburků, neblahé his- rozhledem a smyslem pro detail. torické peripetii vedoucí k nucené rekatolizaci pod Kniha byla sice zjevně adresována internacionál- taktovkou jezuitů a k masivní emigraci nekatolických nímu – a zejména středoevropskému – publiku, byla obyvatel a mající na svědomí hospodářskou stagnaci však především odpovědí na tendenční pohled na toto a jazykový úpadek. Catalano odmítl takto zjednoduše- období, jaký dlouhodobě nabízela česká historiogra- ný pohled a poukázal na vnitřní dramatičnost tohoto fie. I tato práce tak v sobě nesla řadu polemických mo- období, na neustálé konflikty uvnitř katolického tábo- mentů a byla znovu výzvou k diskusi. ra a neutuchající mocenský zápas, jehož aktéry byly Catalano byl především motivován skutečností, že římská kurie, vídeňský dvůr, české místodržitelství, osobnosti pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta pražské arcibiskupství, jezuitský řád či česká katolická Vojtěcha z Harrachu, jedné z klíčových postav prvních šlechta. Jak napsal ve své recenzi historik Petr Maťa, dvou třetin 17. století, a muži, který po sobě zanechal Catalanova kniha zbourala celou řadu stereotypů a kli- obrovské množství písemných stop, dosud nebyla vě- šé o pobělohorské rekatolizaci a svým zaměřením na nována žádná seriózní pozornost. Bylo to tristní zjiš- otázku světského kléru a jeho reformy vyvážila bada- tění, ale nikoli překvapivé: tento nezájem byl pouze telskou pozornost, která byla v posledních desetiletích projekcí převážně odmítavého pohledu na pobělohor- věnována církevním řádům v českých zemích, zejména skou periodu. řádu jezuitskému. 19 20 Od roku 2001 působil Catalano na florentské uni- Nepominutelná je rovněž jeho překladatelská role. verzitě, později pak na univerzitě v Pise a v roce 2006 Přeložil například řadu textů Čapkových, Hrabalových, zvítězil v konkursu vyhlášeném padovskou slavistikou. Ouředníkových a také rané knihy Michala Viewegha, Zde působí jako profesor české literatury dodnes. v jehož případě oceňoval – i tentokrát polemicky k pře- K aktivitám badatele tak Catalano přiřadil aktivity vážné části české kritiky – narativní bravuru a smysl pro pedagoga, velmi oceňované jeho studenty. Intenzitu humor. Ani tím však jeho aktivity nekončí. Je členem re- jeho vědecké práce to nikterak nepoznamenalo: v po- dakčních rad časopisů Souvislosti, Svět literatury, Čes­ sledních desetiletích publikoval překvapivě dlouhou kého časopisu historického a periodika Folia Historica řadu studií, v nichž jednak rozvíjel svůj průzkum české Bohemica. Spolu se Simonem Guagnellim realizoval barokní kultury, ale v nichž také otevřel řadu nových elektronický vědecký časopis eSamizdat, věnovaný témat. Opakovaně se v nich vracel k fenoménu české slovanským literaturám. avantgardy, věnoval se početným českým autorům – Z uvedených faktů je zřejmé, že Alessandro Cata- Bohumilu Hrabalovi, Karlu Čapkovi, Ladislavu Fuksovi lano je jedním z nejplodnějších badatelů na poli české a mnoha dalším – a s nevšedním nasazením obracel literatury a že jeho záběr je mimořádně široký. Je jed- pozornost k tradici své vlastní disciplíny, tj. k vlastním ním z oné hrstky, která svým pedagogickým působe- předchůdcům v oblasti italské slavistiky: Angelu Ma- ním zajišťuje české literatuře v Itálii budoucnost. A sluší riovi Ripellinovi, Ettorovi Lo Gattovi, Arturovi Croniovi, se ještě dodat, že je to člověk vzácných osobních kva- Riccardu Selvimu, Taulera Zulbertimu a dalším. Mimo- lit: srdečný, otevřený, spolehlivý, mimořádně vzdělaný řádně ho zajímala přítomnost Italů v Čechách, tak jak a vždy nakloněný smysluplné spolupráci. se objevovali na historické scéně. Jako první například zjistil skutečný životní příběh Domenika Bartoloniho z Empoli, historiografa a autora dithyrambu k oslavě mělnického vína, a vrátil do kulturního povědomí dalšího historika českých zemí Gualda Priorata. Pravidelně volil závažná a dosud nedostatečně zpracovaná témata a poskytoval tak českým bohemistům nejen nový materiál k přemýšlení, ale poukazoval také na mezery v dosavadním průzkumu české kultury. Cena, jíž se mu dnes dostává, mu nesporně náleží plným právem. prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D. 21 22 Laudatio per Alessandro Catalano acume e un’eccezionale capacità di sintesi, oltre ad essere dotato di uno stile vivido e chiaro. Alessandro Catalano (1970) ha studiato lingue e let- Il testo offre però soprattutto una serie di prospet- terature straniere presso l’Università La Sapienza di tive che comportano in genere una correzione o ri- Roma. Il suo interesse per la letteratura ceca nasce valutazione degli schemi interpretativi in gran misu- grazie alla professoressa Alena Wildová che, dopo ra adottati fino ad allora. Catalano non sottopone la aver ereditato da Angelo Maria Ripellino la cattedra di produzione del periodo analizzato a una preselezione slavistica di Roma, si è dedicata con grande impegno ideologica, ma la abbraccia en bloc. Evitando di trac- alla divulgazione della cultura ceca in Italia. Catalano ciare una linea netta tra letteratura ufficiale, d’esilio, ha trascorso i suoi anni di studio prevalentemente in o inedita, guadagna una visione d’insieme inaspetta- Repubblica Ceca: dagli inizi degli anni Novanta ha vis- tamente vasta sulla letteratura degli anni Cinquanta. suto a Praga, dove frequentava le lezioni di boemistica Allo stesso tempo lascia deliberatamente da parte e studiava in biblioteche e archivi, allacciando nel frat- la questione della complicata ricezione dei singoli testi tempo numerosi contatti. Lui stesso lo riconosce come e li ricolloca all’interno delle loro coordinate storiche. un periodo molto fruttuoso. La sua intenzione infatti non è semplicemente quella Importante risultato di questo periodo è la sua tesi di riformulare un giudizio, finora fortemente condi- di laurea, discussa all’Università di Roma nel 1996, zionato dall’ideologia, della produzione letteraria del e primo nucleo di un’esaustiva monografia sulla vita primo decennio comunista e riscrivere il canone allora letteraria ceca nel periodo compreso tra la fine della vincolante. Non inizia la sua disamina dall’anno 1948, seconda guerra mondiale e gli ultimi anni Cinquanta. perché rifiuta la tesi che il “realismo socialista” sia stato Sole rosso su Praga: La letteratura ceca tra sociali­ impiantato nella cultura ceca di colpo, come una strut- smo e underground (1945–1959) viene pubblicato, tura del tutto estranea; sottolinea al contrario che il nel 2004, dalla prestigiosa casa editrice romana Bul- terreno era stato già preparato dalla cultura di sinistra zoni, per poi essere tradotto in ceco sei anni più tar- degli anni Venti e Trenta. Descrive il modo in cui, in di (Rudá záře nad literaturou: Česká literatura mezi continuità con la tradizione consolidata, la critica co- socialismem a undergroundem, Brno, Host 2010). munista aveva già cominciato, subito dopo la guerra, Il libro riceve giustamente un’accoglienza molto fa- a creare un nuovo universo di autorità, che rendeva vorevole: l’autore dimostra infatti uno straordinario necessario un cambiamento di sensibilità da parte non 23 24 solo del pubblico, ma soprattutto degli artisti. Ciò che il gruppo all’avanguardia del tempo. Nel loro “neore- maggiormente lo interessa è cogliere il codice simbo- alismo” Catalano vede piuttosto una disapprovazio- lico che avrebbe dovuto rappresentare il sogno collet- ne delle tendenze dell’avanguardia, il cui surrealismo tivo di un mondo nuovo e di un uomo nuovo. e cubismo erano solo marginali. Di Kolář e Hanč ap- Nella sua opera Catalano presta particolare atten- prezza soprattutto il recupero, senza compromessi, di zione al rapporto della nuova cultura “socialista” con un rapporto etico con la realtà, che rese le loro opere i membri della precedente avanguardia. Osserva che in un punto fermo per chiunque in futuro fosse alla ri- linea di principio gli artisti che al tempo erano d’avan- cerca di una cultura “alternativa”. Catalano guarda in guardia – di solito seguaci del comunismo di vecchia modo critico anche ai parametri di valutazione dei po- data – avevano quattro opzioni: adattarsi al nuovo or- eti cattolici. Si rifiuta infatti di attribuire la qualità del- dine, accettare una posizione ai margini della scena let- le loro opere al grado di sofferenza personale che la teraria, emigrare o trovare una via di fuga nel suicidio. maggior parte di loro ha dovuto sopportare in quegli Individua come caratteristico il caso di Nezval, che ha anni, né nasconde il suo imbarazzo di fronte all’opera prontamente adattato la sua poesia al nuovo contesto, complessiva di Zahradníček. riuscendo allo stesso tempo a conservare, nelle sue po- Per quanto riguarda l’opera degli autori emigrati esie ormai in gran parte di routine, i disiecta membra dopo la presa di potere dei comunisti, nel febbraio del del precedente poetismo e surrealismo. Anche Biebl 1948, Catalano si sofferma in particolare sulle perso- e Závada hanno cercato un compromesso con i nuovi nalità di Ivan Blatný ed Egon Hostovský. Anche qui non requisiti, mentre Seifert ha fatto ricorso a cadenze me- mancano i toni polemici. Catalano mette giustamente lodiche, riportando alla mente i ricordi della sua infan- in guardia da una lettura politica troppo radicale di zia. Catalano riporta anche lo specifico caso di Holan, questi testi, affermando che i romanzi di Hostovský, la cui voce – ufficialmente messa a tacere – è maturata ad esempio, erano più che altro una proiezione del notevolmente negli anni Cinquanta, durante la clausu- suo personale sconforto nei confronti di una realtà ra nel suo appartamento di Kampa, e la poesia è rima- sempre meno comprensibile, e che il modo in cui ve- sta il suo “unico modo per filtrare la vita”. nivano interpretati trascurava troppo spesso ciò che lo Molto perspicace è ad esempio l’analisi di Catalano stesso Hostovský aveva insistentemente sottolineato: sul gruppo Skupina 42, un’analisi che si trova in po- che lui non era né un filosofo né un sociologo, ma un lemico disaccordo con Ripellino, che aveva accostato narratore. 25 26 Nel suo libro Catalano analizza a fondo anche il surrealismo del dopoguerra, in cui vede una delle te- cattolici, eccetera – rappresentano del resto un invito al dibattito indirizzato ai boemisti cechi. stimonianze più significative della vitalità degli eredi Nel 2001 Catalano ha conseguito il dottorato in sla- dell’avanguardia, e uno dei catalizzatori più importanti vistica all’Università La Sapienza di Roma discutendo dei gruppi generazionali che seguirono. Tra le perso- una tesi sulla Controriforma ceca e sulla personalità nalità più originali del movimento individua due au- del cardinale Harrach: La Boemia e la riconquista del­ tori molto poco ortodossi fortemente impegnati nella le coscienze: Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667) ricerca di una propria via: Zbyněk Havlíček, che nelle e la controriforma tra Roma, Vienna e Praga. Dopo sue poesie dei primi anni Cinquanta unì l’immagina- una rielaborazione del materiale di partenza, l’opera zione surrealista alle perversioni del tempo, e Karel è stata pubblicata nel 2005 dalla casa editrice romana Hynek, geniale ironista. Ricorda che il surrealismo era Storia e Letteratura, con un titolo leggermente mo- stato inizialmente abbracciato anche da Egon Bondy dificato: La Boemia e la riconquista delle coscienze: e Ivo Vodseďálek, identificando il loro “realismo totale” Ernst Adalbert von Harrach e la Controriforma in Eu­ e la loro “poesia imbarazzante” come un duplice pro- ropa centrale (1620–1667). Tre anni dopo è arrivata la dotto della stessa ribellione nei confronti dei canoni traduzione ceca – Zápas o svědomí: Kardinál Arnošt letterari: indirizzata da una parte verso la de-estetizza- Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace zione, dall’altra verso il gioco dadaista – e in entrambi v Čechách – pubblicata dalla Lidové noviny nella sua i casi individua una contrapposizione rispetto alla poe- prestigiosa collana dedicata alla storia ceca. sia fondamentalmente morale e moralizzante di Kolář. Il libro è il risultato di anni di ricerche, ma l’interesse Le mini-monografie della prima fase dell’opera di di Catalano per l’affascinante personalità del cardinale Hrabal e Škvorecký, che concludono la panoramica di Harrach non si esaurisce. Nell’ambito di una borsa di Catalano, sono innegabilmente le analisi più coerenti studio post-dottorato presso l’Institut für Geschichte e acute mai pervenute al lettore italiano, e suscitano di Vienna, torna ad occuparsi di lui in qualità di coor- enorme interesse anche nel contesto ceco. Molti dei dinatore del progetto di ricerca Die Tagebucher und punti di vista offerti da Catalano – l’abolizione della Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach. barriera tra letteratura edita e inedita, l’accento sugli Questo rinnovato interesse sfocia in una monumenta- impulsi formali piuttosto che sui contenuti, la lettura le impresa editoriale: in collaborazione con Katrin Kel- non politica di Hostovský, il giudizio di valore sui poeti ler, Catalano prepara un’edizione commentata in sette 27 28 volumi dei diari italo-tedeschi di Harrach, che hanno archivi provinciali e regionali della Repubblica Ceca le caratteristiche di un “giornale scritto”. e dell’Austria, ricostruisce non solo la storia della vita La già citata monografia su Harrach viene accolta come contributo fondamentale per la comprensione di Harrach, ma anche un panorama burckhardtiano del tempo in cui visse. della storia non solo ceca ma anche mitteleuropea. In Ne emerge un quadro notevolmente oscuro di un essa Catalano dimostra di essere uno storico eccellen- mezzo secolo che è ancora intrappolato nella narra- te, con un’ampia visione d’insieme unita a un partico- zione distorta della dominazione degli stranieri Asbur- lare occhio per i dettagli. go, un’infausta peripezia storica che portò alla ricat- Il libro, sebbene chiaramente indirizzato a un pub- tolicizzazione forzata sotto la guida dei Gesuiti e alla blico internazionale – e soprattutto mitteleuropeo – massiccia emigrazione degli abitanti non cattolici, sembra voler soprattutto rispondere all’interpreta- causando immobilità economica e declino linguistico. zione tendenziosa che la storiografia ceca ha a lungo Catalano rifiuta una visione così semplicistica e sot- offerto su quel periodo. Anche in quest’opera risuona tolinea il dramma interno di quel periodo, i continui dunque una certa vena polemica che invita al dibattito. conflitti all’interno del fronte cattolico e l’incessante A motivare Catalano è soprattutto la scarsa atten- lotta per il potere tra la Curia romana, la corte vienne- zione dedicata finora alla personalità del cardinale se, il governatorato boemo, l’arcivescovado di Praga, Ernst Adalbert von Harrach, arcivescovo di Praga, una l’ordine dei gesuiti e la nobiltà cattolica boema. Come delle figure chiave dei primi due terzi del XVII secolo, scrive lo storico Petr Maťa nella sua recensione, il li- che ha lasciato dietro di sé un gran numero di tracce bro di Catalano demolisce tutta una serie di stereotipi scritte. Un disinteresse sconfortante che comunque e luoghi comuni riguardo alla ricattolicizzazione che non sorprende, riflettendo la prospettiva sostanzial- seguì alla battaglia della Montagna Bianca e, concen- mente di rifiuto che è stata prevalente nei confronti trandosi sulla questione del clero secolare e della sua del periodo successivo alla battaglia della Montagna riforma, bilancia l’attenzione che negli ultimi decenni Bianca. era stata dedicata agli ordini religiosi nelle terre boe- Catalano tenta un’accurata rivisitazione di questa me, in primo luogo all’ordine dei gesuiti. tradizione e, dopo una ricerca nell’Archivio di Stato Dal 2001 Catalano lavora prima all’Università di Fi- di Vienna, negli archivi e nelle biblioteche romane renze, poi all’Università di Pisa, finché nel 2006 vince e vaticane, nell’Archivio Nazionale di Praga e in vari il concorso bandito dal dipartimento di Studi Slavi di 29 30 Padova, dove insegna ancora oggi come professore Ouředník, e anche i primi libri di Michal Viewegh, associato di letteratura ceca. di cui apprezza – anche stavolta in contrasto con la All’attività di ricercatore Catalano affianca così maggior parte della critica ceca – l’abilità narrativa e il quella di docente, con grande apprezzamento dei senso dell’umorismo. Ma le sue attività non finisco- suoi studenti. L’intensità del suo lavoro di ricerca non no qui. È membro del comitato editoriale delle riviste ne risente: negli ultimi decenni ha pubblicato una se- Souvislosti, Svět literatury, Český časopis historický rie sorprendentemente lunga di studi sviluppando le e del periodico Folia Historica Bohemica. Insieme a Si- sue ricerche nell’ambito della cultura barocca boema mone Guagnelli ha realizzato la rivista scientifica in e aprendosi a una gran quantità di nuove tematiche. forma elettronica eSamizdat, dedicata alle letteratura Numerosi i suoi saggi sul fenomeno dell’avanguardia dei paesi slavi. ceca e su numerosi autori cechi – Bohumil Hrabal, Ka- Da quanto analizzato emerge chiaramente che rel Čapek, Ladislav Fuks e molti altri – cui si dedica con Alessandro Catalano è uno degli studiosi di letteratu- straordinario coinvolgimento senza mai dimenticare ra ceca attualmente più prolifici e che il suo ambito di quella che è la tradizione della sua disciplina, ovvero ricerca è estremamente ampio. È tra i pochi che, con Angelo Mario Ripellino, Ettore Lo Gatto, Arturo Cronio, il loro insegnamento, assicurano il futuro della lettera- Riccardo Selvi, Tauler Zulberti e altri. Grande interesse tura ceca in Italia. E non si può mancare di aggiungere suscita in lui la massiccia presenza, nel corso dei secoli, che è un uomo dalle rare qualità personali: cordiale, degli italiani in Boemia. È il primo per esempio a sco- aperto, affidabile, estremamente preparato e sempre prire la vera storia di Domenico Bartoloni di Empoli, disposto a collaborare con ragionevolezza. storiografo e autore di un ditirambo in celebrazione del vino di Mělník, e a riportare culturalmente alla ribalta un altro storico delle terre boeme, Gualdo Priorato. Il premio che gli viene oggi conferito gli spetta a pieno diritto. prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D. Occupandosi sempre di temi molto importanti, mai studiati a sufficienza, ha offerto ai boemisti cechi ricchi spunti di riflessione, evidenziando al contempo le lacune che gli studi sulla cultura ceca tuttora presentano. Notevole è anche il suo ruolo di traduttore. Ha tradotto, ad esempio, alcuni testi di Čapek, Hrabal, Přeložila Mgr. Laura Angeloni 31 32 Otesánek, Bumbrlíček a další žrouti v české literatuře 19. století otesaný dřevěný pařez a ten se záhy promění v nenasytného tvora, který sežere všechno, na co přijde, dokud nenarazí na stařenku, která mu prokopne bři- Alessandro Catalano cho motyčkou, čím umožní všem sežraným, aby z něj v opačném pořadí vylezli ven. V průběhu desetiletí jej ilustrovala řada více či méně známých umělců (Artuš Otesánka, strašidelnou českou pohádku o dítěti, které Scheiner, Cyril Bouda, Jiří Trnka, Eva Švankmajerová, sežere vlastní rodiče, interpretoval v roce 2000 režisér Pavel Šrut atd.)4 a v nespočtu variant ho znovu využila Jan Švankmajer jako metaforu přítomnosti světa, ve lidová kultura.5 Jen abychom namátkou uvedli několik kterém „televize, komerční film, reklama mu [člověku] příkladů: jeden z příběhů slavných protagonistů dět- neustále vtloukají do hlavy, jak má žít, a hlavně jak má ského časopisu Čtyřlístek se jmenuje Otesánek,6 v roce konzumovat“.1 Diváci filmu, v zahraničí známého též 1909 vydal František Jaroš divadelní adaptaci pohádky7 pod názvem Little Otik, měli tudíž zhlédnout „drama a roku 1940 bylo dokonce jedno české vydání Pinoc- střetu iracionální imaginace staré pohádky na jedné chia, doprovázené ilustracemi Josefa Lady, překřtěno straně a utilitarismem a pragmatismem ‚zdravého na Otesánek. Pinocchiova dobrodružství.8 Navzdory rozumu‘ dnešních trendů“.2 Jakkoli byla aktualizace nepochybnému Otesánkovu úspěchu je třeba historii Otesánka českým surrealistickým režisérem silná, nebyla první ani poslední verzí české pohádky, kterou v 19. století proslavil Karel Jaromír Erben a která byla záhy přeložena do několika dalších jazyků.3 Otesánek, obsažený téměř ve všech souborech klasických českých pohádek, představuje velice známý příběh. Manželský pár nemůže mít děti, a tak „adoptuje“ 1 „Otesánek – doplnění explikace“, J. Švankmajer, Síla imaginace. Režisér o své filmové tvorbě, Praha: Dauphin, Mladá Fronta, 2001, s. 200. 2 Tamtéž, s. 201. 3 Anglický překlad je obsažen ve svazku J. T. Naaké, Slavonic Fairy Tales. Callected and transformed from the Russian, Polish, Servian and Bohe­ mian, London: Henry S. King & Co., 1974, s. 226–231. 4 Scheinerovy ilustrace viz K. J. Erben, České pohádky, Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1925–1926; Boudovy viz K. J. Erben, České pohádky a báje, Praha: Ladislav Kuncíř, 1926; Trnkovy ilustrace, doprovázené přebásněním pohádky od Františka Hrubína, se objevily roku 1960 v antologii Špalíček veršů a pohádek, jež byla znovu vydána i nedávno (Praha: Studio Trnka, 2013, s. 94–96); ilustrace Evy Švankmajerové viz Otesánek, Praha: Arbor Vitae, 2004; a konečně Šrutovy viz Velká kniha českých pohádek, Praha: Pikola, 2017, s. 30–35. 5 Jedna nepříliš známá reprodukce je obsažena in Malý čtenář, 1906– –1907, 16, s. 24. 6 Čtyřlístek, 1993, 203, s. 3–11 (pohádka jako taková se objevila už dříve). 7 Viz druhé vydání, F. Jaroš, Otesánek. Žertovná pohádka o 4 obrazech, Praha: Vaněk & Votava, 1914. 8 C. Collodi, Otesánek. Pinocchiova dobrodružství, překlad T. Kuška, ilustrace J. Lada, Praha: Dědictví Komenského, 1940. 33 34 tohoto velice běžného motivu v české literatuře 19. sto- V českém kulturním kontextu zůstalo studium letí zrekonstruovat, a to ne tak proto, abychom mohli evropských pohádek omezeno ponejvíc na vědecké určit, zda příběh kanonizovaný Erbenem skutečně publikace a skutečná moderní katalogizace dědictví představuje národním specifikum, jako spíš za účelem nashromážděného během 19. století se po dlouhou vymezení geneze a obliby tohoto tématu. dobu zdála pouhou chimérou.11 Teprve v posledních Odborníci rekonstruovali zrod a původ hlavních letech, počínaje pracemi Jaroslava Otčenáška, byla pohádek předávaných v Evropě už před desetiletí- započato katalogizování českého folklorního dědic- mi, to ale přirozeně nezabránilo tomu, aby mnohé tví na základě mezinárodního systému ATU, jejž po- z nich byly i nadále předkládány čtenáři s nálepkou stupně vyvinuli badatelé Antti Aarne, Stith Thompson „národních pohádek“. Ostatně stačí prolistovat někte- a Hans-Jörg Uther (The Types of the International ré nedávné pohádkové sbírky určené italskému pub- Folktales).12 Jak dobře vědí ti, co se tímto tématem za- liku, abychom si uvědomili, nakolik je dosud plodný bývali, systém navzdory jistým nejednoznačnostem, na korpus, jejž svého času vytvořili Karel Jaromír Erben něž náležitě upozornil už Vladimir Jakovlevič Propp, a Božena Němcová. Pohádky dnes tvoří nedílnou umožňuje rychlou identifikaci každé pohádky na zákla- součást zlatého fondu literatury pro děti a často jsou dě kódu a čísla. Známá Erbenova pohádka Živá voda dosud představovány jako výraz starobylých bájí a ná- například spadá do kategorie ATU 551, a lze ji tudíž rodních tradic, zato méně známé je pouto folklórní okamžitě porovnat s analogickými variantami sebra- tradice s literárními prameny (počínaje velkými vzory, nými po celé Evropě. Thompson kromě toho vyvinul jež představují Giovanni Francesco Straparola, Charles tzv. Motif­Index of Folk Literature, který umožňuje Perrault a bratři Jakob a Wilhelm Grimmové). zachytit flexibilnějším způsobem migraci jednotlivých 9 10 motivů z jedné pohádky do druhé. Jakým způsobem 9 Otesánek je například obsažen v komiksovém vydání nejkrásnějších českých pohádek, viz L. Lomová, Le più belle favole ceche, Praha: Práh, 2008. 10 Nejlepší vědeckou prezentaci českého fondu lidové slovesnosti pravděpodobně představuje svazek v němčině, uspořádaný Jaromírem Jechem, který vyšel ve dvou různých vydáních. To druhé, Tschechisce Volksmärchen, Berlin: Akademie, 1984, neobsahuje žádný z textů, jimiž se budeme v tomto rozboru zabývat, zato v prvním vydání najdeme text Boženy Němcové „Von Nimmersatt“ (Berlin: Verlag: Rütten & Loening, 1961, s. 110–120). nám tento katalogizační systém může pomoci uchopit 11 Pro český kontext zůstává zásadní práce K. Horálka: Folklór a světová literatura, Praha: Academia, 1979. 12 Viz J. Otčenášek Antropologie narativity. Problematika české pohádky, Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2012 (s adaptováním systému ATU na český kontext na s. 187–288). Z rozsáhlého edičního projektu České lidové pohádky, zahájeného před pár lety, zatím vyšly svazky Zvířecí pohádky a bajky (Praha 2019) a Kouzelné pohádky I (Praha 2019). 35 36 strukturu zdánlivě tak typicky české pohádky, jako je že – poté co vyčerpá všechny zásoby – bude požírat Otesánek? sám sebe: „ukájel tělo své tím, ten nešťastník, sám že Motiv uměle stvořené bytosti, která ožije, má v zá- je trávil“. Obě epizody, které prostřednictvím stromu padní kultuře přirozeně velice dávné kořeny, ať už po- propojují téma zázračného zrození z dřeva s tématem kud jde o výtvor boží (kromě Adama a Evy vzpomeň- neukojitelného hladu, byly později v následujících kul- me osoby stvořené Prométheem), nebo o ten lidský turách znovu zpracovány mnoha umělci, mimo jiné (Pygmalionova socha Galatea). Také hrdina ze dřeva, například Dantem Alighierim a Tizianem. ještě mnohem dříve, než se v literatuře pro děti natr- Po pravdě řečeno, ani z folkloristického hlediska valo zabydlel v postavě Pinocchia, byl znázorněn již Otesánek nepředstavuje žádné zvláštní novum,14 je to v éře klasiky, zvlášť v desáté knize Ovidiových Proměn. typický „kumulativní příběh“ či „řetězová pohádka“, čili Jde to příběh incestní hrdinky Myrhy, proměněné ve jeden z těch příběhů, ve kterých se jednotlivé prvky strom i s obtěžkaným lůnem, které se nakonec podaří opakují, dokud nějaká událost nezpůsobí přerušení porodit skrz otvor v kůře: narodí se tak živé dítě, které vzniklého řetězu, který se v té chvíli v opačném sledu pláče, Adonis („nešťastně počatý syn, když k zrození zase rozpadne.15 Po začátku, který se pojí k nějaké ba- dosáhl času / nadarmo hledal si cestu, jak z matčina nální situaci, se protagonistovy činy obvykle rozvíjejí těla by vyšel“). Zajímavá je paralela s příběhem Ery- v obludném crescendu, prostřednictvím opakování sichthóna, jenž se vypráví v knize osmé: za znesvěcení některých neměnných syntaktických jednotek, a tíhnou dubu stihne hříšníka „tak hrozný trest, že srdce by do- přitom k veršované a rýmované formě. Pohádky s kou- jal, / kdyby za svoje skutky byl býval soustrasti hoden“ zelnými formulemi jsou v ATU očíslovány od 2000 do a sice „chce ho umořit Hladem“. Jakmile se znesvětitel 2199 a řetězové pohádky jsou tradičně katalogizovány vzbudí, „hned touha ho po jídle schvátí“ a „co mohlo jako ATU 2027 a 2028 (a motivy v nich obsažené jako by postačit městům, / celému národu stačit, to jediné- Z20–Z59). Hlavní téma Otesánka odpovídá motivu 13 mu je málo, / neboť tím větší má hlad, čím více pokrmů snědl“. Pokud v nešťastném Erysichtónovi „každý snědený pokrm / nový zas vyvolá hlad, neb jídlo mu žaludek prázdní“, příběh nemůže skončit jinak, než 13 Tato i následující citace z Ovidia jsou převzaty z překladu Ivana Bureše. Ovidius: Proměny, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. 14 Viz také zběžné poznámky J. Jecha „Poznání prvotní formy či výsledné formy? (Dvě metody historického přístupu k lidové próze)“, Český lid, 1966, r. 53, č. 5, s. 259–270. 15 V. J. Propp, „La fiaba cumulativa russa“, Ricerche semiotiche. Nuove ten­ denze delle scienze umane nell’Urss, (eds.) J. M. Lotman e B. A. Uspenskij, italský překlad C. Strada Janovič, Torino: Einaudi, 1973, s. 87–106. Česky in Týž, Morfologie pohádky a jiné studie, Jinočany: H & H, 1999. 37 38 Z31.3.2, Tlustá kočka, a tomu bezprostředně násle- k zamyšlení nad otázkou, jaký je vztah mezi tím, co dujícímu, Z31.3.4., Obr/vlk, kterého rozřízli. V pohád- Tille tvrdí ohledně Bumbrlíčka, a textem o Otesánkovi, ce O tlusté kočce zvíře v nepřítomnosti své paničky který proslavil Erben? zhltne nejdřív ovesnou kaši, pak misku a vařečku, pak pokračuje a spolkne paničku a další zvířata a přitom stále opakuje frázi „I ate the porridge […] I will eat Erbenova metoda you“, až z té přemíry jídla nakonec praskne. Motivic- Pozorný čtenář si nemohl nevšimnout, že Erbenova ká blízkost s Otesánkem je zjevná, ostatně stejně jako verze Otesánka jako kdyby obsahovala rozličné „mo- když se přeneseme na druhý konec Evropy s ruskou tivy“, víceméně nezávislé jednotky volně kladené vedle pohádkou Glinjanyj pareněk [Hliněný chlapeček]. sebe:17 nalezení dítěte bezdětným párem,18 oživlé dře- V té si dva bezdětní staroušci uplácají z hlíny dítě a to vo,19 tvor, co sežere, na co přijde,20 a konečně rozříz- pak schramstne rodiče i celou dlouhou řadu dalších nutí břicha, ze kterého vyjdou ven v opačném pořadí osob, než je nabere na rohy kozel, který hlínu rozbije všechny oběti.21 Nejznámější je zřejmě ten poslední, a umožní všem, aby vylezli ven živí a zdraví. obsažený i ve slavných pohádkách jako O červené Kar­ V českém prostředí vytvořil schematizaci řetězo- kulce nebo O sedmi kůzlátkách a rozvedený v mnoha vých pohádek jako první Václav Tille, který k tématu, dalších verzích, založený i na jiných zvířatech: kocou- jímž se zabýváme, poskytl následující definici: „Bum- rovi, medvědovi, nebo dokonce i rybě.22 Německá brlíček narodí se bezdětným manželům (z pařezu, hrachu a p.), hltá chleby, jídlo, rodiče, pak cestou vůz, stádo, sekáče atd., až mu chytrá babka rozřízne břicho a vše z něho zas po řadě vyjde.“16 Český badatel pak popisuje značné rozšíření tohoto tématu a dokládá jeho různé varianty, což nás přirozeně přivádí 16 Václav Tille, „Polívkovy studie ze srovnávací literatury“, Sborník prací věnovaných Prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společnos­ tí národopisného musea českoslovanského v Praze. Uspořádal Dr. Jiří Horák. Praha: Společnost Národopisného musea českoslovanského, 1918, s. 1–216, cit. s. 146. Nyní také viz J. Otčenášek, Antropologie narativity, cit. dílo, s. 65–67. 17 Pokud jde o motivy rozšířené v literatuře pro děti, velký počet dokladů v pohádkovém fondu z celého světa sebrala, třebaže vycházela z ne vždy důvěryhodných překladů, Margaret Read MacDonald, The Story­ teller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif. Index to Folklore Col­ lections for Children, Detroit: Gale Group, 1982; Táž – Brian W. Sturm, The Storyteller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif Index to Folk­ lore Collections for Children 1983–1999, Farmington Hills (MI) 2001. 18 Je to motiv T676 Bezdětný pár adoptuje zvíře jako náhradu za dítě. 19 Viz motiv A1252 Stvoření člověka ze dřeva. 20 Motiv je označen zkratkou Z33.9 Vyřezávaná dřevěná hračka sní… 21 Viz motiv F913 Oběti zachráněné z polykačova břicha. 22 Viz komentář k pohádce Der Wolf und die sieben jungen Geißlein in Anmerkungen zu den Kinder­ und Hausmärchen der Brüder Grimm I., eds. J. Bolte – G. Polívka, Leipzig: Dieterich’sche Verlagsbuchhandlung Theodor Weicher, 1913, s. 40. 39 40 encyklopedie pohádek, jedno z nejucelenějších kom- pěkný doklad solární teorie mytologické, jež zdůraz- pendií na dané téma, zařazuje Otesánka pod katalo- ňovala uctívání zimního slunovratu u Slovanů, kdyby gové číslo ATU 406 Lidožrout a ATU 2028 Řetězová nebyla skrz naskrz umělým výtvorem básníkovým, kte- pohádka, či přesněji podkategorii Pohádka o jídle. rý se tentokráte opíral o široké znalosti slovanských Také téma bezdětných rodičů je doloženo ve značném i neslovanských látek.“27 23 počtu textů, v českém prostředí velice často ve skupi- Ohledně Otesánka Grund napsal, že „pohádku, ně příběhů, jež spadají pod kategorii ATU 650A Silný v druhé půli shodnou s báchorkou O Bumbrlíčkovi Honza. v Košínových Národních pohádkách, složil Erben také 24 Erben se na základě dobové mytologické teorie podle školní úlohy z r. 1854“.28 Ten odkaz se samo- snažil překonat zmatek ve variantách jednotlivých tex- zřejmě vztahuje ke sbírce folklorních materiálů, kte- 25 tů tím, že rekonstruoval původního ducha pohádek. rou připravili žáci profesora Františka Čupra v letech Princip, na němž stavěl Erben své „umělecké pohád- 1850–1854, k níž měl Erben přístup.29 V textu uchova- ky, vycházející z lidového ducha“, popsal velice jasně ném v Erbenově archivu, pokud je nám známo dosud Antonín Grund. Při rozboru jednoho z nejslavnějších nevydaném, a který proto přepisujeme zde v příloze, textů Tři zlaté vlasy děda Vševěda z roku 1860 Grund neobživne pařízek, ale muž nalezne dítě v zavinovačce rekonstruoval autorovu „kombinatorní techniku“ poté, co pařez vytáhne ze země.30 26 a jeho hlavní zdroje a dospěl přitom k následujícímu Tyto úvahy nám dovolují dospět k závěru, že ve souhrnnému soudu: „Skutečně pohádka by podávala chvíli, kdy se Erben rozhodne přepracovat text, z něhož se stane jedna z jeho nejznámějších pohádek, 23 Kromě hesla J. R. Klímy, „Erben“, Enzyklopädie des Märchens. Hand­ wörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung, ed. K. Ranke, IV, Berlin: Walter de Gruyter, 1984, s. 120–122, viz také heslo M. Rumpfa, „Fressenmärchen“, tamtéž, V, 1987, s. 258–266 a heslo S. Wienker-Piephové, „Kettenmärchen“, tamtéž, VII, s. 1194–1202. 24 V. Tille, Soupis českých pohádek, díl II., sv. II., Praha: Česká akademie věd a umění, 1937, s. 56–62. 25 J. Jech, „Pohádky Karla Jaromíra Erbena v ústním podání“, Český lid, 1971, r. 57, č. 2, s. 65–75. 26 Text, který by měl odhalovat „jednu stránku našeho dávného života se solární teorií mytologickou“, je přeložen do italštiny ve studii Emilia Tezy: I tre capelli d’oro del Nonno Satutto. Novellina boema, Bologna: Fava e Garagnani, 1866, cit. na s. 12. téma už bylo doloženo v různých variantách a Otesánek rozhodně nepředstavuje prvního ze „žroutů“ v české literatuře 19. století. 27 A. Grund, Karel Jaromír Erben, Praha: Melantrich, 1935, p. 164. 28 Tamtéž, s. 167. 29 Větší část tohoto významného korpusu byla vydána teprve nedávno: Černá nevěsta. Pohádky a pověsti spolupracovníků a studentů K. J. Er­ bena, ed. J. Otčenášek, Praha: Plot, 2015. 30 Památník národního písemnictví, Literární archiv (LA PNP), K. J. Erben, Otesánek. Holič duch. Pohádky, rkp. cizí s poznámkami K. J. Erbena. 41 42 Nesyta Božena Němcová v šestém svazku svých Národ­ Je známo, že tatáž témata kolovala u mnoha českých ních báchorek a pověstí publikovala roku 1847 už slo- autorů první poloviny 19. století a že metafora velké- žitější text nazvaný O Nesytovi.35 Je to příběh, který byl ho jedlíka je jednou z těch, které v rozličných formách často analyzován kvůli svému výraznému sociálnímu nalézáme ve více dílech. Jeden z prvních dokladů to- podtextu a ve skutečnosti rozvíjí zápletku dvou rozdíl- hoto tématu znázorňuje nenasytnou manželku. Druhý ných pohádek Silný Honza (AUT 650A) a Muž, který svazek sbírky slovenských lidových písní uspořádané přikládá pod kotlem v pekle (ATU 475). Venkovan a vydané Jánem Kollárem roku 1835 pod názvem Ná­ marně čeká na dědice, ale Všemohoucí vyslyší jeho rodnie zpiewanky obsahuje v oddílu „zábavné písně“ prosby a manželka konečně porodí syna tak žravého, skladbu Nenasyta, převzatou pak (pod názvem Ne­ že už po třech dnech je nucená ho krmit krupicovou syta) ve dvou různých verzích doprovázených noto- kaší, pak krajíci chleba atd. Chlapec je díky rychlému vým záznamem v Sušilově sbírce Moravské národní růstu ve dvanácti letech už stejně silný jako jeho otec písně z roku 1859. Obě rozvíjejí téma „našeho Ada- a kvůli své nezřízené žravosti je poslán pryč z domu.36 ma“, který se oženil a přivedl si domů nenasytnou V přepracování Němcové pak příběh sleduje, jak už ženu, a postupné pokusy utišit ženin hlad a žízeň jsou bylo řečeno, jinou narativní linku, takže Tille ho kvůli prokládány opakováním vět „že by eště papala/bum- dohodě, kterou hrdina uzavře s čertem a díky níž na- bala“. Jméno „Nesyta“ nebo „Nesýta“ uvádějí dobové hromadí jmění a ožení se s princeznou, zařadil do od- slovníky jako zkrácený tvar substantiva „nenasyta“, jež dílu Čertův švagr (zde již citovaný ATU 475).37 Případ odpovídá německému výrazu „Nimmersatt“ čili „nikdy Němcové není ostatně ani trochu nezvyklý, jelikož mo- sytý“, jak dokládá už v roce 1836 slavný slovník Josefa tiv neukojitelného hladu se v jiném kontextu objevuje Jungmanna. například v příběhu Mladý obr bratří Grimmů, kde se 31 J. Kollár, Národnie zpiewanky čili písně swětské Slowakůw w Uhrách, 2, Budin: Král. univ. tisk, 1835, s. 118. 32 F. Sušil, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, Brno: Karel Winiker, 1859, s. 710. 33 J. Gebauer, Slovník staročeský, 2, Praha: Česká grafická společnost „Unie“, 1916, s. 628. 34 Slovník česko­německý Josefa Jungmanna, 2, Praha: Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, 1836, s. 701. 35 B. Němcová, Národní báchorky a pověsti, 6, Praha: Tisk a náklad Jaroslava Pospíšila, 1847, s. 100–115. 36 Do němčiny byla pohádka záhy přeložena jako „Nesyta, der Nimmersatte“, A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, Prag: J. Gerzabek, 1860, s. 288–302. 37 V. Tille, Soupis českých pohádek, Praha: Česká akademie věd a umění, 1929, s. 201–206; Týž, České pohádky do roku 1848, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909, s. 150. 31 32 33 34 43 44 znovu váže na hrdinovu nadpřirozenou sílu, nebo ve k lidem nízké postavy, zatímco ve významu „bumbr- slovenské historce Prípovedka o Žrutovi, uchované lík“, s jasnou asonancí se slovesem bumbat, označuje v jednom rukopise z poloviny 19. století. I to potvr- spíš pupkáče, co rádi jedí.40 První pohádka, ve které se zuje, že v pohádkářské tradici můžou být tytéž motivy objeví jako protagonista, je obsažena v pátém svazku využity v odlišných kontextech jako zahájení vzájemně sbírky Josefa Košína z Radostova Národní pohádky odlišných příběhů. Další verze pochází z odkazu Fran- z roku 1856,41 ve skutečnosti však byla publikována tišky Stránecké a má strukturu podobnější té Erbeno- už o rok dříve ve třetím svazku časopisu Diblík, ale vě, i když ve skutečnosti byla vydána v odstupu desí- bez uvedení autora.42 Bez jakékoli zmínky ohledně tek let. Vypráví příběh dítěte nalezeného při kopání jeho narození se tuctové dítě postupně promění v ne- v zemi: nejdřív se najde čapka, pak hlava, pak ruka… únavného jedlíka. Bumbrlíček sežere, v následujícím až nakonec vyskočí kluk jako buk s neukojitelnou chutí pořadí, matku, otce, dva pastýře, jednoho i s jeho vep- k jídlu. Za stálého opakování věty „rajdáte, rajdáte, já ři, dalšího i s ovčáckým psem a kůzlátky, venkovana bych jedl“ spolkne celou řadu postav, dokud nepotká s povozem naloženým senem atd., až mu nakonec stařenku se srpem, která mu nakonec rozpáře břicho jedna stařenka rozřízne břicho nožíkem a pak chodí a zachrání všechny oběti. od vsi ke vsi a všude ten podivný příběh vypráví. Za 38 39 zmínku stojí některé podobnosti s Erbenovým textem, Bumbrlíček například pes, co doprovází pastýře, nebo opakování věty: „Byl jsem tam, / sněd jsem tam: […] a tebe taky Grund však Erbenův inspirační zdroj neidentifikoval sním,“ která je zjevnou předlohou obdobné struktury s Nesytou, nýbrž s jiným z velkých jedlíků českého li- (rytmicky důraznější) v Erbenově textu: „Jed jsem, / terárního 19. století, Bumbrlíčkem. Podle etymologic- sněd jsem: […] a tebe taky ještě sním!“ 43 kého slovníku je české substantivum „pimprle“ nebo „pumperle“ odvozeno z německého „Pumpernickel“, kašpara z loutkových představení, a přiřazuje ho 38 J. Polívka, Súpis slovenských rozprávok, V, Turčiansky Sv. Martin: Matica Slovenská, 1931, s. 129–131. 39 F. Stránecká, Pohádky, I., z rukopisné pozůstalosti k tisku upravil Dr. M. Remeš, s poznámkami Prof. Dr. J. Polívky, ilustroval Jar. Nejedlý, Olomouc: nákladem R. Prombergra, 1927, s. 60–61. 40 Etymologický slovník jazyka českého, Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1952, s. 273. 41 Existuje ještě druhé vydání sbírky z roku 1872 a třetí z roku 1883, zde viz „O Bumbrlíčkovi“, Josef Košín z Radostova, Národní pohádky, V, Praha: Tisk a náklad Jaroslava Pospíšila, 1856, s. 63–72. 42 „O Bumbrlíčkovi (Národní pohádka)“, Diblík, 3, Praha 1855, s. 50–56. 43 Viz nedávné vydání K. J. Erben, Kytice / České pohádky, ed. M. Otruba, Brno: Host, 2013, s. 202–205. 45 46 Jde o postavu, která se v průběhu 19. století těšila angličtiny,50 je pohádka O nevděčném kuřátku, v níž dost obstojné oblibě, jak proto, že ji převzali různí spi- nenasytné kuře postupně požírá osoby a věci, seže- sovatelé, tak i díky tomu, jakým způsobem ji využil li- re dokonce celý regiment vojáků, než spolkne kočku, dový jazyk. Zejména časopis Humoristické listy otiskl která mu drápy roztrhne vole a vysvobodí tak sebe několik ilustrací, které si dělaly legraci z nenasytného i všechny ostatní. Text vydal František Bartoš, ale s po- apetitu Pruska, poprvé v roce 1865, podruhé roku známkou, že pohádka je bohužel na Moravě málo 1870. V roce 1876 pak tento časopis znovu otiskl text známá a zasloužila by si být více šířena, čímž ztížil pohádky vydané Josefem Košínem a doprovodil ji řa- její časové umístění vzhledem k dalším pramenům, dou „maďarských obrázků“. Kromě jazykového využi- o nichž jsme se zmínili.51 44 45 46 47 tí Bumbrlíčka, jež dokládají mnohá dobová periodika, je třeba připomenout alespoň humoristickou povídku Bohdana Kaminského z konce 19. století48 a zdařilou Otesánek divadelní adaptaci Václava Sedláčka.49 Tohle je tedy kontext, ve kterém Karel Jaromír Erben (1811–1870) vydal roku 1865 svou slavnou sbírku stov- Nevděčné kuřátko ky slovanských pohádek a bájí, která obsahuje také nejznámější z českých příběhů o jedlících.52 Sbírka ve Další variantou, která však byla doložena až mnohem později, ale je známá v zahraničí díky překladu do 44 Srov. také německý překlad in A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, cit. dílo, s. 494–501. 45 Humoristické listy, 1865, 7, 47, s. 373. 46 Tamtéž, 1870, 12, 37, s. 148. 47 „Pohádka o Bumbrlíčkovi. S maďarskými obrázky“, tamtéž, 1876, 18, 30, s. 235–237. 48 Existují i dřívější vydání, poslední nese dataci 1898, B. Kaminský, Bum­ brlíček a jiné humoresky, Praha: Josef R. Vilímek, 1912, s. 13–76. 49 V. Sedláček, Bumbrlíček aneb Honza žrout: Veselá pohádka ve 4 jed­ náních, Praha: Thalie, umělecký divadelní závod Václava Sedláčka, 1913 (a několik pozdějších reedic). 50 „Kuratko The Terrible. The story of an ungrateful Chick“, The Shoe­ maker’s Apron. A Second Book of Czechoslovak Fairy Tales and Folk Tales, ed. P. Fillmore, New York: Harcourt, Brace and Company, 1920, s. 93–97. 51 Reprint druhého vydání sbírky, které vyšlo v roce 1898 (první vydání je z roku 1888) se objevil před nedávnem: F. Bartoš, Naše děti. Jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesie, zábavy, hry i práce společné, Zlín: Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně 2005, s. 35–37 (text je obsažen také in Týž, Domácí čítanka. Z lidu pro lid, Brno: Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, 1900, s. 38–39). Srov. také V. Tille, Soupis českých pohá­ dek, cit. dílo, s. 514–515. 52 Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích pů­ vodních. Čítanka slovanská s vysvětlením slov, Praha: I. L. Kober, 1865, s. 21–24. 47 48 skutečnosti, jak bylo tehdy zvykem, vycházela postup- Jsme tedy schopni s oprávněnou jistotou identifi- ně, po svazcích, a ten s Otesánkem musel být vydán kovat pramen, odkud Erben převzal počáteční motiv v létě roku 1862, protože právě v té době je inzero- s dřevěným polenem, který v ostatních analyzovaných ván v českém tisku, zatímco Erben kompletní sbírku příbězích chybí. Původ je tedy v ruské pohádce Terjo­ svých českých pohádek nikdy nevydal a první knižní šečka, ve které stařík se stařenkou, kteří si tolik přáli edice celého korpusu textů je mnohem pozdějšího mít dítě, vezmou kus dřeva, zabalí ho do peřinky a vlo- data. ží do kolébky, čímž vyvolají proměnu polena v živého 53 54 Ohledně geneze textu nám nicméně poskytuje tvora, kterého bude pronásledovat zlá čarodějnice přesné údaje Erben osobně a v plánovaném slovní- (pohádka proto spadá do kategorie ATU 327 Dítě ku slovanské mytologie, který zůstal ve formě rukopi- a lidožrout).57 Lehce spřízněný je s touhle pohádkou su a byl publikován teprve nedávno, se pozastavuje Kulihrášek, kde žena sní hrášek a otěhotní (ATU 312 u dvou motivů, jež jsou pro naše pojednání důležité: Záchrana bratrem), kterého Erben převzal z jedné běloruské pohádky, vydané též Afanasjevem, a zařadil ho 1. „Dítě z polínka učiněné rostlo, lovilo ryby – vědma do své sbírky slovanských textů.58 Za pozornost stojí ho odnesla atd., jako při perníkové chaloupce (dítě fakt, že slovo kulihrášek se poté uchytilo v češtině ve = léto, vědma = zima)“ – s odkazem na první sešit významu „tlusté dítě“.59 55 slavné sbírky ruských pohádek Alexandra Nikola- Další zdroj, který Erben uvádí, Valjavcova sbírka, jeviče Afanasjeva z roku 1855 a jednu slovinskou obsahuje pouze jeden krátký text, v němž ďábel opra- sbírku Matiji Kračmanova Valjavce z roku 1858; covává dřevo a přivede tak k životu dítě, a má pravdě- 2. Otesánek – s odkazem na Josepha Haltricha: Deut­ podobně za úkol dokázat rozšíření motivu na celou sche Volksmärchen aus dem Sachsenlande in Sie­ benbürgen (1856).56 53 Viz inzeráty in Lumír, 1862, 29, s. 695; Obecné listy, 1862, 29, s. 347. 54 K. J. Erben, České pohádky, ed. V. Tille, Praha: Jan Laichter, 1905. 55 K. J. Erben, Slovník slovanského bájesloví, in Týž, Slovanské bájesloví, Praha: Etnologický ústav AV ČR, Slovanský ústav AV ČR, 2009, s. 330. 56 Tamtéž, s. 381. slovanskou oblast.60 57 Česky byl text vydán in A. N. Afanasjev, Ruské lidové pohádky, ed. K. Dvořák, Praha: Odeon, 1984, s. 101–103. 58 K. J. Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, Praha: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1869, s. 131–136. Srov. také in A. N. Afanasjev, Ruské lidové pohádky, cit. dílo, s. 126–138. 59 Viz V. Šmilauer, „Výklady slov“, Naše řeč, 1941, r. 25, č. 8, s. 242–247. 60 „Podvržek“, Narodne pripovjedke skupio u i oko Varaždina Matija Kračmanov Valjavec, Varaždin: Josp. pl. Plazer, 1858, s. 235–236. 49 50 Odkaz na sbírku Josepha Haltricha se týká pohád- jí skutečný dramatický rozměr. „Školní“ verze docho- ky Der Eisenhans, příběhu staré manželské dvojice, vaná v Erbenově archivu a datovaná 2. únorem 1854, která nemá děti, a manželka proto navrhne kováři, třebaže neobsahuje Otesánkovy věty tíhnoucí k verši, aby jim ho vyrobil z oceli, a i z tohoto dítěte se brzy se už vyznačuje hutnou strukturou, podobnějšími po- vyklube nenasytný jedlík. Bohatá kartotéka uchova- stavami a nabízí jasné vysvětlení protagonistova jmé- ná v autorově archivu obsahuje též explicitní odkaz na: „Že pak bylo [dítě] nalezeno, když muž pařízek na kategorii O silném Jankovi, v rámci které jsou uve- otesával, dali mu jméno ‚Otesánek‘.“ 61 deny již zmíněný text Boženy Němcové O Nesytovi Erbenem rekonstruovaná pohádka se ale hodně a příběh O silném Honzovi publikovaný v různých liší, počínaje odstraněním komického prvku a monu- sbírkách té doby, čímž se potvrzuje vazba mezi vše- mentalizací hrdinovy postavy. Rytmus textu je mno- mi analyzovanými prameny. Nemáme tedy co do hem sevřenější a je přerušovaný řadou veršovaných činění s tradiční pohádkou, jež si žila nezávislým ži- intermezz, která fungují jako pravé a nefalšované „for- votem, ale s jistým počtem motivů, které sebrali nebo mule“ (maminčina ukolébavka a seznamy jeho obětí). rekonstruovali různí autoři a stvořili tak jejich rozdílné I v tomto případě si Erben počínal, jako by byl „res- kombinace. taurátorem, který vrací věkem zašlému šperku jeho 62 Erbenova nesporná dovednost vyjde jasně najevo, lesk“,63 když rekonstruoval bájeslovný náboj, který když jeho text podrobíme srovnání s verzemi, jimiž se v sobě musí nést každá pohádka. I Otesánek tudíž údajně inspiroval. Bumbrlíček, vydaný Josefem Koší- ospravedlňuje názor Němcové, že Erben skutečně nem z Radostova v roce 1855, je spíš než pohádka představoval „našeho českého Grimma“.64 jakási vyprávěnka postrádající zvláštní rytmus, která Na rozdíl od jiných autorových textů musel být se dlouze pozastavuje u podružných detailů a schází úspěch této pohádky rychlý, neboť v jednom textu věnovaném východočeským nářečím byl Erbenův Ote- 61 „Der Eisenhans“, J. Haltrich, Deutsche Volksmärchen aus dem Sach­ senlande in Siebenbürgen, Berlin: J. Springer, 1856, s. 77–82. 62 LA PNP, K. J. Erben, Kartotéka. Obsahy jednotlivých pohádek podle různých pramenů, řazeno abecedně podle námětů, odkazy na pramen (rukopisný či tištěný). Srov. jednu verzi in Pohádky a pověsti našeho lidu. Z národopisných sběrů akademického spolku Slavia, ed. K. Dvořák, Praha: Odeon 1984, s. 163–168. sánek přeložen už v roce 1863 pod názvem Pohádka 63 D. Klímová, „Umělecká transformace folklórních vypravěčských postupů v Erbenových pohádkách“, Česká literatura, 1971, č. 5/6, s. 428–451, cit. s. 434. 64 B. Němcová, Listy, II, Praha: Československý spisovatel 1952, s. 170– –171. Dopis Pavlu Dobšinskému z prosince 1855. 51 52 o Votesánkoj.65 Na folkloristické úrovni je kolování tex- Venkovan si přinesl z lesa domů borové poleno, které tu doloženo teprve následně, například v roce 1906,66 díky teplu kamen obživlo a získalo vzhled nenasytného a další varianta, mnohem pozdější, s názvem Vote­ obra a ten pak sežral celou vesnici svých rodičů, až sánek byla sebrána v roce 1958, s jediným zásadním mu nakonec jedna mazaná stařenka rozřízla břicho rozdílem, a sice, že v tomto případě vezme dlouhé svým špičatým nosem. Autorův vzkaz v kontextu de- 67 nůžky a rozřízne mu břicho jedna mazaná Cikánka. baty ohledně školského systému je zcela jasný: Čeká Ale čím lze vysvětlit úspěch Otesánka v porovná- Otesánkův osud i ty, co chtějí i nadále utlačovat českou ní s ostatními traktovanými jedlíky? Můžeme pouze kulturu?68 předložit několik hypotéz: pružnost pohádky vy- Symbolické užití tématu Otesánka je pak doloženo bízí k dlouhé řadě různých interpretací (například k mnoha pozdějších textech, stačí z nich na tomhle v psychoanalytickém klíči), Erbenův styl učinil po- místě připomenout jeden, vydaný asi o deset let poz- hádku nepochybně mnohem ironičtější a podobněj- ději. Pohádka (ve které rozřízne Otesánkovi břicho ší antické báji a konečně se můžeme i domnívat, že nožem přítel Kašpar) se zde explicitně obrací proti nejasnost hrdinova jména, inspirovaného osekává- těm, kdo „mají národy v žaludku“, ale pak je nedo- ním dřeva, jí dodala dramatičtější atmosféru než jeho kážou strávit, protože „Čech zůstal Čechem, Rumun komické varianty. Rumunem, Slovinec Slovincem, Srb Srbem, Horvat Možná i metaforické užití v protiněmeckém klíči, Horvatem, Tyrolák Tyrolanem, Polák Polákem, Ru- které jsme zaznamenali už u Bumbrlíčka, mohlo se- sín Rusínem“. Takže poté, co autor v jistém smyslu hrát nikoli podružnou roli. Je totiž zajímavé, že několik předpoví to, co se pak stane na konci první světové měsíců před vydáním Erbenova textu, v září 1861, po- války, nevyhnutelná rétorická otázka na závěr zní: užil pohádku anonymní autor, který tvrdil, že ji slyšel „Co se asi stane, až nový Kašpar rozřízne Otesánkovi jako dítě, v textu vztahujícím se k trvalým polemikám břicho?“69 ohledně výuky němčiny v českém školském systému. 65 J. Jireček, „Podřečí východních Čech“, Časopis Musea království čes­ kého, Praha: Nákladem Musea království českého, 1863, r. 37, č. 4, s. 344–345. 66 Text byl publikován in J. Jech, „Pohádky Karla Jaromíra Erbena“, cit. dílo, s. 70. 67 J. Jech, Lidová vyprávění z Kladska, Praha: SNKLHU, 1959, s. 400–401. Pokud byla idea národních pohádek sbíraných v 19. století coby výrazu skryté duše jednotlivých národů už zcela překonaná, Otesánek však mohl skutečně 68 „Naše školy a kulturonosci“, Pozor, 1861, 71, s. 286–287. 69 „O nenasytném Otesánkovi. Pohádka s mravným naučením“, Obrana, 1870, 4, s. 47. 53 54 fungovat jako metafora situace obyvatelstva jednotli- jenž se žalostivě semo tam třepal a žádostivě ručičky vých zemí rakousko-uherské monarchie, pohlceného po muži vztahoval. ve státním celku mnohem větším než jejich vlast, ale Narychlo nechal tento své práce a vzav děťátko stále čekajícím na to, až ho nějaká stařenka, kočka, do náručí chvátal s ním domů. „Ženo,“ pravil doma, Cikánka, nebo dokonce kuře osvobodí. Nebo tak as- „vždyckys‘ si přála mít dítě – tu je máš; jistě je nám sám poň mohla působit nová aktualizace metafory žrouta pán bůh nadělil.“ učiněná Klementem Gottwaldem v předvečer druhé A žena plesala radostí nad malým nemluvňátkem, světové války: „Zkrátka: henleinovský bumbrlíček děkujíc muži, že jí to malé divůče přinesl. Že pak bylo je velký nenasyta. Nedostane-li zavčas náhubek, je nalezeno, když muž pařízek otesával, dali mu jméno schopen postupně spolykat všechno.“ „Otesánek“. 70 Nato přinesla žena rychle mléka, by dítě nakrmila. Ale ono jedním douškem vypilo plný hrneček mléka, Otesánek Báchorka a ještě chuť ukazovalo. I přinesla žena znovu plný hrneček, ale i ten byl hned vyprázdněn. Také však Otesánka přibývalo; vyrůstal před jich očima, vymotal se O samotě u lesa ve skromné chaloupce byl živ muž se ze zavití, skočil s postele a běhal po zemi. Muž i žena ženou, požívajíce plodův svého malého hospodářství, spínali ruce nad takovým divotvorným dítětem, ale pro ježto pracně rukama vzdělávali. Byli chudí, ale přece si nával první radosti nedali nelibosti žádného místa. přáli, aby jim bůh nějakého potomka udělil, jemuž by Mezi tím zadělala žena na chléb a uvařila oběd; po- mohli někdy všecko jmění zanechati; přání jejich však stavila pak na stůl dvě mísy polívky a bochník chleba. zůstávalo nevyplněno. Sotva že to Otesánek spatřil, přiskočil ke stolu, a než Bylo to na podzim, když jednou muž šel dle svého zvyku do lesa, by pařízky vykopával. I byl právě zabrán horlivě do své práce a v duchu boha za dědice opět se tatík s mámou nadáli, juž to snědl. „Pán bůh s námi, to je žrout!“ zvolala žena, „cos mi to přinesl za dítě?“ žádal; jaké ale podivení jeho, spatřiv po vykopání paře- Bylo však už pozdě; Otesánka zase přibylo, zu pod ním v plenkách zavinutého malého chlapečka, a v rozdrážděné hltavosti snědl díži i s těstem, pak se zamračil, rozpřáhl – a polknul muže i ženu, své 70 K. Gottwald, Spisy, 8. 1937–1938, Praha: SNPL, 1953, s. 238. opatrovníky. Nato vyjedl všecku potravu, kde jaká 55 56 v chaloupce byla, a jsa s tím hotov, vydal se na cestu hněvem, řkouc: „Otesánku, pročpak mi trháš hlávky do jiné dědiny. a kazíš pole?“ Na osamělé cestě potkal dvě panenky, které nesly I rozhněval se Otesánek pro tu domluvu, a namířil na zádech v putýnkách mnoho lahodných, v městě si na bábu. Ta ale úmysl jeho uhodla, a chopivši se své nakoupených věcí. Spatřivše Otesánka nemohly se motyčky prorazila Otesánkovi břich; Otesánek se svalil smíchu zdržeti a zvolaly obě najednou: „Otesánku, mrtev k zemi a valem se vyřinuli z něho muž a žena – ty jsi tlustý, copak jsi jedl?“ Ale Otesánek se zamračil, jeho opatrovníci, panenky s putýnkama a pastýř se rozpřáhl ruce, a hbitě obě panenky, jednu po druhé, stádem ovcí. Všickni se radovali z obnoveného života, do sebe shltil. a oni manželé, kteří malého Otesánka ošetřovali, po- A zase kráčel dále. Bylť už nesmírně vyrostl i ztloustl. Z podálí spatřil pastýře, jenž bělorouné ovce na stráni pásl. Otesánek jsa při chuti zaměřil si k němu. znali v jeho vyskytnutí se boží trest pro svou nespokojenosť s vezdejším osudem. 2/2/1854 Užaslý pastýř chvíli na něj hleděl, pak se ale usmál, řka: „Otesánku, kdepak jsi byl na hodech, žes tak vypasen?“ Otesánek se opět zamračil a hněvivě odpověděl: „Když jsem toho už tolik snědl, také ty ještě s tvými ovcemi místa ve mně najdeš.“ A v okamžení nebylo po pastýři a jeho ovcích ani památky. Po té hostině zas dále se ubíral. Dlouho nepotkal nikoho, až došel k jednomu poli, zastal tam stařici, ana tam zelné lávky okopávala. Stařice jej pozorovala, neříkala však ničeho. Otesánek vida, že si ho stařice příliš nevšímá, nebyl hněvem rozpálen, jako když se mu někdo smál, a proto také z počátku na bábu nešel. Vytrhl si několik hlávek, chtě je schroupati; ty mu však nikterak nechutnaly. Vidouc stařice, jak Otesánek jí kazí zelí, rozpálila se Přeložila PhDr. Alice Flemrová, Ph.D. 57 58 Otesánek, Bumbrlíček e altri mangioni nella letteratura ceca del XIX secolo Contenuta in quasi tutte le raccolte di fiabe tradizionali ceche, Otesánek è una storia molto nota, illustrata nei decenni da vari artisti più o meno noti (Artuš Alessandro Catalano Scheiner, Cyril Bouda, Jiří Trnka, Eva Švankmajerová, Pavel Šrut etc.)74 e riutilizzata in innumerevoli varianti dalla cultura popolare.75 Una coppia che non può ave- Otesánek, la terribile fiaba ceca sul bambino che divo- re figli “adotta” un ceppo di legno levigato (tesat vale ra i propri genitori, è stata interpretata nel 2000 dal re- in ceco lavorare, cesellare il legno), che presto si tra- gista Jan Švankmajer come una metafora del presente, sforma in un insaziabile creatura che divora ogni cosa, di un mondo in cui “la televisione, i film commerciali fino a quando non incontra una vecchietta che le apre e la pubblicità inculcano incessantemente nella testa la pancia con una zappa, permettendo così l’uscita, in [dell’uomo] come deve vivere e soprattutto come deve ordine inverso, di tutti coloro che erano stati divorati. consumare” . Gli spettatori del film, all’estero cono- Solo per fare qualche esempio in ordine sparso, una sciuto anche con il titolo Little Otik, si troverebbero delle storie dei celebri protagonisti del giornalino per dunque davanti “il dramma dello scontro tra l’immagi- bambini Čtyřlístek [Quadrifoglio] è intitolata Otesá­ nazione irrazionale dell’antica fiaba da un lato e l’utilita- nek,76 nel 1909 František Jaroš ne ha pubblicato una rismo e il pragmatismo del ‘buon senso’ delle tendenze riduzione per il teatro77 e nel 1940 persino un’edizione 71 odierne dall’altro”72. Per quanto forte sia stato il processo di riattualizzazione di Otesánek da parte del regista surrealista ceco, la sua rielaborazione cinematografica non è stata né la prima né l’ultima delle versioni della fiaba resa celebre nel XIX secolo da Karel Jaromír Erben e presto tradotta in varie altre lingue.73 71 “Otesánek – doplnění explikace”, J. Švankmajer, Síla imaginace. Reži­ sér o své filmové tvorbě, Praha 2001, p. 200. 72 Ivi, p. 201. 73 La fiaba è stata tradotta in inglese nel volume di J.T. Naaké, Slavonic Fairy Tales. Collected and translated from the Russian, Polish, Servian and Bohemian, London 1874, pp. 226–231. 74 Per quanto riguarda le illustrazioni di Scheiner si veda K.J. Erben, Čes­ ké pohádky, Praha 1925–1926; per Bouda K.J. Erben, České pohádky a báje, Praha 1926; quelle di Trnka, accompagnate dalla riduzione in versi del poeta František Hrubín, sono apparse nel 1960 in un’antologia ripubblicata anche in tempi recenti, Špalíček veršů a pohádek, Praha 2013, pp. 94–96; per Švankmajerová si veda Otesánek, Praha 2004; per Šrut, infine, si veda Velká kniha českých pohádek, Praha: Pikola, 2017, pp. 30–35. 75 Una riproduzione non molto nota è contenuta in Malý čtenář, 1906– –1907, 16, p. 24. 76 Čtyřlístek, 1993, 203, pp. 3–11 (la fiaba in quanto tale era già apparsa in precedenza). 77 Si veda la seconda edizione, F. Jaroš, Otesánek. Žertovná pohádka o 4 obrazech, Praha 1914. 59 60 ceca di Pinocchio, accompagnata dalle illustrazioni di Straparola, Charles Perrault e i fratelli Jakob e Wilhelm Josef Lada, è stata ribattezzata in ceco Otesánek. Pi­ Grimm).80 nocchiova dobrodružství [Otesánek. Le avventure di Nel contesto culturale ceco lo studio della fiaba Pinocchio]. Nonostante l’indubbio successo, resta da europea è rimasto per lo più confinato nelle pubbli- ricostruire la storia di un motivo molto comune nella cazioni scientifiche e una vera catalogazione moder- letteratura ceca dell’Ottocento, non tanto per stabilire na del patrimonio raccolto nel corso del XIX secolo se la storia canonizzata da Erben rappresenti davvero è sembrata a lungo un miraggio.81 Solo negli ultimi anni, una peculiarità nazionale, quanto per determinarne la a partire dai lavori di Jaroslav Otčenášek, ha preso il genesi e il successo del tema. via un processo di catalogazione del patrimonio folclo- 78 Da decenni gli specialisti hanno ormai ricostruito la rico ceco basata sul sistema internazionale sviluppato genesi e la filiazione delle principali fiabe tramandate nel tempo da Antti Aarne, Stith Thompson e Hans- in Europa, ma ciò non ha naturalmente impedito che -Jörg Uther (The Types of the International Folktale).82 molte di esse continuino a essere presentate al lettore Com’è ben noto a chi si è occupato dell’argomento, con l’etichetta di “fiabe nazionali”. Basta sfogliare del nonostante certe ambiguità ben evidenziate da Vladi- resto alcune raccolte recenti destinate al pubblico ita- mir Jakovlevič Propp, il sistema permette di identificare liano per rendersi conto di quanto ancora sia produt- velocemente ogni fiaba sulla base di una sigla e un tivo il corpus creato a suo tempo da Erben e Božena numero. La nota fiaba di Erben Živá voda [L’acqua Němcová. Le fiabe fanno ormai parte integrante del 79 patrimonio della letteratura per l’infanzia e vengono spesso ancora presentate come espressione di antichi miti e tradizioni nazionali, mentre meno noto è il legame della tradizione folclorica con le fonti letterarie (a partire dai grandi modelli di Giovanni Francesco 78 C. Collodi, Otesánek. Pinocchiova dobrodružství, traduzione di T. Kuška, illustrazioni di J. Lada, Praha 1940. 79 Otesánek è ad esempio contenuto nell’edizione a fumetti di Lucie Lomová, Le più belle favole ceche, Praga 2008, pp. 79–88. 80 La migliore presentazione scientifica del patrimonio folclorico ceco è probabilmente contenuta nel volume in tedesco curato da Jaromír Jech, uscito in due differenti edizioni. La seconda non contiene nessuno dei testi di cui ci occuperemo in questa analisi Tschechische Volksmärchen, Berlin 19842, la prima contiene invece il testo edito da Božena Němcová, „Von Nimmersatt“, Idem, Berlin 1961, pp. 110–120. 81 Per il contesto ceco resta essenziale il lavoro di K. Horálek, Folklór a světová literatura, Praha 1979. 82 Si veda J. Otčenášek, Antropologie narativity. Problematika české po­ hádky, Praha 2012 (con l’adattamento del sistema ATU al contesto ceco alle pp. 187–288). Del grande progetto editoriale České lidové pohádky, inaugurato pochi anni fa, sono finora stati pubblicati i volumi Zvířecí pohádky a bajky (Praha 2019) e Kouzelné pohádky I (Praha 2019). 61 62 viva] ricade ad esempio nella categoria ATU 551 ed dai morsi della fame”. Al risveglio, il sacrilego è colto è quindi immediatamente confrontabile con varianti da un’incontenibile “smania di mangiare” e “ciò che analoghe raccolte in tutt’Europa. Thompson ha inoltre a intere città, / a un popolo intero potrebbe bastare, sviluppato un Motif­Index of Folk Literature, che per- a lui, un uomo, non basta”: / quanto più ingurgita nel mette di cogliere in modo più duttile la peregrinazione ventre, tanto più lui brama”. Se per il povero Erisitto- dei singoli motivi da una fiaba all’altra. In che modo ne “il cibo chiama / cibo: mangia, mangia, ma in lui questo sistema di catalogazione può aiutarci a coglie- sempre un vuoto si forma”, la conclusione non può re la struttura di una fiaba apparentemente così ceca che essere, dopo aver bruciato ogni risorsa, quella come Otesánek? di divorare se stesso, di “nutrirsi rosicando il proprio Il motivo dell’essere creato artificialmente che corpo”. I due episodi, che attraverso l’albero legano il prende vita ha naturalmente radici molto antiche nella tema della nascita prodigiosa dal legno al tema della cultura occidentale, sia per quanto riguarda l’azione fame insaziabile, sono stati poi reinterpretati nella cul- divina (oltre ad Adamo ed Eva si pensi agli uomini cre- tura successiva da vari artisti, tra cui ad esempio Dante ati da Prometeo), che quella umana (la statua di Pig- Alighieri e Tiziano. malione). Anche l’eroe di legno, ben prima di essere In verità nemmeno dal punto di vista folclorico codificato nella letteratura per l’infanzia nella figura di Otesánek presenta particolari novità,83 si tratta di Pinocchio, era stato ritratto in epoca classica, in par- una tipica “storia cumulativa” o “fiaba a catena”, una ticolare nel libro decimo delle Metamorfosi di Ovidio. di quelle storie cioè in cui i singoli elementi vengono L’episodio è quello della figura incestuosa di Mirra, ripetuti finché un avvenimento non provoca lo spez- trasformata in albero con tutto il suo ventre gravido, zamento della catena, che a questo punto si scioglie che riesce alla fine a partorire attraverso un’apertura in senso inverso.84 Solitamente, dopo un inizio lega- della corteccia: nasce così un bimbo vivo che piange, to a una situazione banale, le azioni del protagonista Adone (“sotto il legno la creatura mal concepita era cresciuta / e cercava una via per districarsi e lasciare la madre”). È interessante il parallelismo con la storia di Erisittone, raccontata nel libro ottavo: la profanazione di una quercia gli ha procurato quel “genere di pena che muoverebbe a pietà”, farlo cioè “divorare 83 Si vedano anche le veloci annotazioni di J. Jech, “Poznání prvotní formy či výsledné formy? (Dvě metody historického přístupu k lidové próze)”, Český lid, 1966, 5, pp. 259–270. 84 V. J. Propp, “La fiaba cumulativa russa”, Ricerche semiotiche. Nuo­ ve tendenze delle scienze umane nell’Urss, a cura di J. M. Lotman e B. A. Uspenskij, edizione italiana a cura di C. Strada Janovič, Torino 1973, pp. 87–106. 63 64 si sviluppano in un crescendo mostruoso, attraverso un carro, una mandria, un falciatore etc., finché una la ripetizione di alcune unità sintattiche fisse e mani- vecchietta scaltra gli apre la pancia e tutto esce fuori festando una tendenza al verso e alla rima. Le fiabe in ordine inverso”85. Lo studioso ceco fotografa quindi a formula occupano i numeri ATU da 2000 a 2199 una notevole diffusione del tema e ne attesta diverse e le fiabe a catena sono tradizionalmente cataloga- varianti, inducendo naturalmente la riflessione su qua- te come ATU 2027 e 2028 (e i motivi in esse conte- le sia la relazione tra quanto afferma Tille a proposito nuti come Z20–Z59). Il tema principale di Otesánek di Bumbrlíček, e il testo di Otesánek reso celebre da corrisponde al motivo Z31.3.2, The fat cat, e a quello Erben? immediatamente successivo, Z31.3.4, The troll/wolf who was cut open. Nel Gatto grasso, in assenza della sua padrona, l’animale divora prima il porridge, poi Il metodo di Erben la scodella e il mestolo, poi prosegue inghiottendo la Un lettore attento non può non aver notato che, per- padrona e altri animali, ripetendo sempre la formula fino a prima vista, la versione di Otesánek di Erben “I ate the porridge […] I will eat you”, fino a scoppiare sembra contenere diversi “motivi”, unità più o meno per aver troppo mangiato. La vicinanza del motivo con indipendenti giustapposte tra loro:86 il ritrovamento Otesánek è evidente, così come del resto, per passare dall’altra parte d’Europa, con la fiaba russa Glinjanyj parenek [Il ragazzo d’argilla]. In questa fiaba due vecchi senza figli creano con l’argilla un bambino, che poi inghiotte i genitori e una lunga serie di altre persone, prima di essere incornato da un caprone che distrugge l’argilla e permette a tutti di uscire sani e salvi. Nel contesto ceco uno dei primi a fornire una schematizzazione delle fiabe a catena è stato Václav Tille, che a proposito del tema di nostro interesse ha fornito la seguente definizione: “Bumbrlíček nasce da una coppia senza figli (da un ceppo, da un pisello, etc.), divora il pane, il cibo, i genitori, poi lungo la strada 85 “Bumbrlíček narodí se bezdětným manželům (z pařezu, hrachu a p.), hltá chleby, jídlo, rodiče, pak cestou vůz, stádo, sekáče atd., až mu chytrá babka rozřizne břicho a vše z něho zas po řadě vyjde”, Václav Tille, “Polívkovy studie ze srovnávací literatury”, Sborník prací věnovaných Prof. Dr. J. Polívkovi k šedesátým narozeninám Společností národopis­ ného musea českoslovanského v Praze. Uspořádal Dr. Jiří Horák. Praha 1918, pp. 1–216, qui p. 146. Si veda ora anche J. Otčenášek, Antropo­ logie narativity, op.cit., pp. 65–67. 86 Rispetto ai motivi diffusi nella letteratura per l’infanzia, sia pure basandosi su traduzioni non sempre affidabili, un gran numero di attestazioni nel patrimonio favolistico di tutto il mondo è stato raccolto da Margaret Read MacDonald, The Storyteller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif. Index to Folklore Collections for Children, Detroit 1982; Idem – Brian W. Sturm, The Storyteller’s Sourcebook: A Subject, Title, and Motif Index to Folklore Collections for Children 1983–1999, Farmington Hills (MI) 2001. 65 66 del bambino da parte di una coppia senza figli,87 il legno Basandosi sulla teoria mitologica dell’epoca, Erben che prende vita,88 l’essere che divora ogni cosa89 e, infi- ha cercato di superare la confusione delle varianti dei ne, il taglio della pancia e l’uscita nell’ordine inverso del- singoli testi, ricostruendo lo spirito originario delle fia- le vittime. Il più noto è ovviamente l’ultimo, contenuto be.94 Antonín Grund ha descritto molto chiaramente anche in fiabe celebri come Cappuccetto rosso o I sette quale fosse il principio in base al quale Erben costru- capretti e declinato in molte altre versioni, basate anche iva le sue “fiabe d’artista, create a partire dallo spirito su animali diversi, un gatto, un orso o addirittura un pe- popolare”. Analizzando uno dei testi più celebri, Tři sce . L’enciclopedia delle fiabe tedesca, uno dei com- zlaté vlasy děda Vševěda [I tre capelli d’oro del Non- pendi più completi sull’argomento, cataloga Otesánek no Satutto],95 del 1860, Grund ha ricostruito la “tecni- come unione di ATU 406 The Cannibal e ATU 2028 ca combinatoria” dell’autore e le sue fonti principali, Kettenmärchen, o più precisamente la sottocategoria giungendo al seguente giudizio complessivo: “E re- Fressenmärchen. Anche il tema dei genitori senza figli almente la fiaba fornirebbe un’ottima testimonianza è attestato in un gran numero di testi, nel contesto ceco della teoria mitologica solare, che enfatizzava il culto molto spesso nell’insieme di storie che ricadono nella del solstizio d’inverno da parte degli slavi, se non fosse categoria ATU 650A Giovanni il forte . in tutto e per tutto una creazione artificiale del poeta, 90 91 92 93 che nell’occasione si è avvalso della sua ampia conoscenza di testi slavi e non slavi“.96 87 Si tratta del motivo T676 Childless couple adopt animal as substitute for child. 88 Si veda il motivo A1252 Creation of man from wood. 89 Il motivo in questione è indicato con la sigla Z33.9 Carved wooden doll eats…. 90 Si veda il motivo F913 Victims rescued from swallower’s belly. 91 Si veda il commento alla fiaba Der Wolf und die sieben jungen Geißlein in Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm I., ed. J. Bolte – G. Polívka, Leipzig 1913, p. 40. 92 Oltre alla voce J.R. Klíma, “Erben”, Enzyklopädie des Märchens. Hand­ wörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung, a cura di K. Ranke, IV, Berlin–New York 1984, pp. 120–122, si vedano anche M. Rumpf, “Fressenmärchen”, Ivi, 5, Berlin–New York 1987, pp. 258–266; S. Wienker-Piepho, “Kettenmärchen”, Ivi, 7, Berlin–New York 1993, pp. 1194–1202. 93 V. Tille, Soupis českých pohádek, Díl II. Svazek II., Praha 1937, pp. 56–62. A proposito di Otesánek, Grund ha scritto che si tratta di „una fiaba, nella seconda parte coincidente con il racconto contenuto nelle Fiabe nazionali 94 J. Jech, “Pohádky Karla Jaromíra Erbena v ústním podání”, Český lid, 1971, 2, pp. 65–75. 95 In italiano il testo, che rivelerebbe “una pagina della antica nostra vita coi miti del sole”, è stato tradotto nello studio di Emilio Teza in I tre capelli d’oro del Nonno Satutto. Novellina boema, Bologna 1866, cit. a p. 12. 96 “Skutečně pohádka by podávala pěkný doklad solární teorie mytologické, jež zdůrazňovala uctívání zimního slunovratu u Slovanů, kdyby nebyla skrz naskrz umělým výtvorem básníkovým, který se tentokráte opíral o široké znalosti slovanských i neslovanských látek”, A. Grund, Karel Jaromír Erben, Praha 1935, p. 164. 67 68 di Košín, composta da Erben anche sulla base di un del grande divoratore non è che una delle metafore compito scolastico del 1854“.97 Il riferimento è ovvia- che, in varie forme, incontriamo in più opere. Una mente alla raccolta di materiale folclorico da parte delle prime attestazioni del tema ritrae una moglie in- degli allievi del professore František Čupr negli anni saziabile. Nel secondo volume di Národnie zpiewanky 1850–1854, a cui Erben aveva avuto accesso. Nel [Canzoni popolari], la raccolta di Ján Kollár di canzoni testo conservato nell’archivio di Erben, a quanto sap- popolari slovacche, del 1835, è contenuto, all’interno piamo inedito e che pertanto riproduciamo in appen- della sezione “canzoni divertenti”, un componimento dice, non è il ceppo ad animarsi, ma l’uomo rinviene dal titolo Nenasyta [L’insaziabile]100, ripreso poi (con un bimbo avvolto in fasce solo dopo averlo estratto il titolo Nesyta) anche in due diverse versioni, accom- dalla terra. pagnate dalle note musicali, nella raccolta Moravské 98 99 Queste considerazioni ci permettono di conclu- národní písně [Canzoni popolari slovacche] di Sušil dere che, nel momento in cui Erben decide di rielabo- del 1859101. Entrambe sviluppano il tema del “nostro rare quella che diventerà una delle sue fiabe più note, Adamo” che si è sposato e ha portato a casa una don- il tema era già attestato in diverse varianti e Otesánek na insaziabile e i progressivi tentativi di placare fame non rappresenta certo il primo dei “mangioni” della e sete della donna sono scanditi dalla ripetizione delle letteratura ceca del XIX secolo. frasi “žeby eště papala/bumbala” [che ancora mangerebbe/berrebbe]. Il nome “Nesyta” o “nesýta” è ri- Nesyta portato nei dizionari dell’epoca come contrazione di “nenasyta”, l’equivalente del tedesco “Nimmersatt”, È cosa nota che gli stessi temi hanno circolato in molti cioè “mai sazio”102, come attesta già nel 1836 il celebre autori cechi della prima metà dell’Ottocento e quella dizionario di Josef Jungmann103. Božena Němcová, nel sesto volume del suo Národ­ 97 “Pohádku, v druhé půli shodnou s báchorkou O Bumbrlíčkovi v Košínových Národních pohádkách, složil Erben také podle školní úlohy z r. 1854”, Ivi, p. 167. 98 Solo in tempi recenti è stata pubblicata la maggior parte di questo importante corpus, Černá nevěsta. Pohádky a pověsti spolupracovníků a studentů K. J. Erbena, a cura di J. Otčenášek, Praha 2015. 99 Památník národního písemnictví, Literární archiv (LA PNP), K. J. Erben, Otesánek. Holič duch. Pohádky, rkp. cizí s poznámkami K. J. Erbena. ní báchorky a pověsti [Favole e racconti popolari], ha 100 101 102 103 J. Kollár, Národnie zpiewanky čili písně swětské Slowakůw w Uhrách, 2, Budin 1835, p. 118. F. Sušil, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými, Brno 1859, p. 710. J. Gebauer, Slovník staročeský, 2, Praha 1916, p. 628. Slovník česko­německý Josefa Jungmanna, 2, Praha 1836, p. 701. 69 70 pubblicato nel 1847 un testo più complesso, intitolato O Nesytovi104. Si tratta di una storia spesso analizzata per il suo spiccato sottotesto sociale, che segue in realtà la trama di due fiabe diverse, Giovanni il forte (ATU650A) e L’uomo che alimenta il fuoco del calde­ rone dell’inferno (ATU475). Un contadino non riesce ad avere eredi, ma il Signore esaudisce le sue preghiere e la moglie finalmente partorisce un figlio talmente vorace che già dopo tre giorni è costretta a dargli il semolino, poi delle fette di pane etc. La rapida crescita del ragazzo lo porta a essere a dodici anni forte come il padre e per l’eccessiva voracità viene mandato via da casa.105 Nella rielaborazione della Němcová la storia segue poi, come detto, una linea narrativa diversa, tant’è vero che Tille l’ha inserita nella sezione Čertův švagr [Il cognato del diavolo], per il patto stretto dal protagonista con quest’ultimo, che gli permette di accumulare una fortuna e sposare una principessa (oggi il già citato ATU475)106. Il caso della Němcová è peraltro tutt’altro che anomalo, visto che il motivo della fame insaziabile, in un contesto diverso, compare ad esempio nella storia Il giovane gigante dei fratelli Grimm, dove è nuovamente legato alla forza soprannaturale del protagonista, o nella storia slovacca 104 105 106 B. Němcová, Národní báchorky a pověsti, 6, Praha 1847, pp. 100– –115. In tedesco è stata presto tradotta come “Nesyta, der Nimmersatte”, A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, Prag 1860, pp. 288–302. V. Tille, Soupis českých pohádek, Praha 1929, pp. 201–206; Idem, České pohádky do roku 1848, Praha 1909, p. 150. Prípovedka o Žrutovi [Novella del mangione], conservata in un manoscritto della metà dell’Ottocento.107 Anche questo conferma che, nella tradizione favolistica, gli stessi motivi possono in realtà essere utilizzati in contesti diversi come apertura di storie molto differenti l’una dall’altra. Un’altra versione, proveniente dal lascito di Františka Stránecká, ha una struttura più simile a quella di Erben, anche se in verità è stata pubblicata solo a decenni di distanza. Racconta la storia di un bambino trovato scavando sottoterra: viene prima rinvenuto un berretto, poi la testa, poi la mano… fino a che non salta fuori un ragazzo robusto come una quercia, dall’appetito insaziabile. Ripetendo la frase “rajdáte rajdáte, já bych jedl” [voi perdete tempo, io ho fame], ingoia una serie di personaggi, fino a che non incontra una vecchietta con la falce, che alla fine gli squarcia la pancia e salva tutte le vittime108. Bumbrlíček Grund non identificava però la fonte ispiratrice di Erben con Nesyta, ma con un altro dei grandi mangioni dell’Ottocento ceco, Bumbrlíček. Il dizionario etimologico fa derivare il sostantivo ceco “pimprle” 107 J. Polívka, Súpis slovenských rozprávok, V, Turčiansky Sv. Martin 1931, p. 129–131. 108 F. Stránecká, Pohádky, I. Z rukopisné pozůstalosti k tisku upravil Dr. M. Remeš, s poznámkami Prof. Dr. J. Polívky, ilustroval Jar. Nejedlý, Olomouc 1927, pp. 60–61. 71 72 o “pumperle” dal tedesco “Pumper-nickel”, il pagliaccio degli spettacoli di marionette, e lo riferisce a persone di bassa statura, mentre nell’accezione “bumbrlík”, con chiara assonanza con il verbo bumbat [bere nel linguaggio dei bambini], indicherebbe invece pancioni a cui piace mangiare109. La prima fiaba che lo vede protagonista è contenuta all’interno del quinto fascicolo della raccolta di Josef Košín z Radostova Národní pohádky [Fiabe nazionali], del 1856,110 benché fosse in realtà già apparsa sul terzo fascicolo dell’almanacco Diblík l’anno precedente, priva di indicazione dell’autore.111 Senza alcun accenno alla sua nascita, un bambino insignificante si trasforma progressivamente in un’instancabile mangione. Bumbrlíček divora in successione la madre, il padre, due pastori, uno con i suoi maiali, l’altro con il cane lupo e i capretti, un contadino con il carro di fieno etc., fino a che una vecchietta gli taglia la pancia con un coltellino e poi va in giro da un paesino all’altro per raccontare la strana storia vissuta. Da segnalare alcuni evidenti parallelismi con il testo di Erben, ad esempio il cane che accompagna il pastore e la ripetizione della frase “Byl jsem tam, / snědl jsem tam: […] a tebe taky sním” [Sono stato là, / ho mangiato là […] e ora mangio pure te], che anticipa in 109 110 111 Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952, p. 273. Ne esistono anche una seconda edizione del 1872 e una terza del 1883, qui si veda “O Bumbrlíčkovi”, Josef Košín z Radostova, Národní pohádky, V, Praha 1856, pp. 63–72. “O Bumbrlíčkovi (Národní pohádka)”, Diblík, 3, Praha 1855, pp. 50–56. modo evidente l’equivalente struttura (ritmicamente più efficace) nel testo di Erben: “Jed jsem, / sněd jsem: […] a tebe taky ještě sním!” [Ho mangiato, / ho divorato […] e ora mi mangio pure te].112 Si tratta di una figura che ha goduto nel corso dell’Ottocento di una discreta fortuna, sia perché ripreso da vari scrittori sia per l’uso che ne ha fatto la lingua popolare.113 In particolare la rivista Humoristické listy [Fogli umoristici] ha pubblicato diverse illustrazioni che prendevano in giro l’insaziabile appetito della Prussia, una nel 1865114, l’altra nel 1870.115 Nel 1876, infine, la stessa rivista ha ripubblicato il testo edito da Josef Košín, accompagnandolo con una serie di “immagini ungheresi”.116 Oltre all’uso linguistico, attestato in molti periodici dell’epoca, meritano di essere ricordati almeno il racconto umoristico di Bohdan Kaminský alla fine dell’Ottocento117 e il fortunato riadattamento per il teatro di Václav Sedláček.118 112 Si veda la recente edizione K.J. Erben, Kytice / České pohádky, a cura di M. Otruba, Brno 2013, pp. 202–205. 113 Se ne veda anche la traduzione tedesca in A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, op. cit. pp. 494–501. 114 Humoristické listy, 1865, 47, p. 373. 115 Humoristické listy, 1870, 37, p. 148. 116 “Pohádka o Bumbrlíčkovi. S maďarskými obrázky”, Humoristické listy, 1876, 30, pp. 235–237. 117 Ne esistono anche edizioni precedenti, nell’ultima edizione è datato 1898, B. Kaminský, Bumbrlíček a jiné humoresky, Praha 1912, pp. 13–76. 118 V. Sedláček, Bumbrlíček aneb Honza žrout: Veselá pohádka ve 4 jed­ náních, Praha 1913 (e più volte pubblicata anche in seguito). 73 74 Il pollo ingrato originali, che contiene al suo interno anche il più cele- Un’ulteriore variante, attestata però solo molto più bre dei racconti cechi sui mangioni.121 In realtà la rac- tardi, ma nota all’estero per la traduzione in ingle- colta, come d’uso all’epoca, è uscita a fascicoli e quello se, è la fiaba O nevděčném kuřátku [Il pollo ingra- che conteneva Otesánek dev’essere stato pubblicato to], in cui è un pollo insaziabile a divorare progres- nell’estate del 1862, perché risulta pubblicizzato in sivamente uomini e cose, perfino un reggimento di quel periodo sulla stampa ceca,122 mentre Erben non soldati, prima di ingoiare un gatto, che dopo averne ha mai pubblicato la raccolta completa delle sue fiabe aperto a unghiate il gozzo, permette l’uscita di tutti ceche e la prima edizione in volume dell’intero corpus gli altri. Il testo è stato pubblicato da František Bar- è di molto successiva.123 119 toš, ma con l’annotazione che la fiaba è purtroppo Rispetto alla genesi del testo è comunque lo stes- poco conosciuta in Moravia e meriterebbe di essere so Erben a darci indicazioni precise e nel progettato maggiormente diffusa, rendendo così di fatto difficile dizionario della mitologia slava, rimasto allo stato la sua collocazione temporale rispetto alle altre fonti di manoscritto e pubblicato solo in tempi recenti, a cui abbiamo fatto accenno. si sofferma su due motivi per il nostro discorso im- 120 portanti: Otesánek 1. “Bambino fatto dal legno”, cresce, cattura i pe- È questo dunque il contesto in cui Karel Jaromír Erben sci – la strega lo ha portato via etc., come nella (1811–1870) ha pubblicato nel 1865 la sua celebre casa di pan pepato (bambino = estate, strega = in- raccolta di cento fiabe e leggende slave nelle lingue verno)124 – con rimando al primo quaderno della 119 “Kuratko The Terrible. The story of an ungrateful Chick”, The Shoe­ maker’s Apron. A Second Book of Czechoslovak Fairy Tales and Folk Tales, a cura di P. Fillmore, New York 1920, pp. 93–97. 120 Un reprint della seconda edizione della raccolta, uscita nel 1898 (la prima era del 1888), è stato ripubblicato in tempi recenti, F. Bartoš, Naše děti. Jejich život v rodině, mezi sebou a v obci, jejich poesie, zábavy, hry i práce společné, Zlín 2005, pp. 35–37 (il testo si trova anche in Idem, Domácí čítanka. Z lidu pro lid, Brno 1900, pp. 38–39). Si veda anche V. Tille, Soupis českých pohádek, Díl II. Svazek II., op. cit., pp. 514–515. 121 122 123 124 Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích pů­ vodních. Čítanka slovanská s vysvětlením slov, Praha 1865, pp. 21–24. Si vedano gli annunci su Lumír, 1862, 29, p. 695; Obecné listy, 1862, 29, p. 347. K. J. Erben, České pohádky, a cura di V. Tille, Praha 1905. “Dítě z polínka učiněné rostlo, lovilo ryby – vědma ho odnesla atd., jako při perníkové chaloupce (dítě = léto, vědma = zima)”, K. J. Erben, Slovník slovanského bájesloví, in Idem, Slovanské bájesloví, Praha 2009, p. 330. 75 76 celebre raccolta di fiabe russe di Aleksandr Nikolaevič, Afanas’ev del 1855 e a una raccolta slovena di Matija Kračmanov Valjavec del 1858; 2. Otesánek – con rimando a Joseph Haltrich: Deut­ sche Volksmärchen aus dem Sachsenlande in Sie­ benbürgen (1856).125 Siamo così in grado di identificare con ragionevole certezza la fonte da cui Erben ha preso il motivo iniziale del ceppo di legno, assente nelle altre storie analizzate. L’origine è quindi la fiaba russa Terjošečka (in italiano tradotta anche come Briciolino), in cui due vecchietti, che tanto desideravano un bambino, prendono un legno, lo avvolgono in fasce e lo pongono in una culla, provocando la trasformazione del ceppo in un essere vivente, che verrà poi perseguitato da una strega cattiva (la fiaba rientra infatti nella categoria ATU327 Il fanciullo e l’orco).126 Vagamente imparentata con questa fiaba è Kulihrášek, che Erben ha inserito nella sua raccolta di testi slavi, prendendola da una fiaba bielorussa pubblicata dallo stesso Afanas’ev, in cui è un pisello a essere mangiato da una donna che resta così incinta (ATU312D Rescue by the Brother).127 Merita di essere segnalato il fatto che la parola kulihrášek si è poi affermata in ceco nel significato di “bambino grasso”.128 L’altro riferimento citato da Erben, la raccolta di Valjavec, contiene invece solo un testo molto breve, in cui è il diavolo, lavorando il legno, a dar vita a un bambino e ha probabilmente la funzione di dimostrare la diffusione del motivo in tutta l’area slava.129 Il rimando alla raccolta di Joseph Haltrich riguarda invece Der Eisenhans, storia di una coppia di anziani che non hanno figli e quindi la moglie propone al fabbro di fabbricarne uno d’acciaio, che si rivelerà presto a sua volta un insaziabile mangione.130 Nella ricca cartoteca conservata nell’archivio dell’autore è contenuto anche un esplicito rimando alla categoria O silném Jankovi [Janek il forte], all’interno della quale vengono elencati il citato testo della Němcová O Nesytovi e la storia O silném Honzovi [Honza il forte], pubblicata in varie raccolte dell’epoca, confermando quindi il legame tra tutte le fonti analizzate.131 Nei fatti non ci troviamo quindi di fronte a una fiaba tradizionale che ha avuto un’esistenza indipendente, 128 129 130 125 126 127 Ivi, p. 381. In ceco il testo è stato pubblicato in A. N. Afanasjev, Ruské lidové po­ hádky, a cura di K. Dvořák, Praha 1984, pp. 101–103. K. J. Erben, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, Praha 1869, pp. 131–136. Si veda anche in A. N. Afanasjev, Ruské lidové pohádky, op. cit., pp. 126–138. 131 Si veda V. Šmilauer, “Výklady slov”, Naše řeč, 1941, 8, pp. 242–247. “Podvržek”, Narodne pripovjedke skupio u i oko Varaždina Matija Kračmanov Valjavec, Varaždin 1858, pp. 235–236. “Der Eisenhans”, J. Haltrich, Deutsche Volksmärchen aus dem Sach­ senlande in Siebenbürgen, Berlin 1856, pp. 77–82. LA PNP, K. J. Erben, Kartotéka. Obsahy jednotlivých pohádek podle různých pramenů, řazeno abecedně podle námětů, odkazy na pramen (rukopisný či tištěný). Se ne veda una versione in Pohádky a pověsti našeho lidu. Z národopisných sběrů akademického spolku Slavia, a cura di K. Dvořák, Praha 1984, pp. 163–168. 77 78 ma a un certo numero di motivi, che autori diversi hanno raccolto o ricostruito, dando vita a combinazioni differenti. La grande abilità di Erben emerge in modo molto chiaro sottoponendo il suo testo a un confronto con le versioni che lo avrebbero ispirato. Bumbrlíček, pubblicato da Josef Košín z Radostova nel 1855, più che una fiaba è una sorta di racconto privo di un particolare ritmo, che indugia a lungo su particolari secondari e manca di una vera dimensione drammatica. La versione “scolastica”, conservata nell’archivio di Erben e datata 2 febbraio 1854, pur mancando delle frasi di Otesánek che tendono al verso, presenta una struttura concisa, personaggi più simili e offre una chiara spiegazione del nome del protagonista: “Siccome era stato ritrovato mentre l’uomo stava cesellando il ceppo di legno, gli hanno dato il nome Otesánek”. La fiaba ricostruita da Erben è però molto diversa, a partire dall’eliminazione dell’elemento comico e dalla monumentalizzazione della figura del protagonista. Il ritmo del testo è molto più serrato ed è interrotto da una serie di intermezzi in versi che funzionano come vere e proprie “formule” (la ninna nanna della mamma e gli elenchi delle sue vittime). Anche in questo caso Erben si è comportato come un “restauratore, che riporta un gioiello allo splendore che col tempo aveva perso”,132 ricostruendone la carica mitica che ogni fiaba deve portare con sé. Anche Otesánek giustifica quindi il giudizio della Němcová, che Erben abbia 132 135 D. Klímová, “Umělecká transformace folklórních vypravěčských postupů v Erbenových pohádkách”, Česká literatura, 1971, 5/6, pp. 428– –451, qui p. 434. davvero rappresentato “il nostro Grimm ceco”133. A differenza di altri testi dell’autore, il successo della fiaba dev’essere stato rapido perché in un testo dedicato ai dialetti della Boemia orientale la storia di Erben è stata tradotta già nel 1863 con il titolo Pohád­ ka o Votesánkoj 134. Solo successivamente la circolazione del testo è attestata anche a livello folclorico, ad esempio nel 1906,135 e un’ulteriore variante, molto più recente, con il titolo Votesánek è stata raccolta nel 1958, con l’unica differenza sostanziale che in questo caso è una furba zingara a prendere delle lunghe forbici e tagliare la pancia136 Ma come si può spiegare il successo di Otesánek rispetto agli altri mangioni analizzati? Non possiamo che avanzare qualche ipotesi: la duttilità della fiaba si presta a una lunga serie di interpretazioni diverse (in chiave psicoanalitica ad esempio), lo stile che Erben ha dato alla fiaba l’ha senz’altro resa molto più iconica e simile a un mito antico e, infine, si può anche immaginare che l’opacità del nome, ispirato alla lavorazione 133 134 136 Lettera a Pavel Dobšinský del dicembre del 1855, B. Němcová, Listy, II, Praha 1952, pp. 170–171. J. Jireček, “Podřečí východních Čech”, Časopis Musea Království čes­ kého, 1863, 4, pp. 344–345. Il testo è stato pubblicato in J. Jech, “Pohádky Karla Jaromíra Erbena”, op. cit., p. 70. J. Jech, Lidová vyprávění z Kladska, Praha 1959, pp. 400–401. 79 80 del legno, abbia conferito un’aurea più drammatica ma non riescono poi a digerirle perché “il ceco è ri- rispetto alle varianti comiche. masto ceco, il romeno romeno, lo sloveno sloveno, Forse anche l’utilizzo metaforico in chiave antitede- il serbo serbo, il croato croato, il tirolese tirolese, il sca, pure già notato rispetto a Bumbrlíček, possa aver polacco polacco, il rusino rusino”. Quindi l’inevitabile giocato un ruolo non di secondo piano. È interessante domanda retorica finale dell’autore, che in qualche infatti notare che qualche mese prima della pubblica- modo preannuncia quello che sarebbe accaduto al zione del testo di Erben, nel settembre del 1861, la termine della Prima guerra mondiale, è: “Che cosa fiaba era stata utilizzata da un anonimo autore, che succederà quando un nuovo Kašpar taglierà la pan- diceva di averla ascoltata da bambino, in un testo rela- cia di Otesánek?”138 tivo alle continue polemiche relative all’insegnamento Se dovrebbe essere ormai del tutto superata l’idea del tedesco nel sistema scolastico ceco. Un contadino delle fiabe nazionali raccolte nell’Ottocento come aveva portato a casa dal bosco un ceppo di pino che, espressioni dell’anima profonda dei singoli popoli, grazie al calore della stufa, si era rianimato e aveva as- Otesánek potrebbe però davvero aver funzionato sunto l’aspetto di un gigante insaziabile, che aveva poi anche come metafora della situazione delle singole divorato l’intero paesino dei genitori, fino a che una popolazioni della monarchia austro-ungarica, inghiot- furba vecchietta non gli aveva tagliato la pancia con il tite in un insieme statale ben più grande di loro, ma suo naso aguzzo. Il messaggio dell’autore nel contesto sempre in attesa di essere liberate da una vecchietta, della discussione sul sistema scolastico è chiarissimo: da un gatto, da una zingara, se non persino da un lo stesso destino di Otesánek colpirà anche coloro che pollo. O almeno questo potrebbe far pensare la riat- continuano a voler sminuire la cultura ceca? tualizzazione della metafora del mangione da parte di 137 L’uso simbolico del tema è poi attestato in molti Klement Gottwald alla vigilia della guerra: “In breve, testi successivi, basterà ricordarne qui uno pubblica- questo Bumbrlíček Henlein è insaziabile. Se non gli to una decina di anni dopo. La fiaba (in cui è l’amico verrà messa in tempo la museruola, è capace di in- Kašpar [Buffone] a tagliare la pancia di Otesánek con ghiottire piano piano tutto”.139 un coltello) è qui rivolta in modo molto esplicito con- 138 tro coloro che “inghiottono le nazioni che desiderano”, 139 137 “Naše školy a kulturonosci“, Pozor, 1861, 71, pp. 286–287. “O nenasytném Otesánkovi. Pohádka s mravným naučením“, Obrana, 1870, 4, p. 47. “Zkrátka: henleinovský bumbrlíček je velký nenasyta. Nedostane-li zavčas náhubek, je schopen postupně spolykat všechno”, K. Gottwald, Spisy, 8. 1937–1938, Praha 1953, p. 238. 81 82 Bohemika v tvorbě Alessandra Catalana – Edice děl českých spisovatelů Knižní vydání Bohemista a historik Alessandro Catalano vystudoval Ukázky z tvorby v časopisech na Univerzitě La Sapienza v Římě obory bohemistiku – Studie o české literatuře a rusistiku a poté působil jako vysokoškolský pedagog. Knižní vydání Je profesorem české literatury na univerzitě v Padově. Práce v časopisech a sbornících Od roku 2003 do roku 2019 vydával ve spolupráci – Recenze se Simonem Guagnellim internetový slavistický časo- – Ankety a diskuse pis eSamizdat, v němž články a recenzemi sledoval – Rozhovory českou literaturu. Na české straně je jeho kmenovým časopisem pro literární a historické studie revue pro literaturu a kulturu Souvislosti, publikuje ovšem také v ústředních časopisech jako Česká literatura nebo Český časopis historický. Z monografických knih vyšly některé také v překladu u českých nakladatelství. Jako překladatel zprostředkoval italským čtenářům knihy mj. Michala Viewegha, Patrika Ouředníka či Karla Čapka. Zdrojem bibliografie byly databáze Historického ústavu AV ČR (http://biblio.hiu.cas.cz/), Literárněvědné retrospektivní bibliografie Ústavu pro českou literaturu AV ČR (http://retrobi.ucl.cas.cz/), WorldCat a OPAC katalogy Moravské zemské knihovny, Národní knihovny ČR a italských národních knihoven ve Florencii a v Římě. Za doplnění záznamů vděčíme autorovi. Následující přehled bohemikální tvorby Alessandra Catalana třídí publikované práce v chronologickém uspořádání do skupin: 83 84 La cultura ceca nell’opera di Alessandro Catalano sulla cultura ceca di Alessandro Catalano classifica Boemista e storico, Alessandro Catalano ha studiato – Edizioni di scrittori cechi le opere pubblicate in ordine cronologico nei gruppi: ceco e russo all’Università La Sapienza di Roma, lavo- Libri rando poi come docente universitario. È professore Estratti pubblicati su rivista associato di letteratura ceca all’Università di Pado- – Studi sulla letteratura ceca va. Dal 2003 al 2019, in collaborazione con Simone Libri Guagnelli, ha diretto la rivista slava online eSamizdat, Articoli su riviste e antologie in cui si è occupato di letteratura ceca con articoli – Recensioni e recensioni. In Repubblica ceca i suoi studi lette- – Dibattiti rari e storici sono soprattutto pubblicati dalla rivista – Interviste di letteratura e cultura Souvislosti, ma collabora anche con altre riviste importanti come Česká literatura e Český časopis historický. Alcune delle sue monografie sono state pubblicate in traduzione da case editrici ceche. Come traduttore, ha presentato ai lettori italiani i libri di Michal Viewegh, Patrik Ouředník e Karel Čapek. La bibliografia è stata tratta da: il database dell’ Historický ústav AV ČR (http://biblio.hiu.cas.cz/), la bibliografia retrospettiva di studi letterari dell’Ústav pro českou literaturu AV ČR (http://retrobi.ucl.cas.cz/), i cataloghi WorldCat e OPAC della Moravská zemská knihovna, della Národní knihovna della Repubblica Ceca e delle Biblioteche nazionali italiane di Firenze e Roma. Ringraziamo l’autore per aver integrato la documentazione. La seguente panoramica degli studi 85 86 Edice děl českých spisovatelů Edizioni di scrittori cechi VIEWEGH, Michal Il caso dell’infedele Klára [Případ nevěrné Kláry, 2003]. Traduzione dal ceco Alessandro Catalano. Knižní vydání Libri Torino: Instar Libri, 2005. 183 s. (I Dirigibili, 15) ISBN 88-461-0072-7. Ref.: CIKADA, Marzia a Massimo TRIA. eSamizdat. Tra immaginazione e memoria: quattro percorsi 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 485–486. poetici: Nezval, Havlíček, Kolář, Skácel (con testi originali a fronte). A cura di Annalisa Cosentino, VIEWEGH, Michal Alessandro Catalano e Alena Wildová Tosi. Romanzo per donne [Román pro ženy, 2001]. Roma: Bulzoni, 1998. 227 s. (Collana di letteratura Traduzione dal ceco Alessandro Catalano. ceca, 2) ISBN 88-8319-227-3. Torino: Instar Libri, 2006. 226 s. (I Dirigibili, 18) ISBN 88-461-0081-6. VIEWEGH, Michal L’educazione delle ragazze in Boemia: romanzo [François Rabelais] [Výchova dívek v Čechách, 1994]. Traduzione dal Trattato sul buon uso del vino. Edizione critica ceco di Alessandro Catalano. e note di Patrik Ourednik. Traduzione di Alessandro Milano: Mondadori, 1999. 215 s. (Strade blu) Catalano. ISBN 88-04-46046-6. Palermo: Duepunti, 2009. 187 s. (Terrain vague, 17) Ref.: LAUDANI, Daniela. Plav. 2007, roč. 3, č. 2, ISBN 978-88-8998-726-1. s. 47–50. VIEWEGH, Michal VIEWEGH, Michal La bio­moglie [Biomanželka, 2010]. Traduzione Quei favolosi anni da cani: romanzo [Báječná léta di Alessandro Catalano. pod psa, 1997]. Traduzione dal ceco di Alessandro Roma: Atmosphere, 2011. 174 s. (Biblioteca Catalano. dell’acqua) ISBN 978-88-6564-017-3. Milano: Mondadori, 2001. 236 s. (Strade blu) ISBN 88-04-46047-4. 87 88 VIEWEGH, Michal OUŘEDNÍK, Patrik Fuori gioco: romanzo [Vybíjená, 2004]. Traduzione Caso irrisolto [Ad acta, 2006]. Traduzione di Alessandro Catalano. di Alessandro Catalano. Roma: Atmosphere, 2012. 189 s. Rovereto: Keller, 2016. 213 s. (Vie / Keller, 47) (Biblioteca dell’acqua) ISBN 978-88-6564-038-8. ISBN 978-88-99911-01-0. HOJDA, Zdeněk et al., eds. ZMEŠKAL, Tomáš Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje: Lettera d’amore in scrittura cuneiforme [Milostný cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z let dopis klínovým písmem, 2008]. Traduzione di Laura 1678–1682. Angeloni, prefazione di Alessandro Catalano. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 2 sv. Pordenone: Safarà Editore, 2016. 383 s. ISBN 978-80-7422-281-8. ISBN 978-88-97561-32-3. Pozn.: A. Catalano uveden jako spolupracovník při vydání knihy. DENEMARKOVÁ, Radka Contributo alla storia della gioia [Příspěvek Italia­Urss (1956–1991): un’amicizia non ufficiale. k dějinám radosti, 2014]. Traduzione dal ceco Václav Havel: uscire di scena. A cura di Alessandro di Angela Zavettieri, postfazione di Alessandro Catalano e Annalisa Cosentino. Catalano. Roma: Aracne, 2014. 242 s. ISBN 978-88-5487-072-7. Roma: Sovera, 2018. 299 s. ISBN 978-88-6652-414-4. ČAPEK, Karel FUKS, Ladislav R.U.R. Rossum’s Universal Robots [R.U.R., 1920]. Il bruciacadaveri [Spalovač mrtvol, 1967]. A cura di Alessandro Catalano. Traduzione dal ceco di Alessandro De Vito, Venezia: Marsilio, 2015. 169 s. postfazione di Alessandro Catalano. ISBN 978-88-317-2094-6. Torino: Miraggi, 2019. 220 s. (Nová vlna, 5) ISBN 978-88-3386-023-7. 89 90 ČAPEK, Karel Krakatite [Krakatit, 1924]. Traduzione dal ceco Ukázky z tvorby v časopisech Estratti pubblicati su rivista di Angela Alessandri, postfazione di Alessandro Catalano. [Antologie poezie s překlady autorů Michal Viewegh, Torino: Miraggi, 2020. 413 s. (Nová vlna, 10) Ewald Murrer, Milada Součková, Zbyněk Havlíček, ISBN 978-88-3386-066-4. Jiří Kolář, Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Jan Hanč a Jan Zahradníček.] A cura di Alessandro HRABAL, Bohumil Catalano. La perlina sul fondo [Perlička na dně, 1963]. L’immaginazione. 2001, roč. 18, č. 179. Traduzione dal ceco di Laura Angeloni, a cura di Alessandro Catalano. Studentská píseň proti kardinálu Harrachovi. Torino: Miraggi, 2020. 253 s. (Nová vlna, 8) Přel. Alessandro Catalano, Eva Krátká, Petr Maťa ISBN 978-88-3386-111-1. a Anna Ohlídalová. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 47–51. ČAPEK, Karel a Kateřina ČUPOVÁ RUR: Rossum’s universal robots [RUR, 2020]. L’emigrazione come eterna risorsa della slavistica Traduzione e postfazione di Alessandro Catalano. italiana: Wolf Giusti scrive a Václav Černý [Dopis Torino: Miraggi, 2022. 277 s. (MiraggINK) Wolfa Giustiho Václavu Černému ze dne 3. 6. 1933]. ISBN 978-88-3386-207-1. A cura di Alessandro Catalano. Pozn.: komiksová adaptace. eSamizdat. 2003, roč. 1, sv. 1, s. 215. NEZVAL, Vítězslav Appello agli amici [Skleněný havelok, 1932]. Traduzione di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 149–150. 91 92 [Antologie prózy s překlady autorů Patrik Ouředník, BONDY, Egon Emil Hakl, Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig, Michal I miei primi dieci anni. Traduzione di Alessandro Viewegh, Miloš Urban, Petr Šabach, Sylvie Catalano. Richterová, Daniela Fischerová, Lenka Hašková, eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 37–53. Halina Pawlovská.] A cura di Alessandro Catalano. L’immaginazione. 2004, roč. 21, č. 208. BOUDNÍK, Vladimír La notte. Traduzione di Alessandro Catalano. OUŘEDNÍK, Patrik eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 75–78. Una poesia per Pavlínka Kalivodová [Báseň pro Pavlínku Kalivodovou (Host 19, 2003, č. 8, s. 19–21)]. HERDA, Milan Traduzione dal ceco di Alessandro Catalano. Confessione sui trockisti. Traduzione di Alessandro eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 395–398. Catalano. eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 91–97. HAVEL, Václav Due note su Charta 77. Traduzione di Alessandro OUŘEDNÍK, Patrik Catalano. La verità dell’epoca? Traduzione dal francese eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 109–111. di Paolo Nori e dal ceco di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 235–237. PATOČKA, Jan Cos’è e cosa non è Charta 77. Traduzione HAVEL, Václav di Alessandro Catalano. A proposito di opposizione. Traduzione eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 71–72. di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 361–367. PATOČKA, Jan Perché Charta 77 non può essere pubblicata HAVEL, Václav e quali sono i logici strumenti della sua deformazione Le primavere e gli autunni cecoslovacchi. e occultamento? [Češi, 2006]. Traduzione di Dialogo con Václav Havel. A cura di Martin Vidlák Alessandro Catalano. e Petr Janáček. Traduzione di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 83–87. eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 539–547. 93 94 HAVEL, Václav č. 1, s. 316–319; PELÁN, Jiří. Souvislosti. 2005, Una puntualizzazione sul samizdat. Qualche roč. 16, č. 3, s. 22–30; TRIA, Massimo. eSamizdat. commento al telefono (1987). Traduzione 2005, roč. 3, sv. 1, s. 264–265. di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 331–334. CATALANO, Alessandro La Boemia e la riconquista delle coscienze: Ernst OUŘEDNÍK, Patrik Adalbert von Harrach e la Controriforma in Europa Anno ventiquattro. Progymnasma 1965–1989 [Rok centrale (1620–1667). Premessa di Adriano Prosperi. čtyřiadvacet: progymnasma 1965–1989, 1995]. Roma: Edizioni di storia e letteratura, 2005. XXVI, Traduzione di Alessandro Catalano. 547 s. (Temi e testi. Tribunali della Fede, 55) ISBN eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. I–XL. 88-8498-255-3; Dotisk 2008. ISBN 978-88-8498-255-1. Ref.: MAŤA, Petr. Dějiny­teorie­kritika. 2009, roč. 6, č. 1, s. 164–178; VÁLKA, Josef. Bolletinno dell’Instituto Storico Ceco di Roma. 2010, roč. 7, s. 126–132. Studie o české literatuře Studi sulla letteratura ceca CATALANO, Alessandro Rudá záře nad literaturou: česká literatura mezi Knižní díla socialismem a undergroundem (1945–1959). Libri [Z italského originálu Sole rosso su Praga přel. Jana Vicencová.] CATALANO, Alessandro Brno: Host, 2008. 471 s. (Studium, 30) Sole rosso su Praga: la letteratura ceca tra ISBN 978-80-7294-342-5. socialismo e underground (1945–1959): Ref.: KOSATÍK, Pavel. Hospodářské noviny. 2011, un’interpretazione. roč. 55, č. 48, 9. 3., s. 12; KŘESŤAN, Jiří. Časopis Roma: Bulzoni, 2004. 333 s. (Collana di letteratura Matice moravské. 2011, roč. 130, č. 1, s. 208–209; ceca, 5) ISBN 88-8319-899-9. MAŘAN, Jakub. Dobrá adresa [online]. 2011, Ref.: HOSTOVSKÁ, Olga. A2. 2005, roč. 1, č. 7, s. 31; roč. 11, č. 11, s. 26–27; OLŠÁKOVÁ, Doubravka. KOLÁŘ, Pavel. Bohemia: Zeitschrift für Geschichte Dějiny a současnost. 2011, roč. 33, č. 2, s. 45; und Kultur der Böhmischen Länder. 2008, roč. 48, SCHMARC, Vít. A2. 2011, roč. 7, č. 8, 13. 4., s. 7. 95 96 CATALANO, Alessandro Matice moravské. 2008, roč. 127, č. 2, s. 526–531; Zápas o svědomí: kardinál Arnošt Vojtěch ZAHRADNÍK, Pavel. HOP. Historie­Otázky­Problémy. z Harrachu (1598–1667) a protireformace 2009, roč. 1, č. 1, s. 170–174. v Čechách. [Z italského originálu La Boemia e la riconquista delle coscienze přeložil Petr Maťa.] KELLER, Katrin a Alessandro CATALANO, Marion Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. ROMBERG (Česká historie, 18) ISBN 978-80-7106-942-3. Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst Ref.: BALCÁREK, Pavel. Vlastivědný věstník Adalbert von Harrach (1598–1667). moravský. 2009, roč. 61, č. 2, s. 204–208; Wien; Köln; Weimar: Böhlau Verlag, 2010. 7 sv. BARTŮŠEK, Václav. Malovaný kraj. 2009, roč. 45, (Veröffentlichungen der Kommision für neuere č. 3, s. 31; BRADÁČOVÁ, Michaela. Z Českého Geschichte Österreichs, 104/1–7) ráje a Podkrkonoší. 2009, roč. 22, s. 317–318; ISBN 978-3-205-78461-6. ČORNEJOVÁ, Ivana. Český časopis historický. 2009, Pozn.: Band 1. Kommentar und Register. 644 s.; Band 2. roč. 107, č. 2, s. 402–406; ĎURČANSKÝ, Marek. Diarium 1629–1646. 891 s.; Band 3. Diarium 1647–1654. Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis 867 s.; Band 4. Diarium 1655–1667. 857 s.; Band 5. Carolinae Pragensis. 2011, roč. 51, č. 2, s. 138–139; Tagzettel 1644–1654. 792 s.; Band 6. Tagzettel HAVLÍK, Jiří M. Studia Comeniana et Historica. 2008, 1655–1660. 889 s.; Band 7. Tagzettel 1661–1667. 914 s. roč. 38, č. 80, s. 179–180; HRBEK, Jiří. Člověk. Ref.: GREYERZ, Kaspar von. Mitteilungen des 2009, č. 16, s. 1. KAŠPÁRKOVÁ, Jarmila. Czech and Instituts für Österreichische Geschichtsforschung. Slovak journal of Humanities. 2011, č. 1, s. 126–128; 2012, roč. 120, č. 1, s. 171–172; KARSTEN, Arne. KUBEŠ, Jiří. Theatrum historiae. 2008, roč. 3, Historische Zeitschrift. 2012, sv. 294, č. 3, s. 721–732; s. 349–351; MAŤA, Petr. Dějiny­teorie­kritika. 2009, PEČAR, Andreas. Zeitschrift für historische Forschung. roč. 6. č. 1, s. 164–178; MIKULEC, Jiří. Folia Historica 2011, roč. 38, č. 2, s. 259–275; SMÍŠEK, Rostislav. Bohemica. 2009, roč. 24, č. 1, s. 271–275; PRCHAL Český časopis historický. 2013, roč. 111, č. 1, s. 161–165. PAVLÍČKOVÁ, Radmila. Dějiny a současnost. 2008, roč. 30, č. 11, s. 44; SLÁDEK, Miloš. Česká KELLER, Katrin a Alessandro CATALANO literatura. 2009, roč. 57, č. 1, s. 108–110; VÁLKA, Die Diarien und Tagzettel des Kardinals Ernst Josef. Bolletino dell’Instituto Storico Ceco di Roma. Adalbert von Harrach (1598–1667). 2010, roč. 7, s. 126–132; VÁLKA, Josef. Časopis Köln; Wien: Böhlau Verlag, 2010. 1 online resource 97 98 (5872 s.). (Veröffentlichungen der Kommision für Práce v časopisech a sbornících neuere Geschichte Österreichs, 104/1–7) Articoli su riviste e antologie ISBN 978-3-205-79008-2. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro a Simone GUAGNELLI Milan Kundera: The Author or His Books?: His Work, Il samizdat tra memoria e utopia: l’editoria Literary Criticism, Official and Unofficial Culture, the clandestina in Cecoslovacchia e Unione Societica Bestseller and Hypocricy. Z italštiny přeložili Elisa nella seconda metà del 20. secolo. Penazzi-Russel, Jason Penazzi-Russel. Roma: Aracne, 2012. VII, 334 s. (eSamizdat, 8) Jáma Revue. 1995, léto, s. 41–54. ISBN 978-88-5484-759-0. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro, Massimo MAURIZIO La letteratura ceca degli anni 1945–1959: note sullo a Roberto MERLO, eds. sviluppo del sisteme letterario. ManifestAzioni: i manifesti avanguardisti tra Europa Orientalis. 1996, roč. 15, č. 2, s. 221–252. performance e performatività. Milano: Mimesis, 2014. 171 s. ISBN 978-88-5752-703-1. CATALANO, Alessandro Note sullo sviluppo del romanzo: alcune tendenze CATALANO, Alessandro della narrativa europea ed italiana. Dějiny jako dobrodružství, dobrodružství jako dějiny In: Il romanzo: autori e stili. Saggi sulla narrativa v životě a díle Galeazza Gualda Priorata. Přeložila contemporanea. A cura di Alessandro Catalano a k vydání připravila Eva Klímová; poznámkami e Katia Renna. Rome: Grafikarte, 1997, s. 9–27. opatřil Zdeněk Hojda. Praha; Podlesí: Dauphin, 2016. 271 s. CATALANO, Alessandro ISBN 978-80-7272-836-7. La concezione del romanzo in Milan Kundera: analisi Pozn.: Obálkový název: Historie života Albrechta di alcune parole-chiave di una poetica di frontiera. z Valdštejna, vévody frýdlantského, od hraběte Gualda In: Il romanzo: autori e stili. Saggi sulla narrativa Priorata doplněná studií Alessandra Catalana Dějiny jako contemporanea. A cura di Alessandro Catalano dobrodružství, dobrodružství jako dějiny v životě a díle e Katia Renna. Rome: Grafikarte, 1997, s. 125–155. Galeazza Gualda Priorata. 99 100 CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Bohumil Hrabal: From „The Pearls on the Bottom“ Pietro Domenico Bartoloni da Empoli e le sue Istorie to „Total Fears“. de’ Duchi, e Re di Boemia = Pietro Domenico Bartoloni The Prague Revue. 1998, č. 5, winter/spring, s. 75–91. z Empoli a jeho Dějiny českých vévodů a králů. La Nuova rivista italiana di Praga = Nový italský CATALANO, Alessandro časopis v Praze. 2000/2–2001/1, s. 92–99. La letteratura italiana nell’archivio di Václav Černý. Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 319–332. CATALANO, Alessandro Invisibile suo malgrado: qualche nota sulla letteratura CATALANO, Alessandro ceca. Hledání vzdáleného času. Několik poznámek L’immaginazione. 2001, roč. 18, č. 179, s. 1–2. k rekonstrukci dějin české poválečné literatury. In: Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy CATALANO, Alessandro v Praze: [1348–1998]: sborník příspěvků Kardinál Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667) přednesených zahraničními bohemisty na und sein Tagebuch. mezinárodním sympoziu v Praze 20.–26. srpna Frühneuzeit­Info. 2001, roč. 12, č. 2, s. 71–77. 1998. 2. díl. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta; DeskTop, 1999, s. 15–23. ISBN 80-85899-50-7. CATALANO, Alessandro Mýtus magické Prahy (Praha černá a zlatá CATALANO, Alessandro Petra Demetze a Magická Praha A. M. Ripellina). Václav Černý, italská literatura a Francesco De Sanctis. Přel. Václav Marek. Svět literatury. 1999, roč. 10, č. 18, s. 89–91. Souvislosti. 2001, roč. 12, č. 1 (47), s. 144–156. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Některé sondy do české prózy 90. let aneb struna Některé sondy do české prózy devadesátých let aneb napjatá mezi literární kritikou a českými spisovateli. pokus o pohled zvenčí. Slovenská literatúra. 2000, roč. 47, č. 4/5, s. 347–351. In: Česká literatura na konci tisíciletí. 2, Příspěvky z 2. kongresu světové literárněvědné bohemistiky, 101 102 Praha 3.–8. července 2000. Praha: Ústav pro českou riconquista delle coscienze in Boemia. literaturu AV ČR, 2001, s. 777–783. Römische historische Mitteilungen. 2002, roč. 44, ISBN 80-85778-29-7. s. 339–392. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro L’arrivo di Francesco Sbarra in Europa centrale e la K nevydané antologii Italská renesance Václava mediazione del cardinale Ernst Adalbert von Harrach. Černého. Maske und Kothurn. 2002, roč. 48, č. 1/4, s. 203–214. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 135–140. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro L’educazione del romanzo in Boemia: problemi „Rademus barbas Italis“: Italové a Češi nejen e tendenze nella prosa ceca degli anni Novanta. po Bílé hoře. In: Cinque letterature oggi: atti del convegno Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 9–14. internazionale: Udine, novembre–dicembre 2001: letteratura russa, polacca, serba, ceca, ungherese. CATALANO, Alessandro Udine: Forum, 2002, s. 311–321. ISBN 88-8420-084-9. Viewegh, Urban a politika. Přeložila Helena Mahlerová Giordana. CATALANO, Alessandro Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 2, s. 256–261. Heřman Jakub Černín: Deník z cesty po Itálii. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 113–123. CATALANO, Alessandro Výchova románu v Čechách: problémy a tendence CATALANO, Alessandro a Helena MAHLEROVÁ české prózy devadesátých let. Přeložila Alice Italský deník kardinála Arnošta z Harrachu a bouřlivý Flemrová. rok 1638. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 1, s. 178–188. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 3/4, s. 29–45. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro L’Educazione del Principe: Ferdinand August Juan Caramuel Lobkowicz (1606–1682) e la Leopold von Lobkowitz e il suo primo viaggio in Italia. 103 104 In: Porta Bohemica: sborník historických prací. CATALANO, Alessandro Litoměřice: Albis international; Státní oblastní archiv Italský deník Arnošta Vojtěcha Harracha (1598–1667). v Litoměřicích, 2003, sv. 2, s. 104–127. Přel. Helena Giordanová. In: Baroko v Itálii – baroko v Čechách = Barocco in CATALANO, Alessandro Italia, Barocco in Boemia: setkávání osobností, idejí Ernst Adalbert von Harrach tra Roma e Vienna. a uměleckých forem: sborník příspěvků z italsko­ In: Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr ­českého sympozia, Praha 19.–21. dubna 1999. (1526–1740). České Budějovice: Historický ústav Praha: Filosofia, 2003, s. 333–353. ISBN 80-7007-176-1. Jihočeské univerzity, 2003, s. 305–330. ISBN 80-7040-627-5. CATALANO, Alessandro Rakouské osmnácté století. CATALANO, Alessandro Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 4, s. 353–356. Hledání ideální minulosti: česká kultura pohledem italského bohemisty. CATALANO, Alessandro Týden. 2003, roč. 10, č. 9, 24. 2., příl. Panská, č. 1, Valeriano Magni, il cardinale e il teatro del mondo. s. 1–3. eSamizdat. 2003, roč. 1, č. 1, s. 217–224. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Il diario italiano di Ernst Adalbert von Harrach E. A. von Harrach (1598–1667), la controriforma in (1598–1667). Europa centrale e la riconquista dello spazio boemo. In: Barocco in Italia, Barocco in Boemia: uomini, In: Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma. idee e forme d’arte a confronto. Roma: Il Calamo, Praha: Commissione dell’Istituto Storico Ceco di 2003, s. 269–290. ISBN 88-88039-66-X. Roma, 2004, roč. 4, s. 115–124. ISBN 80-86675-05-X. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro „Una parola magica e ammaliante“: Il surrealismo Un episodio che non ha cambiato il corso ceco nei primi anni del dopoguerra. della storia: l’assedio di Praga del 1648 in due eSamizdat. 2003, roč. 1, č. 1, s. 73–85. testimonianze inedite. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 151–173. 105 106 CATALANO, Alessandro a Martin VALÁŠEK In: Quellenkunde der Habsburgermonarchie Itálie a česká barokní literatura = L’Italia e la (16.–18. Jahrhundert): ein exemplarisches letteratura del barocco ceco. Handbuch. Ed. Josef Pauser, Martin Scheutz, eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 3, s. 211–233. Thomas Winkelbauer. Wien: Oldenbourg, 2004, s. 781–789. ISBN 978-3-205-16019-9. CATALANO, Alessandro „The Making of the Habsburg Monarchy“ venticinque CATALANO, Alessandro anni dopo. La Cecoslovacchia nella guerra fredda: Studi Storici. 2004, roč. 45, č. 3, s. 885–893. da centro dell’Europa a frontiera dell’Europa dell’est (1945–1959). CATALANO, Alessandro eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 309–331. „Moltissimi sono i verseggiatori, pochi i Poeti“: l’italiano e la letteratura italiana nell’Europa centrale CATALANO, Alessandro del XVII e XVIII secolo. Kult zábavy [v Římě]. eSamizdat. 2004, roč. 2, č. 2, s. 35–50. Země Světa. 2005, roč. 4, č. 12, s. 48–50. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Il pamphlet come arma politica: l’Arcangelo Mnoho veršotepců, málo básníků…: italština a italská di Boemia (1635). literatura ve střední Evropě během 17. a 18. století. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 3, s. 207–210. In: Italská renesance a baroko ve střední Evropě: příspěvky z mezinárodní konference, Olomouc CATALANO, Alessandro 17.–18. října 2003. = Renesans i barok włoski La prosa ceca tra underground e postmodernismo. w Europie Środkowej: materiały z międzynarodowej L’immaginazione. 2004, roč. 21, č. 208, s. 1–4. konferencji, Ołomuniec 17–18 października 2003. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, CATALANO, Alessandro Die Tagebucher und Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach. s. 149–166. ISBN 80-244-1152-0. 107 108 CATALANO, Alessandro In: Kaiserhof – Papsthof (16.–18. Jahrhundert). Valeriano Magni e i sassoni a Praga (1631–1632). Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 469–474. Wissenschaften, 2006, s. 105–121. ISBN 3-7001-3671-4. CATALANO, Alessandro Zdeněk Kalista aneb Nekonečný boj proti obrovské CATALANO, Alessandro přesile. Příběh jednoho mýtu: Bernard Ignác z Martinic – Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 1, s. 98–110. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu – Jezuité. In: Slánské rozhovory 2005: Itálie: Filosofie, hudba, CATALANO, Alessandro dějiny umění, literatura. Slaný: Město Slaný, 2006, Zdeněk Kalista a svobodní zednáři: (Neznámá s. 25–34. ISBN 80-239-7465-3. epizoda ze života známého historika). Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 1, s. 166–172. CATALANO, Alessandro „Das temporale wird schon so weith extendiret, dass CATALANO, Alessandro der Spiritualität nichts als die arme Seel überbleibet.“ Italská historiografie mezi machiavelismem Kirche und Staat in Böhmen (1620–1740). a oslavou habsburské monarchie: politická ideologie In: Die Habsburgermonarchie 1620 a moralizující sebereflexe v dílech Raimonda bis 1740: Leistungen und Grenzen des Montecuccoliho, Galeazza Gualda Priorata Absolutismusparadigmas. Stuttgart: Franz Steiner a Giovanniho Battisty Comazziho. Verlag, 2006, s. 317–343. ISBN 3-515-08766-4. In: Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech (1526–1740). České Budějovice: CATALANO, Alessandro Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická „Úloha Koláře se trochu přeceňuje“: totální realismus fakulta, 2006, s. 265–282. ISBN 80-7040-882-0. a moralizující literatura. Host. 2006, roč. 22, č. 1, s. 36–37. CATALANO, Alessandro La politica della curia romana in Boemia dalla strategia del nunzio Carlo Carafa a quella del cappuccino Valeriano Magni. Pozn.: součást cyklu Jeho Veličenstvo Bondy. 109 110 CATALANO, Alessandro „Chameleon mnoha tváří“: poslední roky Albrechta z Valdštejna. In: Valdštejn: Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae? Praha: Academia, 2007, s. 304–311. ISBN 978-80-200-1565-5. CATALANO, Alessandro „Charta 77: il problema politico dei falliti e degli usurpatori“. eSamizdat. 2007, roč. 5, č. 3, s. 15–30. CATALANO, Alessandro L’italiano lingua di cultura dell’Europa centrale nell’età moderna. In: Humanitas Latina in Bohemis: convegno internazionale = mezinárodní konference: castello di Brandýs nad Labem, Repubblica Ceca, 3 giugno 2006. Kolín; Treviso: Albis-Giorgio Cadorini, 2007, s. 117–143. ISBN 978-80-903770-0-4. CATALANO, Alessandro Italština v novodobých dějinách středoevropských kultur. In: Humanitas Latina in Bohemis: convegno internazionale = mezinárodní konference: castello di Brandýs nad Labem, Repubblica Ceca, 3 giugno 2006. Kolín; Treviso: Albis-Giorgio Cadorini, 2007, s. 145–168. ISBN 978-80-903770-0-4. Pozn.: česká verze předchozí studie. CATALANO, Alessandro Die Tagzettel des Kardinals Ernst Adalbert von Harrach. Frühneuzeit­Info. 2007, roč. 18, č. 1/2, s. 9–23. CATALANO, Alessandro A. M. Ripellino e la Primavera di Praga: cronaca di una morte annunciata. In: RIPELLINO, A. M. L’ora di Praga: scritti sul dissenso e sulla repressione in Cecoslovacchia e nell’Europa dell’Est (1963–1974). A cura di Antonio Pane. Firenze: Le lettere, 2008, s. 289–313. ISBN 88-6087-137-9. CATALANO, Alessandro Angelo Maria Ripellino a Pražské jaro. Souvislosti. 2008, roč. 19, č. 2, s. 103–105. CATALANO, Alessandro Dai fasti musicali alla „benedetta podagra“: la corrispondenza tra Alessandro Orologio e Georg Sigmund von Lamberg. In: Alessandro Orologio (1551–1633): musico friulano e il suo tempo. A cura di Franco Colussi. Udine: Pizzicato Edizioni Musicali, 2008, s. 91–117. ISBN 88-7736-329-0. CATALANO, Alessandro Dal surrealismo, attraversando il trockismo, fino all’underground e ai fratelli invalidi: la straordinaria 111 112 parabola creativa di Egon Bondy. řeholních kleriků Matky boží zbožných škol v rámci eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 9–16. pobělohorského zápasu o svědomí. In: Slánské rozhovory 2008: Piaristé: historie, CATALANO, Alessandro osobnosti, literatura, umění. Slaný: Vlastivědné Dopis z Japonska [Martinu Valáškovi]. muzeum Slaný, 2009, s. 19–23. Přel. Alice Flemrová. ISBN 978-80-254-5274-5. Souvislosti. 2009, roč. 20, č. 3, s. 222–230. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Bernard Ignác z Martinic a jesuité: proměny vztahů Le esperienze della Primavera di Praga: un progetto mezi Tovaryšstvem Ježíšovým a politickou mocí ingiustamente dimenticato. v Čechách v druhé polovině 17. století. eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 181–183. In: Bohemia Jesuitica 1556–2006. Sv. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze; Karolinum, 2010, CATALANO, Alessandro s. 247–258. ISBN 978-80-246-1755-8. Kauza Kundera? Problém je (možná) jinde... Souvislosti. 2009, roč. 20, č. 4, s. 174–180. CATALANO, Alessandro Boemia. CATALANO, Alessandro In: Dizionario storico dell’Inquisizione. Diretto da “Metamorfosi di un mito: Julius Fučík e Milan Adriano Prosperi con la collaborazione di Vincenzo Kundera tra stalinismo e normalizzazione”. Lavenia e John A. Tedeschi. Pisa: Edizioni della eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 15–27. Normale, 2010, sv. 1, s. 205–206. ISBN 978-88-7642-323-9. CATALANO, Alessandro Quella maledetta Primavera del 1968 a Praga. CATALANO, Alessandro eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 2/3, s. 173–180. Il samizdat tra dialogo e monologo: le attività editoriali di Zdeněk Mlynář e la scelta degli CATALANO, Alessandro interlocutori. Vztah Arnošta Vojtěcha z Harrachu a kongregace eSamizdat. 2010/2011, roč. 8, s. 261–280. 113 114 CATALANO, Alessandro In: La Dinastía de los Austria: las relaciones entre All’ombra della Primavera: la letteratura ceca nel la Monarquía Católica y el Imperio. A cura di José 1968 tra congressi e tribune politiche. Martínez Millán e Rubén Gonzáles Cuerva. Madrid: In: Primavera di Praga, risveglio europeo. A cura Polifemo, 2011, sv. 1, s. 249–268. di Francesco Caccamo, Pavel Helan e Massimo Tria. ISBN 978-84-9681-352-6. Firenze: Firenze University Press, 2011, s. 37–50. ISBN 978-88-6453-269-1. CATALANO, Alessandro Vos ecclesiastici sempre diversum (occlamandi CATALANO, Alessandro desiderio) ab aliis vultis Le rôle de ľordre des prélats Dal servizio di principi e granduchi alla ricerca à la diète de Bohême après 1627. storica: Pietro Domenico Bartoloni da Empoli Dix­septième siècle. 2011, roč. 250, č. 1, s. 19. e le Istorie de’ duchi e re di Boemia. Studi slavistici. 2011, roč. 8, s. 281–298. CATALANO, Alessandro Un’altra guerra durata trent’anni: la Compagnia CATALANO, Alessandro di Gesù e l’università di Praga (1622–1654). Strategie politiche e trame occulte nell’Europa del In: Los jesuitas: religión, política y educación (siglos Seicento: le „relazioni del cappuccino“, Valeriano XVI–XVIII). A cura di José Martínez Millán, Henar Magni e Albrecht von Wallenstein. Pizarro Llorente, Esther Jiménez Pablo. Madrid: In: L’Europa divisa e i muovi mondi: per Adriano Universitas Pontificia Comillas, 2012, s. 231–254. Prosperi. Vol. II. A cura di Massimo Donattini, ISBN 978-84-8468-428-2. Giuseppe Marcocci e Stefania Pastore. Pisa: Edizioni della Normale, 2011, s. 357–365. CATALANO, Alessandro ISBN 978-88-7642-424-3. Die Funktion der italienischen Sprache während des Episkopats des Prager Erzbischofs Ernst Adalbert von CATALANO, Alessandro Harrach (1623–1667) und die Rolle des Kapuziners Tra benefici mancati e conclavi riusciti: i rapporti del Basilius von Aire (1591–1665) = The Italian Language cardinale Ernst Adalbert von Harrach (1598–1667) under the Episcopate of the Prague Arch-bishop con la corona spagnola. Arnošt Vojtěch of Harrach (1623–1667) and the Role 115 116 of Capuchin Basilius von Aire (1591–1665). CATALANO, Alessandro In: Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav, Zdeněk Mlynář a hledání socialistické opozice: od 2012, roč. 27, č. 1, s. 99–134. aktivní politiky přes disent k ediční činnosti v exilu. Soudobé dějiny. 2013, roč. 20, č. 3, s. 277–344. CATALANO, Alessandro La strategia del cappuccino: le controversie dottrinali CATALANO, Alessandro e politiche alla corte die Viena nell’opera di Valeriano Avanguardia/avanguardie: il lungo cammino dell’arte Magni (1586–1661). moderna ceca dal cubismo al poetismo attraverso In: La corte en Europa: política y Religión (siglos i manifesti letterari. XVI–XVIII). A cura di José Martínez Millán, Manuel In: ManifestAzioni: i manifesti avanguardisti tra Rivero Rodríguez, Gijs Versteegen. Madrid: Polifemo, performance e performatività. A cura di Alessandro 2012, s. 793–813. ISBN 978-84-96813-65-6. Catalano, Massimo Mauruzio, Roberto Merlo. Milano: Mimesis, 2014, s. 95–117. CATALANO, Alessandro ISBN 978-88-575-2703-1. Dal potere dei senza potere al potere senza il potere. La parabola di Václav Havel nel dissenso CATALANO, Alessandro cecoslovacco. Falso storico o identità nazionale?: la rinascita eSamizdat. 2012/2013, roč. 9, s. 155–176. nazionale ceca e la querelle sui falsi manoscritti. In: Ricerche in corso Scritti in ricordo di Alessandro CATALANO, Alessandro Zijno. Padova: CLEUP, 2014, s. 125–135. Hledání nového umění před první světovou válkou. ISBN 978-88-6129-951-1. Souvislosti. 2013, roč. 24, č. 4, s. 112–145. CATALANO, Alessandro CATALANO, Alessandro Neobvyklé cesty literárního úspěchu: italská recepce Samizdat mezi pamětí a utopií. [Úvod díla Karla Čapka ve dvacátých letech. k samizdatovému bloku.] Host. 2014, roč. 30, č. 5, s. 41–44. Souvislosti. 2013, roč. 24, č. 3, s. 158–159. CATALANO, Alessandro Riforma cattolica e fragilità giuridica: i decreti del 117 118 Concilio di Trento e la Boemia. CATALANO, Alessandro In: Il papato e le chiese locali: studi = The Papacy Italská recepce Švejka ve světle nového překladu. and the local churches: studies. A cura di Péter Česká literatura. 2016, roč. 64, č. 1, s. 125–130. Tusor, Matteo Sanfilippo. Viterbo: Sette città, 2014, s. 121–146. ISBN 978-88-7853-364-6. CATALANO, Alessandro „Zrovna teď je chvíle, kdy by bylo na místě udělat CATALANO, Alessandro prudký vítr“: nástup mladé umělecké generace Karel Čapek e i robot: cronaca di un tradimento a hledání nového umění v české předválečné kultuře. annunciato. In: GILK, Erik, ed. Almanach na rok 1914: mezi In: ČAPEK, Karel. R.U.R. Rossum’s Universal Robots. modernou a avantgardou. Praha: Akropolis, 2016, Venezia: Marsilio, 2015. 169 s. s. 11–25. ISBN 978-80-7470-083-5. ISBN 978-88-3172-094-6. – Úvodní studie k překladu (s. 9–42), medailonek Karla Čapka (s. 43–49) CATALANO, Alessandro s poznámkou k překladu (s. 51–53). „Bella strada de confederarsi“: stati, finanze, religione e lingua nella Dieta boema del 1615. CATALANO, Alessandro In: Adel und Religion in der frühneuzeitlichen První světová válka jako začátek kulturního transferu: Habsburgermonarchie. Wien: Böhlau Verlag, 2017, poznámky o trnité cestě kultury k italskému čtenáři. s. 63–83. ISBN 978-3-205-20390-2. In: Obraz válek a konfliktů: V. kongres světové literárněvědné bohemistiky Válka a konflikt v české CATALANO, Alessandro literatuře. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, Il Stato ecclesiastico è tanto deforme, che il 2015, s. 20–32. ISBN 978-80-88069-13-3. reformarlo ha dei metamorfico: la riconquista spirituale della Boemia a la situazione politico- CATALANO, Alessandro religiosa all’inizio della Guera dei Tret’anni. Zdeněk Mlynář and the Search for Socialist In: La Corte de Felipe IV (1621–1665): Opposition: from an Active Politician to a Dissident Reconfiguración de la Monarquía católica. Tomo IV, to Editorial Work in Exile. Los Reinos y la política internacional. Vol. 1, Czech Journal of Contemporary History. 2015, roč. 3, De la Monarquía Universal a la Monarquía Católica. s. 90–156. La Guerra de los Treinta Años. A cura di José 119 120 Martínes Millán, Rubén Gonzáles Cuerva. Madrid: CATALANO, Alessandro Ediciones Polifemo, 2018, s. 173–210. „Duchovní válka slov“ na začátku 17. století ISBN 978-84-16335-52-7. a Vavřinec z Brindisi (1559–1619). In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě CATALANO, Alessandro v raném novověku: publikace k výstavě Pax et „Čeští bardi pěli přesladké verše milostných Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a válečných písní...“: rukopisy královédvorský (1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 53–60. a zelenohorský v italské kultuře 19. století. ISBN 978-80-7649-004-8. In: Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře a umění. Praha: Academia, 2019, s. 1355–1393. CATALANO, Alessandro ISBN 978-80-200-2918-8. Pražský mariánský sloup a pobělohorská restaurace katolicismu v Čechách. CATALANO, Alessandro In: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí „Talvolta però si è scesi a temi particolari e ad autori v Praze: počátky rekatolizace v Čechách v 17. století. modesti“: Arturo Cronia e la letteratura ceca. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2020, s. 38–63. In: Arturo Cronia: l’eredità di un Maestro ISBN 978-80-7422-706-6. a cinquant’anni dalla scomparsa. A cura di Rosanna Benacchio e Monica Fin. Padova: Esedra editrice, CATALANO, Alessandro 2019, s. 61–78. ISBN 978-88-6058-119-8. La ricezione italiana dei falsi manoscritti di Dvůr Králové e Zelená Hora. CATALANO, Alessandro In: „Praga – Milano: andata e ritorno“: studi in Basilius z Aire (1591–1665): šedá eminence onore di Jitka Křesálková. A cura di Andrea Trovesi. pražské rekatolizace. Alessandria: Edizioni dell’Orso, 2020, s. 7–37. In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě (Slavica, 22) ISBN 978-88-361-3029-0. v raném novověku: publikace k výstavě Pax et Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku CATALANO, Alessandro (1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 81–89. I robot di Karel Čapek: 100 anni di metamorfosi. ISBN 978-80-7649-004-8. I testi dell’autore su R.U.R. e i documenti della 121 122 ricezione italiana negli anni Venti e Trenta. eSamizdat. 2020, roč. 13, s. 195–218. Recenze od A. Catalana Recensioni di A. Catalano CATALANO, Alessandro Valerián Magni (1586–1661): duchovní otec náboženské reformy českého království. In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě v raném novověku: publikace k výstavě Pax et Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 63–77. ISBN 978-80-7649-004-8. JAKOBSON, Roman. Poetická funkce. Jinočany: CATALANO, Alessandro Vliv kapucínské diplomacie na prosazování katolické reformy ve střední Evropě v první polovině 17. století. In: Pax et bonum: kapucíni v Čechách a na Moravě v raném novověku: publikace k výstavě Pax et Bonum, kapucíni v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1618–2018). Praha: Scriptorium, 2020, s. 43–49. ISBN 978-80-7649-004-8. CATALANO, Alessandro The Short Career of Riccardo Selvi as Translator of Czech Poetry in the Early 1930s. Slovo a smysl. 2021, roč. 18, č. 38, s. 13–30. CATALANO, Alessandro Taulero Zulberti and the Reception of Czech Culture in 1920s Italy. Romània orientale. 2021, č. 34, s. 59–92, 279–281. H & H, 1995. Europa Orientalis. 1996, roč. 15, č. 2, s. 397–401. L’emigrazione russa a Praga. [Souhrnná recenze prací: PUTNA, Martin C. a Miluše ZADRAŽILOVÁ. Rusko mimo Rusko, 1–2. Brno: Petrov, 1993–1994; PODANÝ, Václav a Hana BARVÍKOVÁ. Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918–38. Praha: Archiv AVČR, 1995; RACHŮNKOVÁ, Zdeňka a Michaela ŘEHÁKOVÁ. Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918–1945. Praha: Národní knihovna, 1996; BUBENÍKOVÁ, Miluša a Lenka VACHALOVSKÁ. Alfréd Ljudvigović Bém (1886–1945?). Praha: Národní knihovna, 1995; MIKULÁŠEK, Miroslav, ed. Roman Jakobson. Brno: Masarykova univerzita, 1996.] Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 333–339. Inter vepres rosae nascuntur aneb Česká slovesná kultura 17. a 18. století v evropských souvislostech, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, 16.–18. října 1997. [Zpráva o konferenci s přehledem nových prací o české literatuře z doby baroka 123 124 z bohemistických českých a italských pracovišť.] VOCELKA, Karel. Glanz und Untergang der höfischen Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 1, s. 330–334. Welt. Wien: Überreiter, 2001. Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 4, s. 353–356. KYAS, Vladimír. Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1997. WERNISCH, Ivan a Jaroslav PÍŽL, eds. Lepě švihlí tlové. Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 341–347. Brno: Petrov, 2002. Semicerchio. 2003, roč. 29, č. 2, s. 92. RICHTEROVÁ, Sylvie. Ticho a smích. Praha: Mladá fronta, 1997. Barocco in Italia, Barocco in Boemia. Uomini, Europa Orientalis. 1998, roč. 17, č. 2, s. 347–351. idee e forme d’arte a confronto... = Baroko v Itálii – baroko v Čechách. Setkávání osobností, idejí VIEWEGH, Michal. Báječná léta s Klausem. Brno: a uměleckých forem. Praha: Filosofia, 2003. Petrov, 2002; URBAN, Miloš. Paměti poslance eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 333–334. parlamentu. Praha: Argo, 2002. Souvislosti. 2002, roč. 13, č. 2, s. 256–261. BECKER, Rotraud, ed. Nuntiaturberichte aus Deutschland nebst ergänzenden Aktenstücken. DEMETZ, Peter. Praga d’oro e nera: scene dalla 4. Abt. 17. Jahrhundert. 7. Band: Nuntiaturen vita di una città europea. Palermo: Sellerio, 2001. des Malatesta Baglioni, des Ciriaco Rocci und des eSamizdat. 2003, roč. 1, sv. 1, s. 232–234. Mario Filonardi. Sendung des P. Alessandro d’Ales (1634–1635). Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 2004. KOHOUT, Pavel. L’assassino delle vedove. Torino: Český časopis historický. 2004, roč. 102, č. 3, s. 640–641. L’indice dei libri del mese, 2003. L’Indice. 2003, roč. 20, č. 2, s. 18. HRABAL, Bohumil. Opere scelte. Milano: Mondadori, 2003. RIZZANTE, Massimo. Milan Kundera. Milano: eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 289–293. Marcos y Marcos, 2002. L’Indice. 2003, roč. 20, č. 2, s. 13. KALISTA, Zdeněk. Valdštejn: historie odcizení a snu. Praha: Vyšehrad, 2003. eSamizdat. 2004, roč. 2 sv. 1, s. 212–213. 125 126 KOMENSKÝ, Jan Amos. Il labirinto del mondo e il GIORGI, Lucia. Caserta e gli Acquaviva: storia paradiso del cuore [Labyrint světa a ráj srdce, 1663]. di una corte dal 1509 al 1634. Caserta: Spring eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 308–310. Edizioni, 2004. Porta Bohemica: sborník historických prací. 2005, LEHÁR, Jan. La letteratura ceca medievale. Udine: roč. 3, s. 362–363. Forum, 2003; ŠPIRIT, Michael. Bohumil Hrabal: una sfida per storici ed editori. Udine: Forum, KUNDERA, Ludvík a Eduard SCHREIBER. Adieu 2003; WIENDL, Jan. Cercatori di bellezza e ordine: Musen: anthologie des Poetismus. München: la letteratura ceca di orientamento cristiano nella Deutsche Verlags-Anstalt, 2004. prima metà del XX secolo. Udine: Forum, 2003. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 295–297. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 213–215. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). MANNI, Giovanni Battista. Věčný pekelný žalář. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. Brno: Atlantis, 2002. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 314–316. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 210–212. OUŘEDNÍK, Patrik. Europeana: breve storia del WINKELBAUER, Thomas. Standefreiheit und XX secolo. Palermo: Duepunti, 2005. Fürstenmacht: Länder und Untertanen des Hauses eSamizdat. 2005, roč. 3 sv. 2/3, s. 481–482. Habsburg im konfessionellen Zeitalter. Wien: Überreuter, 2004. Sembra che qui la chiamassero neve: poeti cechi Studi storici. 2004, roč. 45, č. 3, s. 885–893; též in: contemporanei. Milano: Mimesis, 2005. Souvislosti. 2005, roč. 16, č. 2, s. 234–238. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 530–531. WAGNEROVÁ, Alena. Milena di Praga: lettere VACULÍK, Ludvík. Con i cavalli in Moravia: viaggio di Milena Jesenská 1912–1940. Troina (En): Città al Praded. Treviso: Santi Quaranta, 2004. Aperta Edizioni, 2002. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 505–506. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 2, s. 330–331. 127 128 WAGNEROVÁ, Alena. Milena Jesenská: una SANFILIPPO, Mateo, Alexander KOLLER a Giovanni biografia. Milano: Archinto, 2004. PIZZORUSSO, eds. Gli archivi della Santa Sede e il eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 1, s. 308–309. mondo asburgico nella prima età moderna. Viterbo: Sette città, 2004. WOLKER, Jiří. La ballata degli occhi del fochista. Český časopis historický. 2006, roč. 104, č. 2, Senago: La pulce, 2004. = La ballata del bambino s. 392–394. non nato. Senago: La pulce, 2004. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 566. OUŘEDNÍK, Patrik. Instante propizio 1855. Palermo: Duepunti, 2007. ZÁBRANA, Jan. Toute une vie. Paris: Editions Allia, eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 3, s. 352–353. 2005. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 565–566. TROVESI, Andrea a Bruno FORNARA. Jan Svěrák. Bergamo: Edizioni di Cineforum, 2007. GIORDANO, Silvano, ed. Le istruzioni generali eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 513–514. di Paolo V ai diplomatici pontifici 1605–1621. Tübingen: Niemeyer, 2003. WOLF, Veronika. Čeští a slovenští umělci na Bienále In: Folia Historica Bohemica. Praha: Historický ústav, v Benátkách 1920–1970. 2006, sv. 22, s. 315–318. eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 513. MAREK, Pavel, ed. Svědectví o ztrátě starého světa: CACCAMO, Francesco. Jiří Pelikán: un lungo viaggio manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela nell’arcipelago socialista. Venezia: Marsilio, 2007. z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 300–302. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. Intorno, sopra e sotto Bohumil Hrabal. [Intorno Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven a Bohumil Hrabal: atti del Convegno internazionale und Bibliotheken. 2006, roč. 86, s. 842–844. di studi, Udine, 27–29 ottobre 2005. A cura di A. Cosentino. Udine: Forum 2006; Hrabaliana rediviva. A cura di A. Cosentino, M. Jankovic, J. Zumr. 129 130 Praha: Filosofia, 2006; Kaczorowski, A. Il gioco della vita: la storia di Bohumil Hrabal. Traduzione dal Ankety a diskuse Dibattiti polacco di R. Belletti. Roma: e/o, 2007.] eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 296–297. CATALANO, Alessandro et al. Bohemistický seminář. Referát a odpovědi na anketní PELÁN, Jiří. Kapitoly z francouzské, italské a české otázku Jaké jsou vaše nesplněné překladatelské sny? literatury. Praha: Karolinum, 2007. Dokořán. 1998, roč. 2, č. 8, s. 23–25. Česká literatura. 2008, roč. 56, č. 5, s. 743–746. CATALANO, Alessandro et al. JANOUŠEK, Pavel et al. Dějiny české literatury. Díl 1. Vzpomínky na Alexandra Sticha. 1945–1948. Díl 2. 1948–1958. Praha: Academia, 2007. Souvislosti. 2003, roč. 14, č. 1/2, s. 10. Soudobé dějiny. 2009, roč. 16, č. 2/3, s. 456–465; též in: Czech journal of contemporary history. 2013, CATALANO, Alessandro. Vernakularisace – roč. 1, s. 186–196. alternativa ke konceptu národního obrození. Česká literatura. 2008, roč. 56, č. 4, s. 534–536. Socialistický realismus Československo 1948–1989 = Pozn.: Anketa na studii: WÖGERBAUER, Michael. = Socialist realism Czechoslovak 1948–1989 = Vernakularisace: alternativa ke konceptu národního = Realismo socialista Cecoslovacchia 1948–1989. obrození. Česká literatura. 2008, roč. 56, č. 4, s. 461–490. Praha: Fondazione Eleutheria, 2012. eSamizdat. 2009, roč. 7, sv. 1, s. 400–401. CATALANO, Alessandro et al. Knihy, které tady scházejí. HAŠEK, Jaroslav. Opere. Milano: Mondadori, 2014. Lidové noviny. 2017, roč. 30, č. 12, 14. 1., Česká literatura. 2016, roč. 64, č. 1, s. 125–130. příl. Orientace, s. V–VIII. CATALANO, Alessandro et al. Česko dává rány nad svou váhu. [O české literatuře v Itálii.] Host. 2019, roč. 35, č. 3, s. 32–39. 131 132 Rozhovory Interviste 3 otázky pro Alessandra Catalana. „Oggi i giovani dotati sono più dei posti V Praze jsem se cítil od začátku jako doma… telegraficky a disposizione“: dialogo con Giuseppe Dall’Agata s Alessandrem Catalanem. Ptala se Petra Pichlová. sulla slavistica, Praga, la Bulgaria e altro. A cura Host. 2016, roč. 32, č. 4, s. 7–8. Literka. 2016, roč. 10, č. 1. di Alessandro Catalano e Simone Guagnellie. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s. 7–13. „Psát každou knihu jako tu poslední“: (S Radkou Denemarkovou o angažované literatuře, „Uscire dallo spazio che il destino ci ha assegnato vlaštovkách, kocouru Pomeranči, Tchaj-wanu a naději). è la cosa più importante che ci possa capitare“: Připravil Alessandro Catalano. dialogo con Patrik Ouředník. Souvislosti. 2020, roč. 31, č. 3, s. 43–49. eSamizdat. 2004, roč. 2, sv. 1, s.15–19. „In Boemia l’umorismo e lo stile leggero non sono considerati forme d’arte“. Dialogo con Michal Viewegh. A cura di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2005, roč. 3, sv. 2/3, s. 199–201. „Lo spazio comunicativo del samizdat rappresenta una specie di internet preistorico“: dialogo con Jiří Gruntorád su libri proibiti, normalizzazione e Charta 77. A cura di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2007, roč. 5, sv. 1/2, s. 223–232. „In Boemia non si potevano fare affari, quindi ci dedicavamo tutti all’arte“. Dialogo con Jan Reich. A cura di Alessandro Catalano. eSamizdat. 2008, roč. 6, sv. 1, s. 317–325. 133 134 Seznam citovaných periodik Elenco dei periodici citati A2. ISSN 1803-6635. Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis. ISSN 0323-0562. Bollettino delľIstituto Storico Ceco di Roma. ISSN 1214-9438. Czech and Slovak journal of Humanities. ISSN 1805-3742. Czech journal of contemporary history. ISSN 2336-3142. Časopis Matice moravské. ISSN 0323-052X. Česká literatura. ISSN 0009-0468. Český časopis historický. ISSN 0863-6111. Člověk. ISSN 1801-8785. Dějiny a současnost. ISSN 0418-5129. Dějiny-teorie-kritika. ISSN 1214-7249. Dix-septième siècle. ISSN 0012-4273. Dobrá adresa (http://www.dobraadresa.cz/). Dokořán. ISSN 0416-2099. eSamizdat: quadrimestrale di slavistica creativa. ISSN 1723-4042. Europa Orientalis. ISSN 2081-8742. Folia Historica Bohemica. ISSN 0231-7494. Frühneuzeit-Onfo. ISSN 0940-4007. Historische Zeitschrift. ISSN 0018-2613. HOP. Historie-Otázky-Problémy. ISSN 1804-1132. Hospodářské noviny. ISSN 0862-9587. Host. ISSN 1211-9938. Jáma Revue. ISSN 1804-963X. Kritická příloha Revolver-Revue. ISSN 1211-118X. Lidové noviny. ISSN 0862-5921. Literka (Rajhrad). Malovaný kraj. ISSN 0323-1542. Maske und Kothurn. ISSN 0025-4606. Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung. ISSN 0073-8484. Nový italský časopis v Praze. ISSN 1996-2002. Plav. ISSN 1802-4734. Porta Bohemica. ISSN 1213-6557. The Prague Revue. ISSN 1212-0030. Römische historische Mitteilungen. ISSN 0080-3790. Slovenská literatúra. ISSN 0037-6973. Soudobé dějiny. ISSN 1210-7050. Souvislosti. ISSN 0863-6928. Studi slavistici. ISSN 1824-761X. Studi Storici. ISSN 0039-3037. Studia Comeniana et Historica. ISSN 0323-2220. Svět literatury. ISSN 0862-8440. Theatrum historiae. ISSN 1802-2502. Týden. ISSN 1210-9940. Vlastivědný věstník moravský. ISSN 0323-2581. Z Českého ráje a Podkrkonoší. ISSN 1211-975X. Zeitschrift für historische Forschung. ISSN 0340-0017. Země Světa. ISSN 1213-8193. 135 136 Jmenný rejstřík Indice dei nomi Cronia, Arturo (1896–1967) 120 Čapek, Karel (1890–1938) 20, 21, 30, 82, 84, 88, 90, 117, 118, 121 Černín, Heřman Jakub (1659–1710) 88, 102 Aarne, Antti (1867–1925) 35, 61 Černý, Václav (1905–1987) 91 Aire, Basilius von (1591–1665) 115, 116, 120 Čornejová, Ivana (1950–) 96 Afanasjev, Alexandr Nikolajevič (1826–1871) 48, 49, 76 Čupová, Kateřina (1992–) 90 Alessandri, Angela 90 Čupr, František (1821–1882) 41, 68 Angeloni, Laura (1970–) 89, 90 De Sanctis, Francesco (1817–1883) 100 Balcárek, Pavel (1940–2015) 96 Demetz, Peter (1922–) 101, 124 Bartoloni, Pietro Domenico z Empoli (1651–) 20, 30, 101, 114 Denemarková, Radka (1968–) 89, 133 Bartoš, František (1837–1906) 47, 74 Donattini, Massimo 114 Bartůšek, Václav (1951–) 96 Ďurčanský, Marek (1973–) 96 Barvíková, Hana (1946–) 123 Erben, Karel Jaromír (1811–1870) 32–35, 39–41, 44, 45, Becker, Rotraud 125 47–52, 58–61, 65–68, 71, 73, 75–80 Bém, Alfréd Ljudvigović (1886–1945?) 123 Fischerová, Daniela (1948–) 92 Biebl, Konstantin (1898–1951) 15, 24 Flemrová, Alice (1970–) 103, 112 Blatný, Ivan (1919–1990) 16, 25, 91 Fornara, Bruno 129 Bondy, Egon (1930–2007) 16, 26, 93, 109, 112 Fučík, Julius (1903–1943) 112 Bouda, Cyril (1901–1984) 33, 59 Fuks, Ladislav (1923–1994) 20, 30, 89 Boudník, Vladimír (1924–1968) 93 Gilk, Erik (1973–) 119 Bradáčová, Michaela 96 Giordano, Silvano 128 z Brindisi, Vavřinec (1559–1619) 121 Giordanová, Helena (1950–) 105 Bubeníková, Miluša (1957–) 123 Giorgi, Lucia 127 Caccamo, Francesco (1968–) 114, 129 Giusti, Wolfango (1901–1980) 91 Carafa, Carlo (1584–1644) 108 Gonzáles Cuerva, Rubén (1983–) 115, 120 Catalano, Alessandro (1970–) 13–31, 82–123, 131–133 Gottwald, Klement (1896–1953) Cikada, Marzia 87 Greyerz, Kaspar von (1947–) 97 Colussi, Franco 111 Grund, Antonín (1904–1952) 40, 41, 44, 67, 71 Comazzi, Giovanni Battista (1654–1711) 109 Gruntorád, Jiří (1952–) 132 Cosentino, Annalisa (1964–) 6, 86, 88, 129 Guagnelli, Simone (1970–) 21, 31, 82, 84, 98, 132 137 138 Gualdo Priorato, Galeazzo (1606–1678) 30 Kaczorowski, Aleksander (1969–) 130 Hakl, Emil (1958–) 92 Kainar, Josef (1917–1971) 91 Haltrich, Josef (1822–1886) 48, 50, 76, 77 Kalista, Zdeněk (1900–1982) 108, 125 Hanč, Jan (1916–1963) 15, 25, 91 Kalivodová, Pavlínka 92 Harrach, Ernst Adalbert Arnošt Vojtěch (1598–1667) 8, 10, Kaminský, Bohdan (1859–1929) 46, 73 17–19, 27–29, 91, 95–97, 101, 102, 104–106, 109, 111, Karsten, Arne (1969–) 138 112, 114, 115 Kašpárková, Jarmila 96 Hašek, Jaroslav (1883–1923) 130 Keller, Katrin (1962–) 18, 27, 89, 97 Hašková, Lenka (1923–) 92 Klímová, Eva (1955–) 51, 78, 98 Hauková, Jiřina (1919–2005) 91 Kohout, Pavel (1928–) 124 Havel, Václav (1936–2011) 92–94, 116 Kolář, Jiří (1914–2002) 16, 25, 26, 86, 91 Havlíček, Jaroslav (1896–1943) 86 Kolář, Pavel (1974–) 94 Havlíček, Zbyněk (1922–1969) 16, 26, 91 Kollár, Ján (1793–1852) 42, 69 Havlík, Jiří M. (1979–) 96 Koller, Alexander (1960–) 129 Helan, Pavel (1972–) 114 Komenský, Jan Amos (1592–1670) 126 Herda, Milan 93 Kosatík, Pavel (1962–) 95 Hojda, Zdeněk (1953–) 88, 98 Krátká, Eva (1977–) 91 Holan, Vladimír (1905–1980) 15, 24 Křesálková, Jitka (1924–2020) 121 Horálek, Karel (1908–1992) 35, 61 Křesťan, Jiří (1957–) 95 Hostovská, Olga (1936–) 94 Kubeš, Jiří (1975–) 96 Hostovský, Egon (1908–1973) 16, 17, 25, 26 Kundera, Ludvík (1920–2010) 126 Hrabal, Bohumil (1914–1997) 17, 21, 26, 30, 90, 92, 100, Kundera, Milan (1929–) 99, 112, 124 125, 126, 129, 130 Kyas, Vladimír (1917–1990) 124 Hrbek, Jiří (1981–) 96 Lada, Josef (1887–1957) 33, 60 Hynek, Karel (1925–1953) 16, 26 Lamberg, Georg Sigmund von (1565–1632) 111 Jakobson, Roman Osipovič (1896–1982) 123 Lavenia, Vincenzo (1970–) 113 Jankovič, Milan (1929–2019) 129 Lehár, Jan (1949–2004) 126 Janoušek, Pavel (1956–) 130 z Lobkovic, Zdeněk Vojtěch Popel (1568–1628) 128 Jech, Jaromír (1918–1992) 40, 52, 61, 63, 67, 79 Lo Gatto, Ettore (1890–1983) 20, 30 Jesenská, Milena (1896–1944) 126, 128 Lobkowicz, Juan Caramuel (1606–1682) 102 Jungmann, Josef (1773–1847) 42, 69 Lomová, Lucie (1964–) 34, 60 139 140 Lustig, Arnošt (1926–2011) 92 Pauser, Josef 107 Magni, Valeriano (1586–1661) 105, 108, 114, 116, 122 Pawlovská, Halina (1955–) 92 Manni, Giovanni Battista (1606–1682) 126 Pečar, Andreas (1972–) 97 Marcocci, Giuseppe (1979–) 114 Pelán, Jiří (1950–) 95, 130, 145 Marek, Pavel (1977–) 128 Pelikán, Jiří (1923–1999) 129 Marek, Václav (1941–) 101 Penazzi-Russel, Elisa 99 Martínez Millán, José 115, 116 Penazzi-Russel, Jason 99 Martinic, Bernard Ignác (1603–1685) 109, 113 Perrault, Charles (1628–1703) 34, 61 Mařan, Jakub 95 z Pernštejna, Polyxena Lobkovická (1566–1642) 128 Maťa, Petr (1973–) 19, 29, 91, 95, 96, 127 Pichlová, Petra (1981–) 133 Maurizio, Massimo 98 Pizarro Llorente, Henar 115 Merlo, Roberto 98, 117 Pizzorusso, Giovanni (1958–) 129 Mikulášek, Miroslav (1930–) 123 Pížl, Jaroslav (1961–) 125 Mikulec, Jiří (1962–) 96 Podaný, Václav (1949–) 123 Mlynář, Zdeněk (1930–1997) 113, 117, 118 Prchal Pavlíčková, Radmila (1974–) 96 Montecuccoli, Raimondo (1609–1680) 108 Propp, Vladimir Jakovlevič (1895–1970) 35, 37, 61, 63 Murrer, Ewald (1964–) 91 Prosperi, Adriano (1939–) 95, 113, 114 Němcová, Božena (1820–1862) 34, 43, 50, 51, 60, 61, 69, Putna, Martin C. (1968–) 123 70, 77, 79 Rabelais, François (1494–1553) 87 Nezval, Vítězslav (1900–1958) 15, 24, 86, 91 z Radostova, Josef Košín (1832–1911) 45, 50, 54, 72, 78 Nori, Paolo (1963–) 93 Rachůnková, Zdeňka (1951–2003) 123 Ohlídalová, Anna 91 Reich, Jan (1942–2009) 132 Olšáková, Doubravka (1977–) 95 Renna, Katia 99 Orologio, Alessandro (1551–1633) 111 Richterová, Sylvie (1945–) 92, 124 Otčenášek, Jaroslav (1974–) 35, 38, 41, 61, 65, 68 Ripellino, Angelo Maria (1923–1978) 22, 24, 30, 111 Ouředník, Patrik (1957–) 21, 31, 84, 87, 89, 92–94, 127, Rivero Rodríguez, Manuel 116 129, 132 Rizzante, Massimo (1963–) 124 Pablo, Esther Jiménez 115 Romberg, Marion (1979–) 97 Pane, Antonio 111 Řeháková, Michaela (1951–) 123 Pastore, Stefania 114 Sanfilippo, Mateo (1956–) 118 Patočka, Jan (1907–1977) 92 Sbarra, Francesco (1611–1668) 102 141 142 Seifert, Jaroslav (1901–1986) 15, 24 z Valdštejna, Albrecht (1583–1634) 98, 110, 125 Selvi, Riccardo (1900–) 30, 122 Valjavec, Matija Kračmanov (1831–1897) 49, 76, 77 Scheiner, Artuš (1863–1938) 33, 59 Válka, Josef (1929–2017) 95, 96 Scheutz, Martin (1967–) 107 Versteegen, Gijs 116 Schmarc, Vít (1979–) 95 Vicencová, Jana 95 Skácel, Jan (1922–1989) 86 Vidlák, Martin 93 Sládek, Miloš (1964–) 96 Viewegh, Michal (1962–) 21, 31, 84, 86–88, 91, 92, 103, Smíšek, Rostislav (1977–) 97 124, 132 Součková, Milada (1899–1983) 91 Vito, Alessandro de (1971–) 89 Stich, Alexandr (1934–2003) 131 Vocelka, Karl (1947–) 125 Straparola, Giovanni Francesco (1480–1557) 34, 61 Vodseďálek, Ivo (1931–2017) 16, 26 Sušil, František (1804–1868) 42, 69 Wagnerová, Alena (1936–) 126, 128 Svěrák, Jan (1965–) 129 Wernisch, Ivan (1942–) 125 Šabach, Petr (1951–2017) 92 Wiendl, Jan (1969–) 126, 145 Škvorecký, Josef (1924–2012) 17, 26 Wildová Tosi, Alena (1931–) 13, 22, 86 Špirit, Michael (1965–) 126 Winkelbauer, Thomas (1957–) 107, 126 Šrut, Pavel (1940–2018) 33, 59 Wögerbauer, Michael (1972–) 131 Švankmajer, Jan (1934–) 32, 58 Wolf, Veronika (1978–) 129 Švankmajerová, Eva (1940–2005) 33, 59 Wolker, Jiří (1900–1924) 128 Tedeschi, John A. (1931–) 113 Zábrana, Jan (1931–1984) 128 Thompson, Stith (1885–1976) 35, 61, 62 Zadražilová, Miluše (1937–2012) 123 Tille, Václav (1867–1937) 38–40, 43, 47, 48, 64–66, 70, 74, 75 Zahradníček, Jan (1905–1960) 16, 25, 91 Tria, Massimo (1974–) 87, 95, 114 Zahradník, Pavel (1951–) 97 Trovesi, Andrea (1971–) 121, 129 Závada, Vilém (1905–1982) 15, 24 Trnka, Jiří (1912–1969) 33, 59 Zavettieri, Angela 89 Tusor, Péter (1967–) 118 Zmeškal, Tomáš (1966–) 89 Urban, Miloš (1967–) 92, 103, 124 Zulberti, Taulero (1896–1980) 20, 30, 122 Uther, Hans-Jörg (1944–) 35, 61 Zumr, Josef (1928–) 129 Vaculík, Ludvík (1926–2015) 127 Vachalovská, Lenka (1961–) 123 Valášek, Martin (1972–) 106, 112 143 144 Laureáti Premiati 1993 Susanna Roth 1994 Eva Anderson 1995 Karin Mossdal 1997 Vaťo Draganov Rakovskij 1998 Oleg Michajlovič Malevič Viktoria Aleksandrovna Kamenskaja Členové poroty ceny Premia Bohemica v roce 2022 Membri della giuria del premio Premia Bohemica nel 2022 prof. PhDr. Petr Bílek, CSc. (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK) doc. PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D. (Ústav české literatury 1999 Christa Rothmeier FF MU) 2000 Jean Grosu PaedDr. Ivo Harák, Ph.D. (Obec spisovatelů) 2001 Ewald Osers Mgr. Jiří Hrabal, Ph.D. (Katedra bohemistiky FF UP) 2002 Aero Balk prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc. (Ústav bohemi- 2003 Leszek Engelking 2004 Reiner Kunze 2005 István Vörös 2006 Margarita Kyurchieva Dr. Christa Rothmeier (Universität Wien) 2007 Eckhard Thiele István Vörös, Ph.D. (Pázmány Péter KatolikusEgyetem) 2008 Edgar de Bruin doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. (Ústav české literatury 2009 Tat Tu Duong 2010 Anželina Penčeva 2011 Andrzej Czcibor-Piotrowski 2017 Urs Heftrich 2018 Robert Burton Pynsent 2019 Annalisa Cosentino 2020 Xavier Galmiche 2021 Dorota Dobrew 2022 Alessandro Catalano stiky FF JČU) prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D. (Ústav románských studií FF UK) a komparatistiky FF UK) 145 146 V edici Premia Bohemica vyšlo Nell’edizione Premia Bohemica è stato pubblicato Obsah Contenuto Premia Bohemica 5 Premia Bohemica 6 Annalisa Cosentino. Brno 2020. ISBN 978-80-7051-290-6. Alessandro Catalano (profesní životopis) 8 Xavier Galmiche. Brno 2020. ISBN 978-80-7051-292-0. Alessandro Catalano (curriculum professionale) 10 Laudatio pro Alessandra Catalana 13 Laudatio per Alessandro Catalano 22 Urs Heftrich. Brno 2018. ISBN 978-80-7051-244-9. Dorota Dobrew. Brno 2021. ISBN 978-80-7051-308-8. Alessandro Catalano. Brno 2022. ISBN 978-80-7051-324-8. Otesánek, Bumbrlíček a další žrouti v české literatuře 19. století 32 Otesánek, Bumbrlíček e altri mangioni nella letteratura ceca del XIX secolo 58 Bohemika v tvorbě Alessandra Catalana 82 La cultura ceca nell’opera di Alessandro Catalano 84 Seznam citovaných periodik 134 Elenco dei periodici citati 134 Jmenný rejstřík 136 Indice dei nomi 136 Laureáti 144 Premiati 144 Členové poroty ceny Premia Bohemica v roce 2022 145 Membri della giuria del premio Premia Bohemica nel 2022 145 Alessandro Catalano Autoři textů prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D., prof. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D., doc. Alessandro Catalano Technická redakce Bc. Eva Čechová Jazyková korektura Mgr. Tereza Vintrová Překlad Mgr. Laura Angeloni, PhDr. Alice Flemrová, Ph.D. Bibliografie doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc., za spolupráce s autorem Obálka a grafická úprava Lucie a Ivan Mrázovi Vydala Moravská zemská knihovna v Brně, Kounicova 65a, 601 87 Brno, 2022 Tisk Tiskárna Brázda, Tyršova 4, 695 01 Hodonín ISBN 978-80-7051-324-8